Ale ono tomu tak není. Výstava F plus F, kterou je možné si prohlédnout v zasedací místnosti kulturního domu v Dolních Kralovicích, je plná obrazů dolnokralovického praktického lékaře Františka Matuly a sklářského výtvarníka Františka Janáka.

Mužů, které svedla dohromady nejprve zraněná ruka Františka Janáka a poté výstava v Mahlerově domě v Kališti, kterou Františkové obeslali svými díly. Poté byl už jen krůček k jejich velkému přátelství a rozvíjení společných zájmů. Kromě lásky k malování je spojuje i láska k muzice, literatuře, ale i fotbalu či nohejbalu.

Nejen o výstavě, která potrvá až do 14. února, ale třeba i o tom, jak se k malování dostali či co je vedlo k tomu vzít do ruky štětec a začít tvořit vlastní obrazy se dozvíte z následujícího rozhovoru.

Proč jste si pro svou výstavu zvolili zrovna Dolní Kralovice?
F.J.: Tak u Františka je to celkem jasné. Ten tady působí coby praktický lékař, takže to má logiku. No a já mám tři kilometry od Dolních Kralovic chalupu, kde už trvale bydlím a mám tam i ateliér.
Ale celé to byl nápad mé přítelkyně Martiny Matouškové, která nám chtěla udělat radost, tak se domluvila s místními orgány a uspořádala tady tuto výstavu.

Tohle je vaše první společná výstava?
F.J.: Ne úplně. Už jsme spolu jednou vystavovali v Kališti. Ale tam jsme se ještě tak moc neznali. To už může být takových deset let.
F.M.: Rovných osm.
F.J.: Byla tam výstava, na kterou jsme byli oba nezávisle pozváni. Ale už si nevzpomínám, při jaké to bylo příležitosti.
F.M.: To bylo v rodném domě Gustava Mahlera a jednalo se spíš pouze o takovou kulturní akci v době vánočních svátků.

Toto je i prodejní výstava?
F.J.: My jsme to nekoncipovali primárně jako prodejní výstavu, ale kdyby snad někdo projevil zájem, asi bychom se dohodli. Ale rozhodně to není náš zájem. Chtěli jsme hlavně představit sami sebe, a to co děláme. Protože přátele, které tady máme, třeba vůbec netuší, co děláme, čím se zabýváme. Takže to spíš pojímáme jako osvětovou akci.

Co je hlavním tématem vašich obrazů?
F.M.: Já mám těch témat víc. Ale tuto výstavu jsem dělal speciálně pro místní obyvatele a lidi z blízkého okolí. Takže jsem si projel místa kolem Kralovic, Želivky, a náměty vystavovaných obrazů jsou vyloženě odtamtud. Ale maluji i abstrakce, kdy je mou inspirací literatura. Tyto obrazy bude možné vidět od 5. března na zámku ve Vlašimi, kde připravuji samostatnou výstavu.
F.J.: V mém případě je to to samé. Nezávisle na tom, že tady bude někdy výstava, jsem před pár lety začal občas malovat ve zdejším plenéru. Takže pár obrázků jsem měl už hotových. A když se začala rýsovat tato výstava, ještě něco málo jsem dodělal. I moje obrazy se tedy zabývají tématy z okolí Dolních Kralovic a blízkých obcí. Ale mám tady i několik figurálních obrazů, jelikož se touto tvorbou zabývám.

Malování máte pouze jako koníčka. Co je ale vaší profesí?
F.M.: Já jsem praktický lékař.
F.J.: Já jsem původně sklářský výtvarník, absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Ale mnoho let jsem se věnoval i sklářskému designérství a pedagogice. Učil jsem na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Teď jsem ale už v důchodu.
František ale ještě neřekl, že se zabývá tvorbou malovaných objektů. Jedno takové dílo můžete vidět i na této výstavě. Kombinuje staré dřevo s malbou. A já se samozřejmě stále zabývám sklem, takže jsem sem přinesl tři ukázky ze své sklářské tvorby.

František Janák je lidově řečeno od fochu, ale co vedlo vás k malování?
F.M.: To je dlouhá historie. Původně to začalo přátelstvím s jedním moravským básníkem Ludvíkem Kunderou, s kterým jsme objížděli různé přátele – malíře, od kterých jsme kupovali obrazy, ke kterým jsem dělal rámy. Ale to mi po čase přestalo stačit, tak jsem začal malovat sám.

