Vojmír Srdečný, který o rok dříve nastoupil do kladrubského ústavu, nakoupil náčiní a šlo se na hřiště. Her se tehdy účastnilo na osm desítek pacientů ústavu včetně zdravotnického personálu.

„Že by tehdy bylo nějaké velké nadšení těch bezrukých a beznohých nebo na vozíku, to nemohu říci, ale přesto si lidé zvykli a ve druhém ročníku v následujícím roce, kdy bylo také ještě pod stovku závodníků, se sportovní činnost stala součástí léčebné rehabilitace v kladrubském ústavu," zavzpomínal Vojmír Srdečný na počátky sportování handicapovaných.

První Kladrubské hry o čtvrt roku předběhly podobný podnik, který v Anglii pořádal pozdější zakladatel paralympijských her Ludwig Guttmann. Po personálních změnách na ministerstvu zdravotnictví, však byl nucen tělocvikář z Kladrub odejít a také sportování zdejších pacientů bylo na čas přerušeno. Vojmír Srdečný odešel do ústavu ve Velkých Losinách kde se věnoval pacientům s dětskou obrnou. Teprve po deseti letech se mohl propagátor sportování postižených vrátit na pozvání bývalých kolegů zpět do ústavu v Kladrubech a obnovil tradici Kladrubských her.

„Soutěžilo se v atletice, plavání, chůzi o berlích, stolním tenisu nebo košíkové a v kuželkách na závěsném kuželníku," připomněl tehdejší soutěžní disciplíny vitální senior s tím, že úžasné na tom bylo, že všechny sestry i lékaři tyto hry podporovali. „Považuji za velkou čest, že mě vední ústavu už šestý rok zve na celé Kladrubské hry. Je to výborné, když se podíváte na ty hry, tak je to ohromně pestré, což tak zpočátku nebylo," dodal spokojeně s mírným dojetím Vojmír Srdečný.

Karel Chlumec s přispěním Věry Hájkové