Muž, který se už řadu let věnuje dřevořezbě. Stačí, aby se mu dostal do ruky špalíček dřeva, a on ho rázem promění ve spokojeně spícího hrocha, rozverného šaška nebo ženu, cudně si zakrývající klín a prsa. Artefakty z ateliéru Milijarda znají lidé nejen za hranicemi Bukovan, okresu či kraje, ale i za hranicemi České republiky. Aby ne. Jaroslav se dřevořezbářství věnuje už několik desítek let a jen málokoho projde kolem jeho plastik bez povšimnutí. Kouzlu proměny dřeva v plastiku propadla i jeho žena Milada. Zatímco Jaroslav vyřezává, Milada se věnuje jejich povrchové úpravě.

Dřevořezbářství se věnujete odjakživa?
Jaroslav: Ne. Původně to byl jenom koníček. Pracoval jsem v Kancelářských strojích a řezbářství jsem se věnoval pouze ve svém volném čase.

Kdy jste se tedy povýšil svého koníčka na hlavní zdroj obživy?
Jaroslav: Plně jsem se mu začal věnovat až po roce 1989, když jsem odešel na volnou nohu. Ale už předtím jsem vystavoval a tedy případně i prodával.
Milada: Společně, ještě s jinými umělci vystavoval manžel na Výstavišti v Holešovicích, v Malostranské besedě, v Atriu na Žižkově nebo třeba ve Francii ve Štrasburku. Byly to výstavy samostatné i společné. Dále veletrhy bydlení a bytových doplňků i mimo Českou republiku.

Kde tedy všude vaše řezby jsou?
Jaroslav: V Anglii, Německu, Rakousku, Americe, a samozřejmě v Čechách.

Jaké dřevo používáte?
Jaroslav: Nejběžnější je lípa. Ta se potom moří a voskuje včelím voskem.

Říkal jste, že vám pomáhá manželka. Jaká je její úloha?
Jaroslav: Brousí, moří a voskuje.
Milada: Ta mořidla jsou ve vodě rozpustná, takže se s nimi dá různě tónovat. Díky tomu může mít žirafa tmavé fleky, kočka je mourovatá.

Co všechno vyřezáváte?
Jaroslav: V podstatě jsem začal pohádkovými bytostmi, jako jsou čerti, králové, vodníci, ježibaby, klauni, draci, no a potom jsem začal dělat zvířata. Jak už manželka zmiňovala, žirafy, kočky, hrochy. Jsem schopný udělat díla na zakázku. Ale lidé se inspirují už tím, co u mě viděli a jen to chtějí přizpůsobit svému prostředí. Řeknou třeba ježibaba a dál už mi nechají volnou ruku. Ale pejskaři, to je speciální kasta. Ti chtějí právě toho svého. Také se snažím svou tvorbu přizpůsobovat místu, kde vystavuji. Když na Vyšehradě, tak Staré pověsti české. Ctirad a Šárka, Horymír na Šemíkovi, kněžna Libuše.

Jak jste se k řezbářství vlastně dostal?
Jaroslav: Chtěl jsem kreslit, malovat. Ale na to nebyl čas a ani podmínky. No, ale jezdili jsme na chatu, kde jsem měl možnost vzít do ruky kus dřeva a zkoušet z něho něco udělat. Postupem času se mi podařilo od učitele z průmyslovky získat čtyři řezbářská dláta, a tím už to šlo lépe. A jednoho dne k nám přišla kamarádka, akademická malířka Marcela Šebelová, a když viděla moje díla, navrhla mi, abych udělal výstavu. To byla moje první výstava, a bylo to v roce 1978.

Máte už dospělého syna a dceru. Jdou ve vašich šlépějích?
Jaroslav: Jsou ohromně šikovné, ale živí se jinak.

Když byly děti malé, co prvního jste pro ně vyřezal?
Milada: Rumcajse, Manku.
Jaroslav: Úplně první byl asi výpravčí k vláčkům. Ten je ještě na chatě.

Vyřezáváte pouze z lipového dřeva?
Jaroslav: Měl jsem i zakázku na džbány z jilmu. Zkoušel jsem dub, vlastně všechna dosažitelná dřeva, ale nakonec to vyhrála lípa.

V čem je tak jedinečná?
Jaroslav: Je měkká a dobře obrobitelná. Tvrdší dřeva mají sklony k praskání. Ale jinak neexistuje dřevo, z kterého by nešlo vyřezávat.

Před opracováním musí dřevo tak dva roky schnout. Kupujete už vysušené nebo si ho sušíte sám?
Jaroslav: Syrové. Vím, že bude schnout přirozeně.

Je snadné sehnat dřevo na řezání?
Jaroslav: Seženete ho stejně jako dříví na topení.

Pracujete s hodně ostrými dláty. Co zranění?
Jaroslav: To víte, že jsou. Říznout se může člověk i při broušení. Ne jen při řezání.

Máte přehled, kolik jste už vyrobil plastik?
Jaroslav: Nepočítám to, ale je jich za ta léta hodně. Řezbářství se věnuji přes třicet let.

Od kdy vám pomáhá manželka?
Jaroslav: Od roku 2001.

Váš ateliér se jmenuje Milijarda. Proč?
Jaroslav: To je spojení jmen Milada a Jaroslav.

Jak převážíte plastiky na výstavy?
Jaroslav: Naším osobním autem. Ale neptejte se mne, jak tam všechno poskládáme. Na to má speciální postup moje manželka.