„Všechno je v pohodě, bourání jde bez potíží a my se s bezdomovci domluvíme. Řekneme jim, že se bude bourat a oni se přesunou jinam,“ popsal Václav Bayer z olbramovické firmy, která zakázku města na demolici získala ve veřejné soutěži.

I když přímo v kasárnách k nějakým kontroverzím nedochází, samotná demolice reakci přece jen vyvolává. „Bezdomovci se přesouvají do města,“ potvrdil neblahou zprávu benešovský místostarosta Roman Tichovský. „Nabourali se do důstojnické jídelny. Zamkli jsme ji a oni rozbili okno. Na takovou práci jsou dost dobře vybaveni ručním nářadím,“ popsal. Jeho slova se potvrdila také při návštěvě v místě demolice. Ve vysoké trávě stál dokonce ponk i se svěrákem.

Areál Táborských kasáren v Benešově v červnu roku 2022. Zbytky někdejší trafostanice.
FOTO: Z kasáren v Benešově zůstane už jen největší budova, ostatní radnice zboří

Podle velitele Městské policie Benešov Radka Stulíka v kasárnách dlouhodobě přebývá sedm mužů a také jedna žena. „Není v žádném případě v zájmu města poskytovat těmto lidem v opuštěných objektech nějaké ubytování nebo přístřeší. Mohou se obrátit na pomoc v azylovém domě,“ řekl velitel s tím, že je ale otázkou, zda o takovou službu tito lidé vůbec stojí.

V kasárnách se bezdomovcům přebývalo dobře. Strážníci je z místa sice často vykazovali, ale lidé bez domova se tam stejně často vraceli.

„Co máme dělat, popojdeme kousek dál. Kdyby nás tu nechali, byl by větší klid,“ míní jeden z mužů bez vlastního domova u improvizované postele tvořené skříňovou deskou z lamina, kterou si převáží na podvozku s malými kolečky na jiné, klidnější místo. Tam, v dlouhé hale, někdejší garáži pro vojenská vozidla, už mají svých „pět švestek“ sbaleny jiní dva muži. Vedle vrčí bagr a oni bez jakéhokoliv náznaku neklidu polehávají a podřimují.

Azylový dům v areálu Táborských kasáren v Benešově.
Zdražuje se všude, připlatit si musí také bezdomovci

O demolici rozhodli komunální politici také proto, že v kasárnách docházelo i ke konfliktům mezi bezdomovci samotnými. A také k několika velkým požárům, které řešil i Hasičský záchranný sbor Benešov. Samotné stavby se tak stávaly staticky nebezpečnější. A jejich stabilita mizela i vlivem „magnetů“, kteří vybrali všechno, co bylo možné zpeněžit. Především železo, a to i konstrukční.

Podle Radka Stulíka se mezi bezdomovci v kasárnách strážníci i pracovníci odboru sociálních věcí a zdravotnictví městského úřadu snažili dělat osvětu. Ta ale plošný účinek na zmiňovanou komunitu neměla. „Díky tomu se ale pár bezdomovců podařilo umístit do chráněných bydlení,“ dodal.