Sobotní pochod zhruba šedesáti až osmdesáti pravicových radikálů narušil v 15 hodin incident na rohu Riegrovy ulice a Husova náměstí, který zpoza policistů vyprovokoval jeden z podnapilých vlašimských občanů.
Na jeho výkřiky zareagovali dva přívrženci hnutí vběhnutím na trávník mezi paneláky, kde byli zastaveni členy antikofliktního týmu a posléze zpacifikováni policisty ze zásahové jednotky. Všechny tři výtržníky si převzali policisté z obvodního oddělení. Dva z účastníků konfliktu, z nichž jeden údajně patřil k pořadatelům, jsou podezřelí z útoku na veřejného činitele.
“Nelíbí se mi, že Nova v sobotních zprávách všechno nafoukla. Účastníků nebylo sto, ale daleko méně. Taky ukazování krátkého incidentu ze tří stran vypadalo, jako by ve městě byla nějaká bitva, a přitom se jednalo o šarvátku místního podnapilého občana s dvěma pochodujícími. Ten místní ani k žádným anarchistům či antifašistům nepatří,“ upozornil starosta Luděk Jeništa s tím, že policejní složky akci zvládly výborně.
Pózování před novináři provázelo celou akci. Zatímco před začátkem si část příchozích zakrývala brýlemi, čepicemi nebo kapucemi tváře, či se potulovala ulicemi města v nejednotném oblečení, organizovaný pochod z nich udělal modelky. Přístup národních korporativistů k médiím a tím vlastní propagaci je zřejmý i z jejich sebeprezentace na webových stránkách.
„Jde jim o medializaci a o nic jiného. Údajně už týden dopředu kontaktovali různé redakce a na akci sami upozorňovali. I přítomní novináři se do Vlašimi sjeli v očekávání nějaké senzační události a nakonec byli zklamaní, že se téměř nic neděje,“ uvedl zdroj blízký policii.
Téměř všechny zpravodaje z tištěných, obrazových i internetových médií bombardovaly v průběhu zhruba hodinové akce centrály a dožadovaly se od vyslaných štábů akčního zpravodajství.
„To je ono, kdyby si hulákali někde v soukromí, tak si jich nikdo nevšimne,“ dodal zmíněný zdroj.

Městem pochodovali pohrobci italského fašismu

Národní korporativisté, jak se nazývá skupina vyholených mladíků v černém oblečení pochodující v sobotu ulicemi města, se svými tezemi hlásí k odkazu počátků italského fašismu.
Historicky je korporativismus (italsky corporativismo, corporativism) politický systém, ve kterém je legislativa náchylná k městským shromážděním reprezentující ekonomické, průmyslové, agrární a profesní skupiny.
Na rozdíl od plurality, ve kterém mnoho skupin (volebních stran a uskupení) musí soutěžit o kontrolu nad státem, přebírá v korporativismu předem připravené skupina v krizových okamžicích vůdčí roli ve státu.
Vznik korporativismu v Itálii umožnil na přelomu 19. a 20. století postoj katolické církve ke zvyšujícímu se vlivu dělnických odborových organizací založených na socialistické ideologii. Jako alternativu k nim navrhl korporativismus papež Leo XIII v roce 1891 v encyklice Rerum Novarum. Další povzbuzení od církve přišlo v roce 1931, kdy papež Pius XI zveřejnil svou encykliku Quadragesimo Anno. Historicky se jedná o těsnou ekonomickou spolupráci jedné třídní skupiny, jejíž základy vzešly z tradic středověkých spolků a řemeslných sdružení, z nichž se vyvinul „syndicalism“, později známější především na americkém kontinentu díky italským přistěhovalcům a jejich provázanosti jako syndikatismus.
O korporativismu Benito Mussolini prohlašoval, že “Fašismus by měl být spíše nazýván korporativismem, protože to je spojení státu a korporační síly.” Tehdejší učenci svou dobu nazývali také ekonomickým fašismem.
V italském fašismu, oficiálně nezvolené formě státu, platila doktrína, že každý odlišný zájem společenských, náboženských nebo ekonomických organizací lze eliminovat kooptací jejich vedení a tím ohraničit jejich schopnost napadat autoritářskou státní moc i zpochybňovat její legitimnost.