Jindřich Nusek: O velikonoční zvyky se nebojím. Jsou stále živé

Jindřich Nusek tvrdí, že Velikonoce jsou na Benešovsku stále živé. “Možná před časem ubylo koledníků, což asi způsobila populační proluka, ale v některých obcích se naopak obnovuje zvyk vynášení Morany. Podle mě se Velikonoce v obcích stále drží jako společenská událost a to je velké plus,” dodává.

Náboženský podtext Velikonoc tedy mizí úplně?
Způsob prožívání Velikonoc se proměňuje současně se společností. U Čechů dlouhodobě mizí náboženské cítění, takže i u Velikonoc sílí spíše význam svátků jara – probuzení přírody. Na Benešovsku je trend podobný, i když stále máme naštěstí komunity věřících, které křesťanský význam Velikonoc připomínají.

Jako historik Muzea Podblanicka se zaměřujete na vývoj regionu do 19. století. Jaké velikonoční tradice byly příznačné pro středověk a lidé už na ně zapomněli?
Třeba cinkání klíči proti zlým duchům, ale na to si občas ještě vzpomeneme (smích). Hezkým středověkým zvykem, který ale vymizel, bylo obdarování na Zelený čtvrtek, kdy si příbuzní a přátelé posílali v zakrytých miskách věcné dary i pokrmy jako na Štědrý den. Tyto zvyky byly určitě běžné i na Benešovsku.

Jsou naopak nějaké velikonoční tradice, které vydržely staletí?
Ano, středověké vesnice dlouho udržovaly pohanské tradice a některé patří k Velikonocům dodnes. Ať už je to vynášení smrtky či Morany při Smrtné neděli, kterou nosily dívky po vsi a pak zapálily a hodily do potoka jako vítězství jara a nového roku. Pohanského původu bylo i barvení vajec na červeno, tedy barvou života, což děláme i dnes. A samozřejmě šlehání pomlázkou z mladých proutků pro omlazení, zdraví a plodnost v novém roce. Tehdy se ale ještě vymrskávali všichni vesničané.

Mělnická nemocnice na dva týdny zavírá. Nejsou lidi

Z okolí

Tyto zvyky ale dodržují lidé po celé republice. Mělo Benešovsko své velikonoční zvláštnosti?
Etnograficky zajímavé byly rozdíly mezi některými místy Benešovska. Například na Dolnokralovicku se červenohnědým vejcím říkalo švejcary. A v některých obcích na území okresu koledovala děvčata s pomlázkou na oplátku v úterý, na Divišovsku zase až za týden. Zajímavostí našeho regionu byla i skleněná vejce, většinou pestře žíhaná, která vyráběly zdejší malé sklárny. V rámci Benešovska pak byla koncem 19. století vyhlášená vejce zdobená konopišťským kovářem.

Ani lidé na Benešovsku nezapomínali na přípravu před Velikonocemi? Tedy třeba na postní období.
Příprava na Velikonoce prostě patřila k jejich životu a dobře věděli, že hlavní den Velikonoc připadá na neděli po prvním jarním úplňku, tedy že se pohybují mezi 22. březnem až 25. dubnem. Velikonocům vždy předchází čtyřicetidenní půst, který začíná Popeleční středou, den po bujarém Masopustním úterý. Někteří lidé na Benešovsku jedli dokonce po celou dobu půstu pouze chléb a pili vodu. Poslední postní neděli, Květnou neděli, nosívali mládenci do kostela posvětit svazky větví kočiček, jasanu a klokoče. Po návratu lidé polykali dvě kočičky proti bolesti v krku, klokoč chránila před čaroději a jasan před bleskem.

Vzpomínám na řehtačky. Ty už se dnes moc nevyužívají.
Máte pravdu, už je to pár let, co jsem viděl koledníka s řehtačkou a už tehdy byl samozřejmě mezi kamarády rarita. Dříve se řehtačky vyráběly většinou v rodinném kruhu a několik takových máme v muzejní sbírce. Na Zelený čtvrtek při mši totiž utichly zvony, a jak se dodnes říká, „odletěly do Říma“. Chlapci je až do soboty nahradili řehtačkami a i na Benešovsku obíhali ves a řehtáním oznamovali denní doby.

Pracujete v regionálním muzeu, tedy připravujete výstavní projekty, spravujete archiv a děláte edukační programy se školami. Stihnete sám oslavit Velikonoce?
Na velikonoční neděli i letos ustříhnu pár drobných proutků, aby to vrbu nebolelo, a upletu minipomlázku, aby to nebolelo moje holky. (smích) A těším se na mazanec a pohádky v televizi. U kterých si ale stejně zapnu notebook a budu připravovat výstavu k 700 letům Vlašimi.

Ta ale ještě není aktuální. Mohou zájemci navštívit v Muzeu Podblanicka výstavu s velikonoční tématikou?
Vyprávění o velikonočních tradicích na Benešovsku najdou návštěvníci až do 1. dubna v zámku Vlašim v rámci výstavy Svět podle Amerlinga. Tam menší připomínka Velikonoc určitě patří, protože Karel Slavoj Amerling jako přírodovědec a vlastenecký pedagog právě před 150 lety podnikl na Divišovsko a Vlašimsko výpravu a jistě ho zaujaly i některé lidové zvyky.

KRÁTCE: oprava kanalizace, koncerty na Zelený čtvrtek či kurz drátování

Benešovsko