Ba naopak. Každou volnou chvilku věnuje pátrání po starých fotografiích či písemnostech spojených s historií obce. V současné době hlavně všeho, co má nějakou souvislost se Sborem dobrovolných hasičů Vranov. Díky své vytrvalosti se může SDH pochlubit velice zajímavým archivem, který Jiří Krátký už řadu let spravuje.

Jak jste se k této funkci vlastně dostal?
Kdysi jsem ve staré hasičské zbrojnici našel hromadu starých fotografií a papírů. Ty jsem začal postupně třídit, což mi trvalo tři a půl roku a vzniklo z toho šestatřicet šanonů plných dobových fotek. Dokumenty mám pak podle roků seřazené v papírových pořadačích. Nejstarší dochovaný dokument, který tady je, pochází z roku 1887. To se žádalo, tuším císaře Františka Josefa I. o koncesi, aby tady mohl být založený hasičský spolek. Což se jim nakonec podařilo.

Co všechno vaše práce obnáší?
Jak už jsem řekl, nejdřív musím všechno roztřídit. To znamená každý papír přečíst, fotografii prohlédnout, kdo a co na ní je. Potom poskládat podle měsíců, roků, a než to založím do šanonů nebo pořadačů, musí být vše suché, čisté a vyžehlené. Když jsem dělal ty hasiče, tak se mnou manželka vůbec nemluvila. Celou jednu místnost jsem měl plnou papírů, fotek rozložených různě po zemi, takže tam nemohla uklízet a to jí hrozně zlobilo.

Říkal jste, že roztřídění věcí ze staré hasičárny vám trvalo více než tři roky. To toho bylo tolik?
Zaprvé toho bylo opravdu hodně, a za druhé je to mravenčí práce. Jen najít na každém dokumentu datum zabere spoustu času. A hlavně, to nejde dělat každý den. Z toho vás po chvíli třeští hlava, před očima se vám dělají mžitky.

Bavíme se stále je o fotkách a písemnostech. Ale jsou tady i různé předměty. Co všechno?
Sekyrky, helmy, uniformy, razítka, literatura. Prostě všechno co se dochovalo po našich předcích.

Archiv je přístupný i veřejnosti?
Pokud by si tady chtěl někdo něco najít, třeba o svých předcích nebo například nějaký student sehnat podklady pro školní práci, tak po domluvě to je určitě možné. Ale že by to bylo přístupné jako muzeum, to ne.

Už toho někdo využil?
Jsou tady zápisy z dob, kdy se lidé museli hlásit na obci. Přišel jeden pán z Prahy a našel tady svojí maminku, která tady v roce 1928 nastoupila coby učitelka v základní škole. On měl velkou radost, že hledal, co našel, a já, že moje práce má smysl.

Máte tady i celou řadu plakátů s Klementem Gottwaldem. Co to, že se dochovaly v tak dobrém stavu?
K tomu vám povím zajímavou historku. Tady bylo spoustu obrazů a já z nich potřeboval použít rámy na hasičské diplomy, a tak. No, a když jsem ty rámy sundával, zjistil jsem, že za těmi dobově univerzálními obrazy jsou z druhé strany schované ony plakáty. Co kdyby náhodou. Stačilo by je jen otočit a …

Věnujete se tedy výhradně historii vranovských dobrovolných hasičů?
To ne. I historii obce. A to z jednoduchého důvodu, protože hasiči jsou Vranov a Vranov jsou hasiči. To bylo, je a doufám, že i do budoucna bude. Jen chci zdůraznit, že v tomto archivu jsou věci, které se týkají pouze a jen Vranova. Ničeho jiného. Žádné jiné přilehlé osady, prostě jenom Vranova.

Tady vidím další krabice. To ještě patří k hasičům?
Ne. Tohle jsou věci o našem kostele, které si při jednom z úklidů měly vyhodit. Přišel za mnou Jirka Šusta (muž, který se o vranovský římsko-katolický kostel už dlouhá léta stará. Pozn. redakce) s tím, jestli si to nechci vzít, podívat se do toho a něco z toho případně použít do archivu. Takže na to se chystám teď. Všechno roztřídit, srovnat. Už jsem do toho zběžně nahlédl a jsou tam třeba úmrtní knihy, a takovéhle věci.