Přes to, že oficiální zveřejnění kandidátek pro nadcházející komunální volby, je na pořadu teprve zítra, už nyní je jasné, že se do souboje o post
v zastupitelstvu města proti sobě postaví dva členové klanu Hostků. Otec Petr a syn Jakub. A co je na politickém volebním souboji skutečně pikantní je skutečnost, že se oba Hostkové utkají o přízeň voličů na rozdílných stranách barikády.
Petr, jednapadesátiletý ředitel benešovské nemocnice Rudolfa a Stefanie kandiduje znovu, tak jako při minulých komunálních volbách, za svou Českou stranu sociálně demokratickou.
Pro třicetiletého Jakuba, bezpečnostního manažera, staršího ze dvou sourozenců, je kandidatura v hnutí Ano,
i v komunálních volbách vůbec, premiérou.
Když už padlo slovo souboj, i ten je u rodiny Hostků na místě. Petr je nejen vášnivý motorkář, ale také vyznavač boxu. Nejen podle jeho vypracované figury je jasné, že se hned tak někoho či něčeho nezalekne. Ani svého syna Jakuba. Ten to zase umí na tatami. Je totiž čtyřnásobným republikovým mistrem v judu.
I když je slovo politika,
a v Česku obzvlášť, spojována často s ránami pod pás, mezi Hostky, a to nejen kvůli rodinným vazbám, ale také sportovnímu duchu obou mužů, k takovým unfair zákrokům nedojde.
Už také proto, že tím, kdo bedlivě jejich politický souboj sleduje, je Petrova manželka Helena, Jakubova maminka.
Jak odpověděli oba kandidáti do benešovské politické reprezentace na otázky Benešovského deníku?
Co jste říkal tomu, že do voleb jde váš syn/otec?
Petr: Zprvu jsem měl rozporuplné pocity, protože veřejně se angažovat přináší i negativní reakce okolí. Negativní pocity ale převážil fakt, že syn nechce sedět jenom na zadku a nadávat na poměry ve městě, ale má snahu se podílet na řízení věcí veřejných. Že Jakub nekandiduje za naši stranu mě mrzí a několikrát jsme o tom společně debatovali. Nakonec mi Jakub řekl, že naše strana prý není pro mladé dost atraktivní. Některým jeho argumentům musím dát bohužel za pravdu. Zajímavé je, že, mladá Evropa je levicově zaměřená a u nás v Česku je tomu přesně naopak.
Jakub: Jako každý mladý člověk cítím nutkání se vymezit proti zavedeným zvyklostem, přes to se necítím jako rebel. Hnutí Ano není tak byrokratické a zkostnatělé jako zavedené politické strany. Chci založit rodinu a vychovávat své děti v Benešově, proto mi záleží na tom, aby byl Benešov hezký a prosperující.
Nedonesly se k vám ještě hlasy, že si v Benešově chcete rozdělit moc? Sázkařskou terminologií je to jakýsi dvojtip, čili větší jistota zvolení alespoň jednoho Hostka do benešovského zastupitelstva…
Petr: Jéje! To víte, že ano. Dovedete si to představit. Oba Hostci v zastupitelstvu, to znamená skoro čtyři metry na výšku a přes dvě stě kilo živé váhy, to by byla mela.A teď vážně. Tohle nás opravdu nenapadlo.
Jakub: Zatím nijak masivně, ale počítám s tím, že se tyto hlasy mohou objevovat silněji. Hlavu si tím nelámu a podobné poštěkávání házím do virtuálního odpadkového koše. V každém případě nám všem musí jít o dobrou věc, ať už v zastupitelstvu bude sedět kdokoliv.
Konzultovali jste doma vaše reálné politické možnosti?
Petr: Naše konzultace probíhají spíše formou špičkování a je to všechno spíše pošťuchování mezi synem a tátou. Musím se přiznat, že vážnost těmto rozhovorům zatím chyběla. Ale na druhou stranu mě těší, že si oba plně uvědomujeme, že v případě úspěchu, to budeme brát velmi zodpovědně a profesionálně. Prostě jsme oba takoví.
