Jeden úmyslný trestný čin spáchaný policistou za deset let. Přibližně takovou frekvenci má, podle vedoucího Skupiny kriminální policie a vyšetřování Policie ČR Benešov Pavla Mareše, protizákonné počínání jeho kolegů.
Poslední takový případ se stal loni ve Vlašimi. Délesloužící policista se nechal unést vlastním mylným přesvědčením, že se na jeho poklesek nemůže přijít. Ale přišlo se. Muž byl pak souzen a odsouzen za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele.
„Na policii skončily peníze, které jejich majitel ztratil. Když si pro ně přišel, nedostal je všechny,“ shrnuje Mareš případ, který stál policistu místo a záznam v rejstříku trestů. „Jedná se o klasické osobní selhání policisty.“
K podobným příležitostem, k jaké se dostal vlašimský policista, se muži a ženy z PČR mohou snížit prakticky kdykoliv. Denně totiž vyšetřují v terénu, denně se setkávají s nalezenými cennostmi, denně zajišťují stopy na místech dopravních nehod. Je pak na policistech samých, zda se dostanou tak daleko jako vlašimský strážce zákona, nebo pokušení odolají.
„Nikdo z těch policistů si nedovolí to, co se stalo ve Vlašimi,“ tvrdí o spolupracovnících Mareš.
Shodou okolností také druhý úmyslný trestný čin spáchaný na Benešovsku policistou se odehrál ve Vlašimi. Policistu, bylo to přibližně před deseti lety, zlákal jiný odevzdaný nález – mobilní telefon.
„Nyní je mobil naprosto běžná věc. Tehdy to tak asi nebylo, a pro onoho policistu zřejmě už vůbec ne,“ míní šéf kriminálky Pavel Mareš.
Na Benešovsku se ale v mezidobí odehrál ještě jeden trestný čin. Nebyl úmyslný i když jeho následky byly daleko závažnější, než krádeže peněz nebo mobilního telefonu.
„Stalo se to v Čerčanské služebně a jednalo se o trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti spáchaný z nedbalosti. Šlo o neodbornou manipulaci se zbraní,“ řekl Mareš.
I čtyřiadvacetiletý pachatel tohoto skutku z roku 2003 u policie skončil. Soud mu vyměřil za usmrcení o dva roky mladšího kolegy podmíněný trest.
Na Benešovsku ale sloužil i další policista, který zneužíval svého postavení. Nebyl to však kmenový příslušník Okresního ředitelství PČR Benešov. „Byl sice ve službě u nás, ale dělal si tehdy školu. Stýkal se s lidmi , které jsme vyšetřovali kvůli krádežím,“ popsal Mareš a připomněl, že se onen mladý muž do školy po předčasném ukončení práce u policie ani nevrátil. „Ve finále byl odsouzen za spolupodílnictví. Přechovával totiž věci pocházející z krádeže,“ vzpomíná Mareš.
Trestné činy policistů nevyšetřují sami policisté, ale Inspekce ministra vnitra. Ta dává závěry vyšetřování speciálně určenému státnímu zástupci. Trestné činy středočeských policistů má na starosti státní zástupce z OSZ Praha–východ. Právě on řešil také poměrně velké trestní kauzy policistů v okresech Kladno, Rakovník, Kolín a v hlavním městě Praze. Jednalo se o klasické přivydělávání při pokutování řidičů za přestupky.
„Je to latentní trestná činnost. Policista mezi čtyřma očima řekne řidiči, že ho přestupek bude stát tisíc korun, ale bez bločku jen pět set. Řidičovi je jedno, kam peníze jdou. On ušetřil. Naštěstí nemám žádné náznaky ani podezření, že by k takovému pochybení jednotlivců u nás na Benešovsku docházelo,“ říká Mareš, ale odmítá se tlouci hrdostí do prsou. Přesto po chvíli přiznává, že situaci na Benešovsku pozitivně ovlivňují pečlivé výběry nových policistů v náročných přijímacích řízeních. Dokonce se prý i na Benešovsku najdou tací policisté, kterým je naprosto lhostejné, že přestupek spáchá kolega policista.
„Spáchal jsi to? Odchod!“ shrnuje počínání nekompromisních Mareš. „I my se jich bojíme,“ přiznává. „Když chceme, aby tak vystupovali k druhým, musíme to strpět. Je to ale v naprostém pořádku.“