V načeradeckém kostele sv. Petra a Pavla se totiž konal první ročník Načeradeckého hudebního léta, na kterém vystoupil 18. července páter Jaroslav Konečný s pásmem duchovní hudby na historické nástroje, 2. srpna si pak lidé vychutnali varhanní koncert v podání Přemysla Kšici, Aleny Maršíkové Michálkové, Lukáše Vítka a Andrey Blahové, a o dva týdny později, tedy 15. srpna předstoupily před publikum, na úplný závěr prvního Načeradeckého hudebního léta Petra Žďárská – cembalo a Michaela Ambrosi – příčná flétna.

O hudebním létě, ale třeba i o jeho jednotlivých interpretech si po závěrečné prázdninové hudební trilogii povídal Deník s organizátorkou akce Hanou Stehlíkovou.

Hanko, přibližte nám jednotlivé koncerty.
Tak první jsme nazvali Vigilanter Melodum a vystoupil na něm páter Jaroslav Konečný z Vlašimi, který si sebou přinesl spoustu renesančních a barokních hudebních nástrojů. Cembala, klavichordy, flétny, ale třeba i hebrejské nástroje z nejrůznějších synagog či nejstarší hudební nástroj světa dug dug. To je takový roh, který vydává nádherný zvuk a páter Konečný na něm zahrál naprosto úchvatné skladby. Za zmínku stojí to, že na řadě z nich se podílel na jejich vývoji.
Na druhý koncert přijal pozvání Přemysl Kšica, což je náš mladý, ale už světoznámý přední český varhaník, který hraje na nejprestižnější varhany v Praze, a s ním přijeli ještě Alena Maršíková Michálková, Lukáš Vítek a Andrea Blahová. Ti všichni zahráli na kostelní varhany. Takže když jsme přivřeli oči, měli jsme pocit, že sedíme přinejmenším v nějaké katedrále. Bylo to naprosto úžasné.
Třetí a poslední koncert prvního ročníku Načeradeckého hudebního léta byly Barokní ozvěny, na kterých vystoupila cembalistka Petra Žďárská a flétnistka Michaela Ambrosi. Za tento koncert jsem velice vděčná, jelikož obě děvčata jsou i přes svůj mladý věk už velice slavná, jsou to hvězdy barokní hudby zejména v Evropě, a navíc je provázely nemalé zdravotní problémy. Petra Žďárská měla trápení s uchem, Michaela Ambrosi prodělala náročnou operaci očí. Přesto naše pozvání přijaly a jejich koncert byl, to se nedá slovy ani popsat. Nádherný, fascinující, úžasný.

S jakým ohlasem se koncerty shledaly?
Musím se přiznat, že jsem byla v napětí a plna očekávání. Přeci jen, bylo to něco nového. Tento rok je vůbec plný nových akcí v Načeradci. Ať už to byla Noc kostelů, Ševcovský staročeský jarmark nebo Načeradecké hudební léto. Přesto už první koncert měl velice slušnou návštěvnost, a lidmi byl neobyčejně vřele přijatý. Svatostánek sv. Petra a Pavla je velký gotický kostel, který má výbornou akustiku, která neztratila na své kvalitě, ani když byly dveře kostela otevřené a tóny varhan či cembala se linuly celým načeradeckým náměstím.
Každý koncert byl navštěvovanější a navštěvovanější, takže ten dnešní měl posluchačů úplně nejvíc, a to mě nesmírně těší. I proto, že za mnou chodí lidé a ptají se: „A co bude příští rok?" Je to sice ohromná zodpovědnost, spoustu práce, ale když pak vidíte ten výsledek a ty spokojené posluchače, víte, že to má smysl. Že se možná tvoří v Načeradci další tradice.

Zmínila jste sbírku na opravu načeradeckých varhan.
Ano. Ta byla oficiálně vyhlášena při druhém koncertě nazvaném Varhanní koncert pro čtyři sólisty. Půjde o opravu, která bude nejen časově, ale především finančně velice náročná, ale musím se pochlubit, v kasičce máme už první symbolickou tisícovku. Je to tak, že z peněz, které vybereme na vstupném, zaplatíme účinkujícím honorář, a to, co zbude, poukážeme na účet na opravu varhan.

Kdo vás přivedl na interprety, kteří na prvním ročníku Načeradeckého hudebního léta vystupovali?
To bylo různé. Já sama barokní hudbu miluji a hře na některé nástroje se i věnuji. V případě pátera Jaroslav Konečného mně pomohli místní lidé. Říkali, že o něm slyšeli jaký je to vynikající hudebník. Zavolala jsem mu tedy a on moje pozvání přijal. Ti varhaníci, to zase tady jako regenschori působí Lukáš Vítek a já ho požádala, jestli by mi z okruhu svých známých někoho nedoporučil. Díky němu se podařilo dostat do Načeradce takovéto varhanní špičky. A co se týká Petry Žďárské a Michaely Ambrosi, tak já jsem před lety pracovala na zámku v Nelahozevsi u Williama Lobkowicze a tato děvčata tam tehdy začínala hudebně působit. Takže přes pana Lobkowicze a tehdejší manažerku zámku Ilonu Hronkovou jsem se k nim dostala.

Zeptáme se jako většina lidí: „A co bude příští rok?" Už máte v hlavě, koho byste v kostele sv. Petra Pavla na druhém ročníku Načeradeckého hudebního léta ráda přivítala?
V hledáčku mám Gospelový sbor, který cestuje po Evropě, a potom slavná rodina Špačků. Josef Špaček, mladý nadějný houslista, a jeho bratr Petr, který hraje na violoncello. Oba vystudovali Berklee College of Music v Bostonu, a ti mi už dokonce přislíbili účast.