Rada města rozhodla o tom, že letos budou turisty k zámku Konopiště vozit jen motorové vláčky a nově i replika automobilu Bugati. Koňská spřežení, která provozoval Josef Absolon ale dostaly červenou. Nic platné není ani to, že koňské povozy patří k zámku stejně, jako voda k moři ani to, že Absolon koním rozumí, jako málokdo a jeho koně pracovali v Benešově už v roce 1961.
V roce 1988 požádal Josef Absolon o živnost, dostal povolení na práci v lese a vožení turistů v kočárech tažených koňmi na Konopišti.

V Konopišti jste tehdy jezdil sám?
To ne. Mou sestru si vzal Emil Ounický. Ten dělal u Československých státních drah a po základní vojenské službě v Benešově, když si vzal mou sestru, začal pracovat u veřejné bezpečnosti. Otec ale nechtěl, aby jeho zeťák byl u policie. Tak jsem Emilovi dal koně a kočár a na Konopišti jsme jezdili spolu. Jenže pak se sestra rozvedla a Emil začal později jezdit s vláčky pro turisty. Tak to bylo až do loňska.

Jenže teď s vámi město neobnovilo smlouvu, zatímco vláček bude jezdit dál. Podle vyjádření místostarosty Jaroslava Durase s vámi byly potíže, hnůj od koní jste sypal do lesa a domluva s vámi nebyla možná. Údajně si na vás stěžovali jak turisté, tak Lesy ČR i správa zámku Konopiště. To samo o sobě je dost důvodů, proč by vám město smlouvu nemělo obnovit. Jaký na to máte názor vy?
Asi před pěti roky pracoval na majetkovém odboru pan Martínek. Ten měl velkou náklonnost k panu Ounickému. Už tenkrát jsem chtěl, aby se mnou město, stejně jako s ním, uzavřelo smlouvu na pět let. Já ji dostal jen na jeden rok, vláčkaři na pět let.

To se na radnici nenašel nikdo, kdo by se vás zastal?
Nemohu říci, že proti koním byli zastupitelé. Tehdy na tom měl zájem jen pan Martínek. Ten chodil do rodiny pana Ounického. Proto přicházelo z města vždy jen jednostranné rozhodnutí.

Vypadá to, že právě proto jste se cítil být městem diskriminovaný.
Na sto procent. To se táhlo tak dlouho, až jsem nakonec letos smlouvu na provozování koněbusu a kočáru v Konopišti vůbec nedostal.

Proč vás ale město zcela vyloučilo? Bylo to skutečně pouze kvůli onomu koňskému hnoji?
Je pravda, že sem tam kůň upustil koblížek. Ale je to zvíře, ne stroj. Koblížky jsme si po sobě vždy sebrali. Je jasné, že to nemohlo být hned, ale po skončení jízdy byly chodníky čisté. Na mé likvidaci ale zapracoval pan Ounický.

Proč myslíte, že za letošním neobnovením smlouvy byl právě pan Ounický?
Loni jsem totiž onemocněl a nemohl jsem se plně věnovat ježdění v Konopišti. Proto mě zastoupila Libuše Housková. Právě ona vozila turisty z pronajatého místa u parkoviště k zámku. Právě tehdy se projevil výraznější zájem turistů o svezení kočárem. Vláček proto stál a vláčkaři začali citelně přicházet o zákazníky. Proto město na základě stížností, o nichž jsem přesvědčen, že je posílal pan Ounický vyšetřovalo, jak paní Housková nabízí turistům svezení. Pan Tulach z majetkového odboru města a jeho tým ji dokonce i fotografovali. Město věc prošetřilo, ale žádné porušení smlouvy nebo závadu neshledalo. Pak se pokračovalo dál.

Tím spory na čas ustaly?
Vůbec ne. Vláčkaři nedokázali překousnout, že paní Housková umí také německy, italsky a anglicky a domlouvá se s cizinci přímo, nikoli přes české průvodkyně. Ty verbovaly turisty do vláčků a za to dostávaly od jejich provozovatelů, za každého z nich, desetikorunu. To my jsme nedělali. Paní Housková ale přímo cizincům nabídla svezení koňmi, a proto došlo k hádce s paní Ounickou, která jí nadávala. Ta pak přivolala policisty. Stejně se nic nevyřešilo.

Nemohl váš problém vzniknout třeba kvůli tomu, že jste zvířata přetěžoval?
To rozhodně ne. Mám dost koní na to, abych je vystřídal. Veterinární podmínky jsme splňovali. Velikým problémem ale bylo, že jsme u sebe vždy neměli zdravotní průkazy koní. Stávalo se to proto, že jsme je zapomněli doma, protože jsme zvířata často střídali. Opticky ale koně vypadali vždy velice dobře.

