Léto 2005, Mikulov, hudební festival. Mezi lidmi se toulá štěně voříška àla border kolie. Odhadem mu nejsou ani čtyři týdny. Pejsek se toulá mezi návštěvníky, kteří mu dávají pít pivo, kousky vuřtů. Pořadatelé, mezi kterými je i hudebník Tomáš Paleta, se snaží štěněti najít původního majitele. Éterem zní výzvy k případným majitelům, kde se zatoulaný pejsek nachází. Všechno marné. Co s ním?
Tomáš sice ví, že chce s manželkou Soňou odjet na delší cestu, jenže co naplat. Žofka, jak dostává nalezenec jméno, zcela mění plány. Místo za cestováním si přivážejí manželé Paletovi do Prahy nového člena domácnosti.
Žofka se stává součástí domácnosti, jejíž je doslova chloubou. Roste tak, že váží přes dvacet kilo.
Žofka ale nemá lehký život. Ujali se jí sice milí a hodní lidé, ale najednou začíná divně tahat nohy – verdikt veterináře? „Těžká displazie kyčelních kloubů. Veterináři příliš nadějí nedávají, někteří říkají, že je to ztracený případ, abychom ji u nich nechali. Nikdy,“ říká Soňa.
Paletovi se nevzdávají. Platí nemalé peníze za operaci – amputaci kyčelních kloubů. „Nohu drží jen svaly. Nechápu jak je to možné, ale je to tak. Pan ortoped doktor Skála odvedl úžasnou práci,“ vzpomíná paní Soňa.
A světe, div se, Žofka nejen, že žije, ale rozdává manželům Paletovým radost.
A přichází další přírůstek do rodiny - před pěti měsíci se Paletovým rodí Rozárka, kterou si Žofka ihned zamilovala. Stal se z ní doslovný hlídač malého človíčka. „Když se nějaký jiný pes přitočil ke kočárku, okamžitě zakročila,“ říká Soňa Paleta.
Jenže najednou Žofka, která byla přítulná k lidem, každého na potkání vítala, zmizela. Rodinu ovládl smutek. Rodina si už neumí představit život bez Žofky.
Co se stalo?
Paletovi bydlí v Praze, ale občas zajedou za kamarádkou do Chlumu u Blažimi poblíž Neveklova. A tam se odehrává druhá část příběhu, na jejímž konci je smutná Rozárka.
„Píše se 1. listopad a Paletovi jsou u kamarádky. Soňa nechává venčit Žofku. Tak, jak se to vždy na vesnicích dělá.
„Hned za domem je hluboký les, kde jsme dělali krátké kolečko. A najednou slyšíme dva výstřely,“ popisuje dramatické okamžiky paní Soňa. Skupinka psů, která se vesele venčí, je zmatená, sotva pozná vlastní majitele. Všichni psi přiběhnou zpět – až na jednoho. Žofka nikde!
„Nikde, prostě nikde nebyla. Hledali jsme ji dlouho do noci, ale nic. Opak jsme se chvíli vyspali a hledání začalo znovu. Jenže všechno marné,“ říká paní Soňa. „Lezla jsem na každý posed, sledovala každý kousek země dalekohledem, byla jsem doslova šílená,“ vzpomíná na začátek listopadu Soňa. K tomu ale má v kočárku pětiměsíční Rozárku, která se smutně kouká – hledá Žofku. Paní Soňa je na tuhle situaci sama, její manžel je v té době na hudebním turné. Soňa to nevzdává, obchází sousedy, vylepuje plakáty, dává zprávu do místního rádia, kamarádi pomáhají s hledáním, pátrá v útulcích, ptá se myslivců, veterinářů, městské policie, objíždí okolní vesnice, ale stále nic.
A tak včera Soňa zvedá telefon a volá k nám do redakce: „Pomozte mi najít Žofku, říká smutně a dodává,“ „Já vím, že jsem Žofku neměla pouštět na volno, je to moje chyba. Už nevím, co mám dělat. Stále čekám na telefon, ve kterém se ozve hlas, že Žofku někdo nalezl a je v pořádku. Každý mi říká, že v té době nikdo nestřílel, ale já vím, že to není pravda. I kdyby Žofka nebyla mezi námi, bylo by mi milejší, kdybych to věděla. Ale všichni stále doufáme…“
Benešovský deník prosí všechny, kteří podobného pejska mohli ve zmíněné lokalitě od začátku listopadu vidět, zavolejte paní Soně na telefonní číslo 608923442, nebo přímo k nám do redakce na telefonní číslo 317723831.
Připomínáme, že Žofka je asi 2,5 letá fenka voříška àla border kolie, je střední velikosti, váží asi 23 kilogramů, je černá s bílou náprsenkou, bílými ponožkami a špičkou ocásku. Má lesklou středně dlouhou huňatější srst, kožený obojek se známkou číslo 718 s telefonními čísly na manžele Paletovy a známkou o vakcinaci proti vzteklině 2007.
„Tam, kam jsem dříve chodila s kočárkem, Rozárkou a Žofkou, už nechodím. Všude vidím Žofku a mám slzy v očích,“ dodává s nadějí v hlase paní Soňa.