Na to, jak těmto smutným a někdy až tragickým situacím předcházet se Benešovský deník zeptal dětské psychiatričky Lady Zahálkové.

Co poradit prchlivým rodičům?
V první řadě, aby si uvědomili, že také oni chodili do školy, a ne u všech dětí musí být výsledky úplně nejrůžovější. Že známka je informace pro rodiče o tom, že dítě má možná v něčem problém, a to není důvod k tomu dítě trestat či kritizovat.

Blíží se vysvědčení. Přišli si k vám, ať už dospělí nebo děti pro radu?
Cíleně kolem vysvědčení ne. Přichází děti, které mají dlouhodobější problémy s učením. Ale s těmi se pracuje průběžně po celý rok. Nebo ti, co mají ve škole nějaké výrazné zhoršení. Ale jenom těsně před vysvědčením, to se nestává. Rozumní rodiče to řeší s dostatečným předstihem.

S postupem let. Přibývá případů, kdy se na vás obrací lidé o pomoc?
Určitě. Ono se nadá říct, že by se jednalo čistě jenom o vysvědčení. Jsou to problémy s celkovým prospěchem ve škole, chováním, které je vázané na úspěšnost dítěte, srovnávání dětí mezi sebou v kolektivu. Rodiče samozřejmě hledají, kde je příčina a pak se obrací na odborníky. Rady psychiatrů, psychologů, psychoterapeutů. Jestli je příčina na straně dítěte. Zda v něčem selhává, specifické poruchy učení, problémy se spolužáky, učiteli. Nebo jestli je problém v rodině. Nedostatečná stimulace. Těch problémů může být celá řada.

Jak lidé pohlíží na pomoc odborníka?
O řadě problémů se víc mluví. Psycholog či psychiatr už není nálepka strašidla, nebo něčeho, za co by se měl člověk stydět, ale pomocníka. To dítě ví, že na svůj problém není samo. Jakmile se problém pojmenuje, ať už je jakýkoliv, tak pro to dítě je to důležitá informace. Ví, že není ten špatný, odmítaný. A je i sebejistější.