Tak to tedy není základ problému?
Samozřejmě že není. Základem je, že je ze strany turistů větší zájem o koně, než o motorový vláček.
Místostarosta Duras ale tvrdí, že si na vás stěžovali jak turisté, tak správa zámku. Co k tomu můžete říci?
Za celou dobu, co jsme v Konopišti jezdili, nemáme ani jedinou písemnou výtku, že bychom něco porušovali nebo se něčeho protiprávního dopouštěli.

Proti rozhodnutí rady města se údajně můžete odvolat. Neprodloužení smlouvy je prý už definitivní. Místostarosta Duras tvrdí, že už jste šanci dostal, ale nevyužil ji.
Žádné správní řízení se mnou město na podnět občana Benešova, turisty nebo cestovní kanceláře nevedlo. Jediná stížnost, navíc anonymní, na mě přišla proto, že se koblížky házely asi čtyřicet metrů od parkoviště do lesa. Ano, udělal jsem to já. A dělalo se to tak i v době, kdy ještě jezdil s koňmi i pan Ounický.

Jak jste to vyřešil?
Tenkrát přijeli zástupci Lesů ČR i města na prohlídku oné skládky. Našli nejen asi sedm koleček koňského hnoje, ale někdo tam navíc úmyslně naházel i asi deset PET lahví, aby to vypadalo, jako komunální odpad. Lahve jsme uložili do kontejneru pro separovaný odpad. Hnůj jsme hned druhý den odvezli k zaorání na pole u Pomněnic se souhlasem ředitele školního statku. Asi za čtrnáct dní jsem dostal dopis z města, že je vše v pořádku.

A bylo?
Nebylo. Panu Tulachovi pak chodilo denně několik stížností. Já ale vím, kdo za nimi je – vláčkaři.

Proč by to tak mělo být?
Oni mě na Konopišti nechtějí. To je celé. Navíc město jedná jednostranně ve jejich prospěch. Já ale nechci být prezidentem, ministrem ani starostou Benešova. Já chci jen jezdit s koňmi.

Proč si myslíte, že jste upadl v nemilost lidí z radnice?
Protože si to tam pan Ounický dobře zařídil. On si našel na městě kontakty. Nejprve tam měl pana Martínka, a i když tam už není, zůstaly po něm kořeny, takzvaná martínkovina a ounickovina.

Mluvil jste o tom, co teď vyprávíte pro čtenáře Benešovského deníku také s vedením města?
Mluvil. S panem starostou. Byl jsem u něj velice slušně přijat a velice slušně jsem byl od něj i odporoučen. Neměl na mě tolik času, jako předešlý starosta Mojmír Chromý. To byl člověk, který řešil problémy. Když se v roce 1996 vyhrocovaly poprvé problémy v Konopišti, přijel na místo, a řekl, že buď se usmíříme, nebo nebude jezdit vláček ani koně. Pak to nějaký čas zase fungovalo. Pan starosta Kouba ale koním nefandí, on je nechce. Jméno Absolon je mu přítěží. Jsem pro něj nepohodlný, nežádoucí člověk, jen jakýsi velký antibloksystém (ABS – brzdový systém zabraňující kolům v zablokování, jehož zkratka je jako začátek příjmení Josefa Absolona pozn. red). Hlavní osoba, která na mě ale má zasednuto, je pan Ounický a hned za ním pan starosta Kouba. A to přesto, že jsem s ním nikdy žádný výstup neměl.

Vyloučením z podnikání na Konopišti jste přišel o část svých příjmů. O jak velkou?
Odhaduji, že tak o osmdesát procent hlavních příjmů.

Proč jste o vaší situaci neinformoval na jednání zastupitelstva?
Nepočítal jsem s tím, že na základě sedmi koleček koňského hnoje mě někdo vezme živnost. Já nechci, aby vláčky z Konopiště zmizely. Ať turisté rozhodnou sami, která služba se jim zamlouvá více.

Jak budete vzniklou situaci řešit?
Chci, aby můj případ znali všichni. Napíši proto ombudsmanovi, na krajský úřad, Evropské komisi pro lidská práva, na ministerstva pro místní rozvoj a vnitra, Antimonopolnímu úřadu, NKÚ i Úřadu Vlády ČR. Budu se tvrdě hájit. Nechci si totiž připustit, že jsem se ocitl znovu v padesátých letech, kdy se řada věcí likvidovala. Vypadá to tak, že funkcionáři tohoto města mají neomezenou pravomoc a mohou si dovolit úplně vše.

Emil Ounický: Své chyby hází Absolon na jiné

Vožení turistů kočáry zná i Emil Ounický. Ten se ale vydal svou cestou a na Konopišti provozuje se dvěma společníky motorové vláčky. Jaký má názor na neobnovení smlouvy pro kočáry?
„Své chyby hází pan Absolon na někoho jiného. Měl by začít u sebe a svého personálu. Vše, co o mě říká, je osobní msta a zášť, protože jsem odešel z jeho rodiny,“ je přesvědčený Emil Ounický s tím, že ho nepřekvapuje, že Absolon mluví především o něm. „Má to i své plus a platí: Co tě nezabije, to tě posílí. Díky Absolonovu udání, jsem si nakonec musel udělat řidičák. Teď mohu jezdit s kamionem i autobusem,“ tvrdí.

