Nejčastějšími pacienty se v této době stávají ježci, kteří kvůli teplejšímu počasí přerušili hibernaci a shánějí něco na zub.
„Jedná se o ježky s nízkou hmotností kolem tří set gramů. Těch jsme přijali v lednu pět. Nejsou to ale jediná zvířata, která se takto probouzí. Několikrát jsme takto vyjížděli i k netopýrům,“ říká vedoucí stanice Lenka Šafránková a dodává, že bodlináči musí nejprve projít zevrubnou prohlídkou, poté podstoupí postřik proti vnějším parazitům jako jsou klíšťata a blechy, které ježky trápí i během zimy. Tableta, kterou dostanou potom, zbaví nové pacienty střevních parazitů. Po několika dnech očistné kůry ošetřovatelky ještě aplikují injekci proti plicním parazitům a ježci putují do venkovního výběhu léčebny. „V současnosti máme ve stanici osm desítek ježků, které v případě, že se vzbudí, přikrmujeme směsí vařeného masa a kočičích granulí,“ říká Lenka Šafránková. Do konce dubna nebo začátku května, kdy se ježci vrátí zpátky do volné přírody, svou hmotnost zdvoj i ztrojnásobí.
Dalšími častými pacienty, kteří se ocitají v záchranné stanici ochranářů, bývají dravci po srážce s automobilem. V polovině ledna se tak ocitl v rukou ošetřovatelek i kalous ušatý. „Byl malátný, pohmožděný, ale bez zjevné zlomeniny nebo viditelného zranění,“ líčí ošetřovatelka. Poté, co si sova ve stanici odpočinula, a posílila se masitou stravou, usoudil personál stanice, že je čas ji vrátit tam, odkud přišla. „Tento týden jsme ji vypustily v lese na Kutnohorsku,“ přiblížila osud zachráněného opeřence vedoucí stanice.
Jiří Hrnčíř