Ze závislosti na drogách se léčila osmnáct měsíců, ale abstinenci za tu dobu nesčetněkrát porušila. Teď se jí ale daří zůstat „čistá“. Řeč je o dvaadvacetileté dívce z Benešovska, která vystupuje pod přezdívkou Lolita.
Kdy jsi poprvé okusila, jak chutnají drogy?O drogách jsem absolutně nevěděla. Dodnes si pamatuji, že v červenci roku 1998 jsem si dala v Týnci prvního jointa. Bylo to na oslavě narozenin. Od té doby dlouho nic, až ve čtrnácti jsem začala s partou experimentovat. Zkoušeli jsme extázi a říkali si, že by nebylo špatný zjistit, jaké jsou stavy na ostatních drogách. V tu dobu byly doma problémy, naši se pořád hádali, ve škole byly problémy a do toho ještě puberta. Říkala jsem si, že chci někam patřit, někam se zařadit. Aby mě ostatní nepřehlíželi. To byl zlom. Šla jsem na učňák, kde kluci hulili a čichali toluen, přidala jsem se k nim. Pak se tam objevil pervitin.
Tím jsi pokračovala?
Říkala jsem, že mi to strašně chutná, líbily se mi na tom ty stavy. Díky pervitinu jsem se ani jednou neučila. Když jsem byla při vyučování zfetovaná, pamatovala jsem si většinu věcí. Pořád jsem chodila pařit, začala jsem jezdit na technoparty.
Co rodiče? Nepřišli na to, že máš s drogami problémy?
Máma mi jednou našla stříkačku, ale i tablety a psaníčka. Tenkrát mi řekla, že by mi strašně moc chtěla pomoct, ale neví, jak. Pro rodiče byly drogy tabu, nic o nich nevěděli. To mě mrzí. Pak máma požádala o rozvod. V tu dobu jsem jela na technoparty do Brna, a když jsem přijela domů, máma tam už nebyla. To byl šok. Bylo mi osmnáct a v tu dobu už nebylo tak lehké s drogama přestat. Dealeři za mnou jezdili až domů. Neměla jsem práci a od táty jsem dostala ultimátum. Buď si ji najdu, nebo vypadnu. Udělala jsem to druhé.
Kam jsi šla?
K mámě. Jenže jsem se nesnesla s jejím přítelem, a tak jsem po dvou měsících odešla do Prahy. Tam jsem se chytla přímo vařičů pervitinu. Přespávali jsme u různých lidí, celé noci jsme se toulali po městě. Nějaký čas jsem také spala na Hlavním nádraží. Tam je to boj o přežití. Vždycky jsem si vysomrovala peníze třeba na rohlík, chodila jsem s klukama krást jídlo. Cikáni mě také přemlouvali, abych pro ně šla šlapat, ale to jsem odmítla. V žádném případě bych se k něčemu takovému nesnížila. Pak jsem bydlela různě u kamarádů. Dokonce jsem si našla na tři měsíce práci, ale nakonec jsem s kamarádem odjela do Brna.
V Brně jsi měla kde být?
Týden jsme byli na ulici, to je škola života. Kamarád se na mě pak vykašlal a našel si byt. Já skončila u jiného kámoše na ubytovně, odkud jsem šla rovnou na detox. Sešla se nás tam banda perníkářů a byli jsme jako rodina. Nechtělo se mi odejít, ale po deseti dnech jsem si musela vybrat, do jaké komunity půjdu. Vyžádala jsem si program s vycházkami do Brna a návštěvami, a tak jsem do drog zase spadla. Po třech týdnech mě vyhodili a nabídli mi léčbu v komunitě v Koněšíně.
Nabídku jsi přijala?
Ano, ale až po měsíci, kdy jsem měla rozlučku. Tu jsem si solidně užila, pořád jsme fetovali. Pořídila jsem si i psa. Tomu jsem vždycky sehnala na noc ubytování a já zůstávala venku. V Koněšíně jsem byla s kamarádem. Říkali jsme si, že tam půl roku zvládneme, a pak začneme zase pařit. První čtyři měsíce jsem se k drogám pořád vracela. Hrozili mi, že mě vyhodí. Zlom nastal, když mi nějací kluci v Brně umlátili mého nejlepšího kamaráda. Od té doby jsem byla čistá. Udělala jsem si rekvalifikaci hrnčířka-keramička, pracovala tu, našla si přítele..
Ke drogám jsi se ale zase vrátila.Ano. Vzala jsem si nabídnutý pervitin. Odešla jsem z komunity a jela k mámě. Ta mi ale řekla, že by to nedělalo dobrotu, že mě neuhlídá. V tom měla pravdu. Šla jsem teda k tátovi, ale po šesti dnech jsem od něj utekla do Prahy. Za měsíc a půl jsem byla na stejném dně, jako před léčbou. Chtěla jsem se vrátit domů.
Vrátila ses k tátovi. Přestala jsi pak s drogami?
Ne, měla jsem další relaps s kluky z Benešova a Bystřice. Hned týden na to jsem ale šla do benešovského K-centra, abych to ukočírovala. Od února jsem čistá a bojuji. Mám práci a splácím dluhy.
Dluhy, které sis udělala nákupem drog? Ty musely stát dost. To ani ne. Za dávku jsem platila za celých šest let tak třikrát. Nejdřív jsem sice rozprodala své věci, pak jsem si ale vydělávala dealováním. Prodávala jsem třeba v Benešově, Sázavě, Divišově, prostě všude možně. Z toho byly ohromné peníze. Jednou mě našli vyhazovači na diskotéce v Sázavě na záchodě, kde jsem šňupala s kamarádem. DJ pak vyhlásil, že jestli ještě jednou přijde Lolita a všechny děti budou mít velký oči, vyhodí ji. Teď je to ale víc hlídané.
Vídáš se teď s lidmi, s kterými jsi brala drogy? Nestáhnou tě zpět?
S někým ano, ale většina z nich přestala, když se doslechla, že jdu na léčení. Můj největší problém byl ale zařadit se do reality. Tolik let jsem žila v bublině a najednou mi začaly chodit dopisy od dopraváků nebo Home credit. Jedna z věcí, proč sekám latinu, je, že mi táta řekl, že jestli začnu zase brát, tak poletím. A já nemám kam jít.
Daří se ti být čistá, ale jak říkáš, je to boj. Co bys poradila těm, kteří nad drogami uvažují?Život je boj, ale s drogama se absolutně nedá vyhrát. Je předem prohraný. Když jsem čistá, cítím, že jsem šťastnější než kdybych byla zfetovaná. Drogy ale tak úplně neodsuzuji, někdo jimi řeší problémy, jako jsem je řešila já. Kdo je chce zkusit, tak klidně, pokračovat v nich by ale neměl v žádném případě. Člověk se nesmí nechat pro všechno strhnout. Důležité je mít vedle sebe někoho, o koho se může s jistotou opřít.