„Když vstoupím do kostela, poznám atmosféru, která tam panuje. A tady v Benešově se mi pracovalo moc dobře, protože v procesu komunikativním jsem hovořil ke svým. To je pro mě, jako kazatele hodně důležité,“ uvedl pro Benešovský deník kardinál Duka.

Jeho hlavním posláním v Benešově bylo vysvěcení nového oltáře vyrobeného z pískovce a travertinu v líbeznickém ateliéru Petra Piekarze podle návrhu architekta Jindřicha Synka.

Obětní stůl stál kolem půl milionu korun a na jeho financování se podíleli sbírkou věřící a z výnosů pronájmu pozemků také benešovská farnost a farář Gustaw Sikora.

Po mši svaté kardinál nespěchal za svými povinnostmi a v promrzlém kostele ještě zůstal. Odpověděl na otázky přítomných. Otevřeně a velice zasvěceně a věcně při tom hovořil například o navracení církevního majetku.

Už tatíček Masaryk razil heslo nebát se a nekrást. Kardinál Dominik Duka na otázku, Benešovského deníku, co by poradil lidem, aby tuto těžkou dobu přečkali, odpověděl v jeho duchu. „Nebát se!“

A rozvedl: „Lidé by se neměli bát a měli by si uvědomit, že největší oporu máme a musíme mít v opravdovém přátelství a v rodinném zázemí. Rodina je jediné, co nám pomůže přežít nejenom tuto dobu, ale do budoucna žít i důstojný život. Ta situace, jak se vyvinula na základě demografické krize, a můžeme říci i na základě morální krize v rámci globalizace, bude trvat léta. Vytváří se vlastně nový svět, nová společnost a nejistot, bude ještě hodně. Naše společnost je na druhou stranu hodně rozvinutá a má dostatek intelektuálů, abychom základní problémy překonali. To, co nám ale chybí, je lidská opora, obyčejné podání ruky. A to nenahradí nikdo, jen opravdový, dobrý, rodinný vztah. Myslím tím ale i širší rodinu, ne jen rodiče a děti. Širší rodinou se nám mohou stát určitá seskupení a společenství. Touto cestou to půjde,“ je přesvědčen kardinál Duka.