VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když má člověk rád děti,
nic jiného, než učit, nemůže

Benešov – Říká se, že učitelka není povolání, ale diagnóza. Představit si pod tímto výrazem, se dá ledacos.

24.10.2014
SDÍLEJ:

Učitelkou je Eva, její dcera Alexandra a i vnučka Veronika.Foto: Martina Křečková

Například já, si při vyslovení slova učitelka představím vyhublou ženu v bílém svetříku a červené kostkované sukni. Zrzavé vlasy vyčesané do drdolu, špičatý nos, na kterém sedí brýle na řetízku. V jedné ruce ukazovátko a v druhé černý notýsek, kam si zapisuje známky a veškeré hříchy svých žáků. Vše navíc umocňuje přísný a nekompromisní výraz ve tváři.

Možná někde takovýto prototyp učitelky existuje. Kdo ví. Ale ani jedna z trojice učitelek z rodu Hasmanů se mu ani z dálky nepodobá. Tedy podobá. Ale jen minimálně.
Nejstarší Eva, maminka Alexandry a babička Veroniky brýle sice nosí, ale tím jakákoliv podobnost s „mou" učitelkou končí. Alexandra, dcera Evy a teta Veroniky se s prototypem shoduje pouze v barvě vlasů. A Veronika? Ta má rovnítko pouze v kolonce povolání.

Zatímco na fotografování se podařilo Benešovskému deníku sehnat všechny tři paní učitelky, do redakce Deníku si přišla o učitelování popovídat pouze Eva. Alexandra a Veronika se kvůli rozvrhu hodin omluvily.

Které předměty vyučujete a na jaké škole?
Já učím na druhém stupni Základní školy Jiráskova Benešov český jazyk a dějepis. Saša učí na stejné škole jako já, ale na prvním stupni. A Veronika učí na benešovské ZŠ Na Karlově němčinu a hudební výchovu, a studuje pedagogickou fakultu v Plzni.

Kolik let už všechny tři učíte?
Já a dcera už hodně dlouho. A Veronika teprve druhým rokem. Původně si totiž myslela, že bude pracovat v zemědělství. Dokonce odjela na dva roky do Norska, kde dojila krávy. Ale časem přišla na to, že být učitelkou je to nejlepší povolání, jaké může být.

Co vás přivedlo k učitelskému povolání? Měla jste nějaký vzor v rodině?
Ne. Vlastně maminku. Ta hrála výborně divadlo, a učitelství je vlastně takové hraní divadla. Ale jinak jsem už odmala ráda komandovala děti. Všechny jsem je stavěla do řady a musely mě poslouchat. To je trochu legrace. Když budu mluvit vážně, tak učení byl můj sen od dětství.
Saša, ta šla sice rovnou studovat pedagogickou fakultu, ale nebyla si úplně jistá, jestli to chce dělat. Nakonec ale přišla na to, že učit je krásná věc. No a Verča, to už jsem říkala.

S dcerou učíte na stejné škole. Nemáte někdy nutkání jí radit, jak by měla učit?
Ne. Ani ona, ani Veronika se mě nikdy na nic neptaly, a já se nikdy nesnažila jim něco vnucovat. Možná, ze začátku trochu Veronice jsem chtěla poradit, ale ta mi řekla, že si to bude dělat podle svého.

Máte ještě syna Michala. Ten je také učitel?
Začal studovat speciální pedagogiku, ale k mé velké lítosti toho nechal. Už je to hodně dlouho, ale mrzí mě to pořád. Moc jsem si přála, aby učil i on.

V čem vidíte hlavní přednost učitelské profese?
Když máte ráda děti, tak je vám to předem dáno. To snad ani jiné povolání dělat nemůžete. Já byla deset měsíců mezi dětmi, a místo toho, abych si od nich ty dva měsíce prázdnin odpočinula, jezdila jsem coby sporťák dlouhé roky na letní tábory. A to jeden turnus trval tři týdny. Já sice vystudovala češtinu a dějepis, ale téměř celý život jsem učila ještě i tělocvik.

Říkala jste, že učíte už hodně dlouho. Je nějaký rozdíl mezi žáky, které jste učila na začátku své kariéry a teď?
Já v tom nevidím žádný rozdíl. Děti jsou pořád děti. Je pravda, že někdo má triko za několik stovek, jiný za několik korun. Ale pořád jsou to děti. Jediné na čem záleží, je, jak k nim přistoupíte. Když na ně budete křičet, tak je k sobě nepřipoutáte.

Takže nekřičíte?
To víte, že křičím. Ale nic tím nevyřeším.

A co doma. Když byly vaše děti malé, zvedla jste na ně hlas?
Zvedla, ale málo kdy. Stejně jako ve škole. Křikem se totiž nic nevyřeší.

Kde všude jste učila?
Pouze na Základní škole v Týnci nad Sázavou a teď na Jiráskovce v Benešově. V Týnci jsem měla to štěstí, že jsem se tam setkala s takovými učiteli, jako byla paní učitelka Jíchová, Zelenková nebo pan učitel Košťák. To byli páni učitelé, kteří mě učili učit. Nikdy na to nezapomenu.

Když si vzpomenete na svá školní léta. Jaká byla?
Prožila jsem je ve Žďáru nad Sázavou, a měla to štěstí, že mě učili vynikající kantoři. A na gymnáziu to bylo to samé. Třeba učitele dějepisu pana Smejkala jsem tak milovala, že jsem kvůli němu šla studovat dějepis. Myslela jsem si, že najdu Atlantidu.