Jak dlouho se malování věnujete?
F.M.: Deset let.
F.J.: Já trochu déle. Mě bavilo kreslit už v chlapeckém věku. A když jsem se v šestnácti letech dostal na střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, začal jsem malovat čím dál tím víc. I když tam jsme především kreslili. Malovali už méně. No a po absolvování vysoké školy už to byla součást mé profese. Takže já bych řekl, že tak od sedmi let, co jsem začal kreslit, na tehdy široké okraje Rudého Práva.

Všimla jsem si, že součástí výstavy je i keramická soška …
F.J.: Ano. Tu bych velice rád představil. Jedná se o Strážce výstavy Františků z dílny Martiny Matouškové, která tuto výstavu iniciovala a bude ji i uvádět.

Z jakého období jsou tato vystavovaná díla?
F.M.: Z roku 2014 a letos. To jsou obrazy, které jsem maloval speciálně pro tuto příležitost.
F.J.: U mne je to trochu jinak. Vzhledem k tomu, že jsem neměl až tolik času malovat přímo pro tuto výstavu, jsou zde k vidění obrazy z dřívější doby. Nejstarší je tuším z roku 2002. Ovšem jsou tady i z loňského či předloňského roku.

Vaše obrazy jsou olejomalby?
F.M.: Jak co. Moje obrazy jsou akryl na platně nebo na dřevě.
F.J.: Moje jsou jak akryl, tak olejomalby. Některé jsou dokonce kombinované. A je tady jedna lavírovaná kresba (lavírovat znamená rozmývat nanesenou barvu. Poznámka redakce).

Kdyby za vámi někdo přišel s tím, že chce namalovat svůj portrét. Šel byste do toho?
F.J.: Já portréty maluji. Dělal jsem je celý život. Mám dokonce i celou galerii svých portrétů. Ale těžko říct. Na zakázku moc malovat neumím. Ale kdo ví. Kdyby to byl zajímavý obličej …
F.M.: Já ne. A ani jsem to nikdy nezkoušel.

Máte děti, které by šly ve vašich uměleckých šlépějích?
F.M.: Děti mám, ale nemalují.
F.J.: Moje také ne. Možná je to i dobře. Výtvarná profese není vůbec lehká. Přesto k umění vztah mají. Například syn se věnuje fotografování.
F.M.: František se ale nepochlubil, že dělá vitrografii, což jsou tisky ze skleněných desek. Na skleněnou desku se nejprve vyryje nějaký motiv. Poté se nanese barva a celé se to otiskne na papír.

Kde berete na malování čas?
F.J.: Díky tomu, že už jsem v důchodu, tak na něj mám konečně čas.
F.M.: Já dělám většinou večer nebo v noci.
To s časem nesouvisí. Ale jednu věc bych chtěl zmínit. Když jsem před třiceti lety přišel do Dolních Kralovic, jednou z mých pacientek byla Jiřina Spurná, která byla taková zapomenutá lidová malířka. Já k ní jezdil poměrně často a pár obrázků od ní také mám. A v tom jejím stylu, až naivním jsem zhruba polovinu zde vystavovaných obrazů namaloval.

Máte nějaký svůj malířský vzor?
F.M.: To nedokážu říct. Je víc malířů, kteří se mi líbí. Z každého si vezmu kousek a přetavím si to do svého amatérského stylu.
F.J.: Ani já nemohu říct pouze jedno jméno. Mám tady třeba jeden obraz, který je inspirován španělským malířem Diegem Velázquezem. Nedávno jsme se byli ve Vídni podívat na jeho výstavě a měl tam nádherný obraz Venuše, která mne neskutečně oslovila, takže jsem ji namaloval. Mně je vzorem každý malíř, který dobře maluje. A není to tím, že bych si z něho bral náměty. Ale prostě je to zážitek vidět pěkně namalované věci. Bez ohledu na to, jaké je to téma, žánr, historické období. Prostě, když je to dobré, silné, osloví mne to, a já na takové výstavě dostanu ohromnou chuť něco také udělat. Něco dobrého. I když je to ohromně těžké.