Psal jste na město nějaké stížnosti na pana Absolona?
Žádné stížnosti jsem nepsal.

Problémy, které na Konopišti byly, vznikly kvůli koním?
Já ani nikdo z mých kolegů jsme nešli proti koním. Žádný z problémů, které na Konopišti vznikly, nezpůsobili vláčkaři. Všechno bylo dobře do té doby, dokud si mohl pan Absolon dělat svou práci, tak jak on sám chtěl.

A jak jste vnímal období, během něhož loni panu Absolonovi pomáhala paní Housková?
Dělala mu tam náhončí. Běhala po celém parkovišti, což se nikdy nedělo. Ona dokonce vyhrožovala mojí manželce i mému osmiletému synovi, že jim polije obličej kyselinou. Tak zlou a agresivní ženskou jsem ještě neviděl. Kvůli tomu jsem na ní zavolal policii. To byla jediná stížnost, kterou jsem inicioval. Bylo to na mou obranu. Na parkovišti dokonce vznikla petice proti takovému vystupování a podepsalo jí dvacet lidí. Petice byla zaměřena proti té ženě. Proti Pepíkovi jsem nikdy nic neměl a nemám.

Problémy, které vznikly, prý pramenily z toho, že jste se domlouval s tehdejším vedoucím investičního odboru Městského úřadu Benešov.
Ukázat na úředníka a říci: Ounický vám dal peníze, to je to nejjednodušší. To je Absolonova taktika, aby úředník dal ode mě ruce pryč. Takové nařčení mě vůbec nepřekvapuje.

Josef Absolon ale o úplatcích nehovořil. Říkal jen, že jste s úředníkem byly v přátelském vztahu.
To je jedno. Jestliže vám úředník vyjde vstříc, tak on (Absolon pozn. red) za tím vidí vždy něco jiného. V žádném přátelském vztahu nejsme. Pan Martínek byl člověk na svém místě, který dokázal věci řešit. S ním se bokem nedalo upéct nic.

Co říkáte názoru, že živnost pana Absolona chcete zlikvidovat?
Vůbec ne. Co já vím, o jízdy kočáry je na Konopišti zájem. A vzájemná spolupráce je možná. Já bych byl první, kdo by mu přivedl turisty ke kočáru. Všechny spory vycházely z toho, že jeho kočár vždy stál na lepším místě. A pan Absolon si myslel, že všichni turisté musí odjet s ním.

A co hnůj? Ten jste prý do lesa také házel.
Měl jsem na něj plastový barel. Každý ví, že Ounický měl červený barel popsaný svým jménem a hnůj v něm denně odváží na pole k zaorání.

NÁZOR KASTELÁNKY KONOPIŠTĚ MARIE KREJČOVÉ: Pan Absolon si po svých koních neuklízel. Když se stálo u kapliček, tak se tam kvůli koblížkům nedalo dýchat. Pak nám nezbylo, než abychom to sami uklízeli. Pana Absolona jsem na to během sezóny upozorňovala, ale nic se nestalo. Bylo to hrozné. Občas ale s koňmi vjel i do Růžové zahrady. U výběrového řízení jsem nebyla, ale připomínky k provozování kočárů v Konopišti jsem měla.
VYJÁDŘENÍ STAROSTY BENEŠOVA PETRA KOUBY: S panem Absolonem vůbec nemám co do činění, natož, abych byl na něj zasednutý. Problém spočívá v tom, že celá ta léta, po která jezdil v Konopišti to dělal po svém a stěžoval si na něj kde kdo. Navíc si nedal říci. Paní Krejčová ze zámku jasně řekla, že pokud tam bude jezdit pan Absolon, že cestu zahradí. Lesy ČR jasně řekly, že si nenechají líbit to, co tam dělá pan Absolon. Letos se přihlásil jen on a požádal o provozování jen jednoho kočáru. Rada rozhodla, že mu smlouvu neobnoví. Samotné rozhodnutí nemá nic společného s panem Absolonem v tom smyslu, že bychom mu chtěli křivdit. Tím, jak se chová a jedná křivdí vlastně jen sám sobě. Loni tam měl nějakou paní, která mu naháněla na kočár turisty. Ale když cizinci nechtěli jít, sprostě jim nadávala. Co si ti lidé měli myslet o městu, na jehož území se toto dělo? Rozhodnutí není o tom, že bychom nechtěli, ale my nemůžeme. Pan Absolon si to zavinil sám.

ANKETA

close zoom_in Jiří Ďurkovič, Benešov
Kdybych si mohl vybrat, tak bych se radši svezl kočárem s koňmi, protože to je hezčí a k zámku to prostě patří.


close zoom_in Monika Bartůšková, Benešov
Na Konopišti bych se určitě svezla radši vláčkem, protože můj strejda ho řídí a líbí se mi víc než koně.