Tehdy, v roce 2019, se k tomu ale nakonec radnice neodhodlala. A ani nyní se demolice nechystá. To i přesto, že objekt, který vznikl teprve v roce 1958, žádné ostatky vojáků neukrývá. Průzkum prokázal, že katafalk uvnitř mauzoela je prázdný, a nikdo v Benešově už ani neví, kam se poděly ostatky čtyřiapadesáti vojáků Rudé armády (RA), původně pohřbených na hřbitově.

Úvaha o demolici mauzolea aktivizovala před třemi lety Velvyslanectví Ruské federace v Praze. Z ambasády se v souvislosti s tím místostarosta Zdeněk Zahradníček dozvěděl, že v Benešově údajně nezemřelo „jen“ čtyřiapadesát rudoarmějců, jak stojí na plaketě na jednom ze dvou pylonů u mauzolea, ale dokonce osmdesát. Vedle nich ale text připomíná i zemřelé Francouze. Odpověď na otázku, kde ostatky jsou, ale zůstává stejná.

Při korespondenci s tajemníkem ruského velvyslance ho benešovská radnice ujistila, že při případném bourání nepůjdou zemní stroje do hloubky. Právě tam by totiž ostatky rudoarmějců mohly být. Pokud by však stroje přece jen lidské kosti odhalily, nebylo by už možné je jen tak zahrnout. Do práce by se pak pustila řada odborníků. Kolik by následný průzkum stál, je těžké odhadnout.

Nyní o tři roky později Benešov staré úvahy neoživil. To i navzdory tomu, že Rusko napadlo Ukrajinu, a město by tím tak k demolici mohlo mít „nabito.“ „O bourání mauzolea neuvažujeme, pietní místo zůstane tak, jak je,“ ujistil benešovský starosta Jaroslav Hlavnička.

O rozšíření lesoparku Klášterka i o pozemky, na nichž stojí mauzoleum, se však město prý bude snažit. Na druhé straně dnešní travnaté plochy pod hřbitovem bude chtít radnice vybudovat důstojnou obřadní síň a parkovací místa pro auta smutečních hostů. „Benešov je totiž jediné bývalé okresní město v celé republice, které nemá svou vlastní smuteční síň,“ připomněl místostarosta Roman Tichovský.

Jak k úmrtí rudoarmějců v Benešově došlo?

První ruští vojáci, kteří do Benešova na jaře 1945 dorazili, byli ti v německých uniformách a s německou technikou. Velel jim Andrej Andrejevič Vlasov, někdejší generál RA. V květnu 1942 ale padl na východní frontě do německého zajetí. Později pod režií Němců vybudoval z dalších zajatých rudoarmějců Ruskou osvobozeneckou armádu (ROA). Ta pak bojovala proti krajanům potažmo stalinistické diktatuře.

Na úplném konci války se ale proti svým novým chlebodárcům Vlasov postavil. ROA se dala na ústup před RA a 4. května se zastavila na Berounsku. Pak až do 7. května de facto zachránila bojovníky Pražského povstání. Při úprku před RA z Prahy směrem k americké armádě dorazili Vlasovci 8. května i do Benešova a vytlačili Němce. Důkazem o takovém ději jsou fotografie z jejich příjezdu na benešovské náměstí od Prahy ulicí Pod Brankou.

Teprve později, když už i Vlasovci v obavě před RA Benešov opustili směrem na Sedlčany do amerického zajetí, přijeli do města z východu Vlašimskou ulicí 9. května 1945 rudoarmějci. I to dokládají dobové fotografie. To však bylo už v době, kdy už nebylo s kým bojovat.

O skonu vojáků RA v Benešově se mluví dodnes. Lidová slovesnost uvádí, že vojáci podlehli otravě metylalkoholem, který si čepovali přímo z cisteren na benešovském vlakovém nádraží. Takovou událost ale historici v análech dosud neobjevili, proto ji ani nepotvrdili. Ideologové minulé éry ale tvrdili, že svobodu pro Benešov vybojovali rudoarmějci.