"O existenci Československa jsem po maturitě nevěděl," přiznal usměvavý lékař pracující už mnoho let v Rehabilitačním ústavu Kladruby. „Nabízeli mi také studium v Sovětském Svazu, ale tam jsem nechtěl,“ zavzpomínal nyní padesátiletý lékař.
Dostal se ale do Československa. Mluvit česky se učil rok v Poděbradech a pak začal studovat medicínu na plzeňské Lékařské fakultě UK. "Bylo to hrozné," přiznává a zkušenosti, které na západě Čech získal, přirovnává k osudu filmového Mirečka z filmových Básníků.
V ročníku bylo tehdy jen dvanáct cizinců a učení mělo strhující tempo, na které si zvykl až ve třeťáku. Po promoci v roce 1996, kdy už byl dva roky ženatý s porodní asistentkou Drahomírou Českou, odjela rodina na jih Arabského poloostrova. Tam se partneři už potřetí vzali.
Tři svatby
První svatbu měli na jemenském velvyslanectví v Praze, druhou na radnici v Prachaticích a třetí s rodinou v Jemenu. "Zdravotnictví v Jemenu má naprosto jiný systém než v Čechách. Příliš mi nevyhovoval, proto jsme se po půlroce vrátili do Prachatic," popisuje lékař.
Do Kladrub u Vlašimi se dostal až díky shodě náhod. Odpověděl na inzerát. Ústav hledal lékaře, který by kvůli arabské klientele ovládal její řeč. Přesto si v rehabilitačním ústavu dlouho nemohl zvyknout. „Začal jsem o životě přemýšlet jinak," nezakrývá své tehdejší pocity s tím, že nyní je to už jiné a invalidy, kteří jsou klienty světově proslulého ústavu, bere stejně, jako zdravé lidi.
Se ženou a čtyřmi dětmi žije v nedaleké ve Vlašimi, chodí volit, radujeme se z úspěchů a kritizuje nepořádek a lhostejnost. Jako většina obyvatel Česka. „Máme Sáru, Hanan, Adhama a Pepíčka" chlubí se potomky lékař, který četl jak Korán, tak Bibli.
Ve Čechách má spoustu přátel a kamarádů, se kterými se rád schází a to i přes změny pohledu české společnosti na cizince, vzniklé problémy s imigranty. „Těším se už na Vánoce, vánoční atmosféru a pohodu. A i když žiji v Česku už třicet let, na jedno si tu zvyknout nemohu. Na zimu,“ dodal s úsměvem lékař.

