„Můj otec se ještě učil košíkářskému řemeslu během svého učení ve Vlašimi,“ vysvětlil zkušený košíkář a připojil, že to bylo ještě v dobách, kdy se lidé na venkově bez košíků neobešli.

„Košíky byly třeba například na sběr vajíček od slepic, na nošení dříví na zátop či na krmivo pro dobytek,“ seznamuje s významem košíkářství na venkově v minulosti Zrno.

„V dřívějších dobách bylo v podblanickém kraji košíkářů několik, své košíky prodávali nebo vyměňovali za další potřebné věci s ostatními sedláky,“ připojil lektor s tím, že každý z nich si také hlídal místo, kam chodil na vrbové proutí, aby mu je ten druhý náhodou neodnesl.

V současnosti o nikom, kdo by v jeho okolí ve větším vyráběl košíky, neví. Také sehnat vrbové proutí není jednoduché, protože vrby je nutno každoročně ořezávat, a to už nyní nikdo nedělá.

Účastníci kurzu se tak mohli seznámit s postupem výroby košíku nebo ošatky z vrbového proutí. To, že dnes už je naprosto jiná doba, dosvědčil i fakt, že kurzu se zúčastnily pouze ženy, ačkoli košíkářské řemeslo bývalo vždy výsadou mužů.