Jakub: To byste měl být s námi, když občas s tátou sledujeme a komentujeme televizní politické debaty. Na spousty věcí mám spíše radikálnější a přímočaré názory. Na tátových názorech na druhou stranu jsou vidět jeho zkušenosti, které ho dělají umírněnějším.
K čemu jste došli?
Petr: K tomu, že by bylo fajn, kdyby se na radnici sešla parta lidí, kteří si budou rozumět a udělají z Benešova dobré místo pro život.
Jakub: V zásadních věcech se nerozcházíme. K cíli, na kterém se často shodneme, ale docházíme každý po své cestě.
Není to teď u vás doma jako u Našich furiantů? Když ty na kandidátce ANO, tak já na kandidátce ČSSD. Když ty na pátém místě, tak já na prvním…
Petr: Myslíte to tak, …že když vy kachlíčky, tak my břízolit? Vzpomenu-li si na základ Stroupežnického Našich furiantů, tak obdobné malichernosti nás opravdu nerozdělí.
Jakub: Ne to určitě ne. Sice mi tatínek hodil laso od socanů, ale nikdy mě nenutil, abych sdílel přesně jeho politické názory. Já respektuji jeho, on mě.
Co tomu všemu říká manželka/maminka?
Petr: Směje se, ale fandí oběma.
Jakub: Fandí mi, ale tátovi prý taky. Tak jsem zvědavý, komu hodí hlas.
Žijete v jedné domácnosti? Kdo má přednost u zrcadla při holení?
Petr: V jedné domácnosti už nežijeme. V minulosti jsem míval přednost já, protože jsem vstával dříve. Nakonec i v přírodě má starý šedý vlk přednost před vlčetem.
Jakub: Žiji s přítelkyní, tak je volba jasná. Zkusil jste si někdy předběhnout ženu u zrcadla?
Dokážete si oba při případném zvolení představit politickou spolupráci?
Petr: Měl bych odpovědět, že koalice se tvoří až po volbách, ale při pohledu na kandidátku Ano, vím, že v jejich první desítce je dost lidí, kteří by byli určitě dobří parťáci. Jsem přesvědčen o tom, že komunální politika není o dogmatech a ideologii.
Jakub: Doufám, že oslovíme co největší počet voličů. Chtěli bychom na radnici zavést přátelskou, dělnou atmosféru.
Je to teď sice jen hypotéza, ale je možné, že bude Jakub starostou a na Vás Petře, zbude „bramborová" medaile v podobě radního či jen zastupitele. Dostal byste to od svého syna, jak se říká sežrat? Jak byste to řešil Vy, Jakube?
Petr: To si pište. Konec, konců je držitelem černého pásku v judu a na krku čtyři medaile mistra republiky. Takže i kdyby to bylo obráceně, tak bych si před ním moc nevyskakoval.(smích)
Jakub: I když by to bylo v přátelském duchu, tak si určitě rýpnu. (smích)
Pokud by vaše uskupení u voleb propadlo, zvažujete přestup do strany vašeho příbuzného?
Petr: Jsou sice věci, se kterými nemusím uvnitř naší strany souhlasit, stále zůstávám umírněných levičákem a socanem. Takto jsem byl i vychován. To znamená pomáhat potřeným a dát prostor úspěšným, kteří zaměstnávají a vytvářejí pracovní místa.
Jakub: V žádném případě! Jsme teprve na začátku cesty.
Co byste ve funkci starosty udělal jako první?
Petr: Prvořadým úkolem bude obnovit důvěru občanů v radnici větší otevřeností, komunikativností a lidským přístupem. Chceme občany více vtáhnout do rozhodování o životě ve městě a možná u nich vzbudíme i určitý pocit spoluzodpovědnosti za budoucnost našeho společného města.
Jakub: Dal bych si kafe a vyměnil jmenovku na dveřích. Ale teď vážně. Zatím mám zkušenost jen jako občan a vidím, co nefunguje a co je potřeba opravit. Chtěl bych tento pohled přivést i na druhou stranu, na radnici. V každém případě vím, že by to byl tvrdý oříšek. Jsem ale připraven vzít si kimono, černý pásek a jít se s tím poprat.
