Vedoucí benešovské pobočky Muzea Podblanicka Libuše Váňová se nyní stará převážně o to, aby mohli zájemci během roku navštívit zajímavé výstavy. Aktuálně vítá návštěvníky na tradiční expozici betlémů, kterou muzeum pořádá od roku 1994.

Kdy jste začala pracovat v Muzeu Podblanicka?

V muzeu pracuji od roku 1977. Původně jsem se ucházela o studium archeologie, což mi bohužel nevyšlo. Následně mě zaměstnali v muzeu. Postupně jsem chtěla na práci navázat dálkové studium. To se mi nakonec povedlo, takže jsem vystudovala Filosofickou fakultu obor Dějiny umění.

Zaobírala jste se archeologií v praxi?

Ano, účastnila jsem se archeologických výzkumů. V severovýchodních Čechách jsem pracovala na výzkumu hradu Vízmburk, což byla velice významná středověká lokalita. Pak jsem se účastnila výzkumů v rámci stavby přehradní nádrže Římov. Byla jsem i na několik sezón ve Věšíně nebo při vzniku vodního díla Želivka.

Na jaký nejvýznamnější nález vzpomínáte?

To bylo právě na Želivce. V městečku Zahrádka jsme zkoumali kostel sv. Víta, který je románského původu. Zajímavý byl i výzkum v Dolních Kralovicích, kde byl k bádání vhodný nejenom místní zámek, ale i kostel svatého Jana Křtitele, původně také románský.

Proč jste přešla k umění?

Tehdy se obor archeologie otevíral asi jednou za dva roky. V té době, kdy jsem se hlásila na dálkové studium, byly otevřené dějiny umění, proto jsem si obor vybrala.

Čemu jste se věnovala při příchodu do Muzea Podblanicka?

V první fázi jsem se orientovala především na středověké umění. Z dokumentace o středověkém umění mi vyšla i kniha Románské a gotické umění na Podblanicku. Třeba v Načeradci se dochovala zajímavá památka, tzv. misál. Pro zloděje připomínám, že v Načeradci tato kniha už dávno není. Misál je soubor mešních textů. Je to rukopisná kniha, která se charakterem písma i výzdoby hlásí někdy do sklonku třináctého století. Pro region má význam takový, že byla používána i jako kronika a jsou tam zachyceny události, které jsou spjaté s obcí od šestnáctého až sedmnáctého století, jako požáry nebo třicetiletá válka.

Jakou práci zastáváte v muzeu aktuálně?

Kromě dokumentace a výzkumu v muzeu připravuji výstavy. Tento rok jsem se podílela na výstavě, která se věnovala módě. Je výhodou, že když návštěvníci přijdou a výstava se jim líbí, tak posléze třeba nějaký zajímavý předmět do naší sbírky donesou. Toho si velice ceníme.

Zájemci tedy mohou s muzeem spolupracovat?

Ano. Tímhle tím způsobem jsme třeba do expozice o módě získali dámská paleta z bílého plyše, které pocházely ze Salónu Hany Podolské, což byl za první republiky, až do roku 1950, prvotřídní salón, ve kterém se oblékali lidé, kteří v té době něco znamenali.

Aktuálně nabízí Muzeum Podblanicka výstavu o betlémech. Jakou největší chloubu v expozici představujete?

Jedním z nejzajímavějších a největších betlémů je bezesporu Šounův betlém, jenž má svůj původ v Benešově. Rozměrný betlém s pozadím malovaným na plátně vznikl na přelomu 19. a 20. století a za jeho autora je považován Jan Šoun, majitel a provozovatel rámařské dílny v čp. 2 na Velkém, dnes Masarykově náměstí. Jeho potomci posléze nabídli betlém Muzeu Podblanicka a ten po té prošel rozsáhlými restaurátorskými zásahy.

Libuše Váňová

Libuše Váňová se narodila v Pelhřimově, kde absolvovala gymnázium. Následně si udělala knihovnickou nástavbu v Brně. Dálkově vystudovala Filosofickou fakultu obor Dějiny umění i Teologickou fakultu. Od roku 1977 pracuje v Muzeu Podblanicka v Benešově, nyní jako kurátorka a historička umění. Vydala jednu historickou knihu, publikace a aktivně přispívá do Sborníku vlastivědných prací Podblanicka.