S dalšími třemi ženami z Bukovan lidem z Ukrajiny, které z domovů vyhnala válka. „Já to tak prostě mám nastaveno. Přijde mi to normální,“ vysvětlila své pohnutky, které jí vedou k pomoci bližním.

Přes sociální sítě zveřejnila seznam věcí, které by se azylantům mohly hodit. A našla se velká spousta těch, kteří Ukrajince nenechali na holičkách. „Kdybychom my museli někam utíkat, věřím, že by nás také nenechal nikdo ve štychu,“ vysvětlila další z pomáhajících žen, čtyřnásobná matka Jaroslava Kaprálek. Její syn Oliver, žák první třídy, sám přinesl ukrajinským dětem své hračky.

Zázemí našly bukovanské ženy ve skladu místní restauraci Stodola. Z něho si váleční běženci mohou vyzvedávat materiální pomoc každý den od 16 do 18 hodin. Jenou z žen, která si pro pomoc přišla, byla také Tatiana Kcharkoviec, která má dvě malé děti. Žije a pracuje už nějaký čas v Týnci nad Sázavou. Právě tam, co nyní žije, našla střechu nad hlavou její snacha s šestiletou dcerou a také dvanáctiletá neteř.

Ta do Čech dorazila sama. Její maminka je členkou pohraniční stráže, otec brání vlast před okupanty. „Holky přijely jen v tom, co měly na sobě a s tím, co uvezly v batůžcích,“ říká Tatiana. „Moc vám za pomoc děkujeme, je to pro nás hodně důležité,“ uvedla se slzami v očích a objala organizátorky bukovanské sbírky.

Děti přijely do Týnce z Odesy. Tatiana má na Dombasu maminku, které je 87 let a potřebuje péči, protože nechodí, a proto nemůže odejít. Stará se o ní sestra, se kterou je Tatiana v denním telefonickém kontaktu. „Střílí se tam, všude jsou tanky. Moc se bojíme. Kdyby maminka zemřela, ani bychom jí nemohli pochovat,“ uvedla žena, která sama pochází ze smíšené rodiny, otec byl Rus, matka Ukrajinka. „Nikdo Rusům na Donbase neubližoval,“ říká.

V bukovanské Stodole potřební najdou hygienické potřeby, trvanlivé potraviny, ale také hračky, autosedačky nebo dokonce dětské kočárky. Obuv a ošacení jsou především pro malé děti. Například náhradní boty Tatianina snacha ve skladu nenašla. „Vyperu své boty a zítra je sem přinesu,“ reagovala bez váhání Jaroslava. „Když vidím ty lidi, co sem chodí, vnímám, jak moc jsou zoufalí. Jsou také hodně ostýchaví, bylo jim hloupé si vůbec něco vzít. Jsem toho plná,“ přiznala.

Přes všechny ty hrozné zprávy, co se na východě děje, se i v Bukovanech najdou ti, kteří pomoc uprchlíkům dokonce odsuzují a vnímají běžence jako původce zla. Viní je proto ze všeho, s čím se nyní Česko musí kvůli ruské agresi vyrovnávat. Monika Mokráňová však zdůraznila, že pořád je více těch, kterým osud uprchlíků není lhostejný.

„Všem jim za to moc děkuji. Dary jsou především od obyčejných lidí, jako jsme my. Chodíme sem poté, co přijedeme z práce. Pomáhá nám i Bystřice živě a paní Marcelka Tůmová, která tam má také sbírku a jsme v kontaktu. Dále Týnec nad Sázavou, ale třeba také hasiči z Čeňovic,“ dodala.