Žila jste ve Žďáru nad Sázavou, kde před nedávnem zemřel rukou psychicky nemocné ženy šestnáctiletý student. Co si o tom myslíte?
Já jsem z toho naprosto zděšená. O to víc, že se to stalo ve městě, kde jsem léta bydlela, chodila do školy. Nedovedu to prostě pochopit.

Bavíte se o tom s dětmi ve škole?
Těm, co se ptaly, jsem odpověděla. Ale většina to přešla mlčením. To není lhostejnost. Mám pocit, že o tom nechtějí mluvit. Že z toho mají strach. Stalo se to tam, co když se něco podobného stane i u nás?

Když přišel Michal, potom Alexandra a nakonec i Veronika s tím, že budou učit, co to ve vás vyvolalo?
Hřejivý pocit. O to víc mě mrzelo, když syn nedostudoval.

Měla jste chuť někdy s učitelováním praštit?
Nikdy.

Dovedete si tedy představit, až do školy přestanete chodit?
Dovedu. Ale co budu dělat, nevím, nevím, nevím. Asi budu luštit křížovky. Mám pětiletou vnučku Nelinku a ta prý, jak sama říká, až vyroste, bude také utyčelka. Už teď je to na ní vidět. Gesty, chováním, mluvením. Tak se na to budeme spolu připravovat.

Když byly vaše děti malé. Učila jste se s nimi?
Asi jako každý rodič. Hlavně na prvním stupni. Akorát Saša to striktně odmítala. Ta byla samostatná.

Co vás v poslední době nejvíc potěšilo?
Moje vnučka Veronika, když mi řekla, že je šťastná, když může ve škole se svými žáky zpívat, může jim hrát. A potom, když potkám své bývalé žáky a oni mi řeknou, že to bylo fajn. Že mi děkují za to, co jsem je naučila. Že si s tím vystačily třeba celou vysokou školu. Zatímco jiní prý na větné členy, druhy vět nechápavě koukali, oni věděli. To jsou chvíle, kdy si říkám: „Stálo to za to".

Eva
* Narodila se v Praze
* Žila ve Žďáru nad Sázavou, kde vychodila základní školu a vystudovala gymnázium
* Vysokou školu pedagogickou vystudovala v Brně
* Je vdaná
* Má dvě děti. Syna Michala a dceru Alexandu
* Nyní žije na Brodcích
* Mezi její koníčky patří ochotnické divadlo, křížovky a sport

Alexandra
* Narodila se v roce 1970 v Benešově
* Základní školu vychodila v Týnci nad Sázavou, gymnázium pak v Benešově
* Na vysokou školu chodila v Brně
* Je vdaná
* Má tři děti. Syna Petra (23), který je zdravotní bratr, Daniela (18), který studuje SŠ a pětiletou Nelinku
* Bydlí v Bukovanech

Veronika
* Narodila se v roce 1989 a je dcerou Michala
* Základní školu vychodila v Týnci nad Sázavou, obchodní akademii pak v Neveklově,vyšší odbornou zemědělskou školu v Benešově
* Nyní studuje pedagogickou fakultu v Plzni
* Je svobodná a bezdětná
* S prarodiči bydlí na Brodcích
* Mezi její koníčky patří sport, hudba

Autor: Martina Křečková

24.10.2014
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Veronika Vrecionová.

Veronika Vrecionová: Vesnickým obchodům a hospodám velmi ublížilo zavedení EET

První akce s názvem Recyklošití v Pyšelích.
40

Staré oděvy se v Pyšelích proměnily v pomůcky pro postižené děti

Zaječický masopust neurčuje církevní kalendář, ale ten muzikantský

Zaječice /FOTOGALERIE/ – I když se už opět tradiční zaječický masopust i letos konal takříkajíc s křížkem po funusu, tedy po Popeleční středě, což je začátek postního období před Velikonocemi vycházející tentokrát na 14. února, jeden z jeho iniciátorů, Martin Láska, má pro tuhle zvláštnost logické vysvětlení.

Velvarským návštěvníkům zazpíval v Benešově kanár

Benešov /FOTOGALERIE/ – Třetiligoví fotbalisté Benešova ani v šestém přípravném zápase neprohráli, tentokrát na své umělé trávě rozstříleli divizní Velvary tenisovým kanárem, když se dvakrát trefil střelec posledních dvou zápasů Michal Rataj (čtyři góly), po jedné brance přidali Engelmann, Turek, Filip a Esomba. „Je to krásný výsledek, ale stále je ve hře spousta nepřesností,“ dodal po vysoké výhře trenér Benešova Roman Veselý. 

Maturitní ples studentů oktávy Gymnázia Benešov

Benešov – Až k maturitnímu plesu se po dlouhém, osmiletém studiu propracovali studenti Gymnázia Benešov. Studentský bál se konal v pátek 16. února v Kulturním domě Karlov a všem při něm zahrála kapela Unisono.

OBRAZEM: Sázavští fotbalisté vyměnili dresy za obleky

Sázava - Fotbalový Klub Kavalier Sázava uspořádal v pátek 16. února tradiční Fotbalový ples. Jako místo konání zvolil místní Společenský dům. O hudební stránku večera se postarala skupina TaHiMel, která svůj úkol zvládla opravdu na výbornou.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT