O šest desítek ježků se už půl roku starají pracovnice stanice pro handicapované živočichy v Podblanickém ekocentru ČSOP Vlašim. Ježci se do zařízení na podzim dostali proto, že neměli dostatečnou váhu, která by jim umožnila přežít nastávající zimu. Se současnými teplotními výkyvy se hibernující bodlináči probouzejí a je třeba je pravidelně dokrmovat. Už za zhruba šest týdnů by se měli dočasní pacienti stanice vrátit zpět do přírody.
„Loni nám lidé začali nosit ježčí mláďata už od poloviny srpna. V naprosté většině případů se jednalo o velmi malá mláďata, která přišla o matku a bez lidské pomoci by uhynula,“ uvedla vedoucí stanice Šárka Tlustá s tím, že takový nápor mladých ježků ještě ošetřovatelky stanice nezažily.
Co nebývalý nápor ježčích kojenců způsobilo, se mohou ošetřovatelky jen dohadovat. Možná s blížícím podzimem začali lidé urychleně dokončovat různé stavební a zahradní práce a přitom nechtěně zničili hnízda ježků ukrytá pod hromadami dříví či pod uskladněným stavebním materiálem. Mnoho ježčích mláďat osiří také poté, co jejich matku přejede auto nebo ji zabije zahradní sekačka.
„Ježky dokrmujeme vařeným drůbežím masem nebo konzervami pro kočky a psy. Malé kojence, kteří neměli ani sto gramů jsme ale museli krmit sušeným mlékem pro koťat a potřebovali vyhřátý pelíšek,“ informovala další z pracovnic stanice Zuzana Pokorná a doplnila, že velkou chybou je dávat ježkům kravské mléko, po němž mají průjem nebo jablka, protože ježci jako hmyzožravci potřebují maso. Každá z přijímaných ježčích pacientů si musel také projít odblešením a odčervením.
Péče o pichlavé sirotky a spáče je podle ošetřovatelek finančně velmi náročná. Vlašimští ochránci přírody odhadují, že péče o jedno ježčí mládě přijde zhruba na tisíc korun.

KAREL CHLUMEC