Řeč je o Evě Hruškové, která společně se svým manželem Janem Přeučilem založila Divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila, kde pořádají divadelní představení pro děti i dospělé.

V sobotu 13. srpna ovšem dorazila na Letní divadelní scénu v Posázaví se svou sestrou Janou Hruškovou, aby děti pobavily muzikálovou pohádkou Ahoj, světe!

Evo, dá se vůbec spočítat pokolikáté na Letní divadelní scéně v Posázaví vystupujete?
Já bych řekla, že letos je to už posedmé, co nás Magdalenka Timplová pozvala, a my její pozvání velice rády přijaly.

Přijíždíte pokaždé s jinou pohádkou?
Za tu dobu jsme tady sehrály snad všechny své pohádky. My sem jezdíme nesmírně rády, jelikož tady pod tou lípou je vždy velice hezká atmosféra. Přijdou sem jak lidé, kteří zde bydlí, tak třeba i ti, co projíždí náhodně kolem na kole. Posázaví je totiž krásný nejen turistický, ale i cyklistický kraj.

Vystupujete pod širým nebem. Nemáte obavy z letošního vrtkavého počasí?
Doufám, že nám bude počasí přát jako v letech předchozích. Pokaždé je tady úplně plno, tak doufám, že bude i dnes.

Z Týnce znáte pouze hrad, kde vystupujete, nebo jste měla možnost si prohlédnout i město?
Pokaždé, když tady hrajeme, si ho jdeme prohlédnout. Navíc se vždycky moc těšíme, že bude v areálu hradu nějaká zajímavá výstava. Například obrázků Magdaleny Stárkové Timplové nebo jejího tatínka Václava Stárka. Teď je tady zrovna výstava obrázků Josefa Lady či výstava týnecké kameniny.
Moc se nám líbí, jak to tady vedou. Záměrně říkám vedou, jelikož jsme sem jezdily i za minulé kastelánky Adriany Bursové, a moc se nám líbí zdejší tradiční Letní divadelní scéna v Posázaví, Týnecký střep nebo vánoční trhy tady na hradě.

Vystupujete v Týnci pouze v letních měsících?
Nikoliv. I o Vánocích. Letos budeme hrát například Legendu o hvězdě.

Dneska jste nedorazila do Týnce se svým manželem Janem Přeučilem, ale se svou sestrou Janou. Co budete hrát?
Nepůjde o tradiční pohádku, ale o takový muzikálek Ahoj, světe, který je o cestování kolem světa. Jsou tady písničky Jiřího Žáčka a hlavně Jaromíra Klempíře.

Ahoj světe! bude mít v Týnci svou premiéru?
Ne. S Janičkou tuhle pohádku hrajeme asi už dva roky, ale v Týnci s ní vystoupíme poprvé. Jinak tady v Týnci jsme odehrály snad všechny své pohádky. Máme i sólové pohádky, jak já, tak Janička, pak vystupuji se svým manželem, a dokonce máme připraveny už nové tituly na příští léto.

Pociťujete rozdíl mezi hraním pod širým nebem a v divadle?
Určitě. V každém případě musíte představení přizpůsobit publiku. Tady je hodně namíchané. Děti různých věkových kategorií, jejich rodiče, takže musíte hrát pro všechny, kdežto do divadla vám přijde přibližně stejná věková skupina diváků. Naštěstí naše představení jsou rodinná, takže si myslím, že to své si tam najde každý.

Jako malá, chodila jste také na dětská divadelní představení?
Na tu dobu si pamatuji velice dobře, jelikož náš tatínek pracoval jako ředitel Kulturního domu v Hradci Králové, a tam jezdil Miloš Nesvadba. Toho jsem měla velice ráda a moc ráda jsem na jeho představení chodila. Vždycky jsem chtěla dělat podobný pořad jako on. Říkala jsem si: „To by se mi líbilo…". Dokonce jsme se spolužačkami, když jsme chodily do osmé, deváté třídy dělaly v Hradci divadlo pro děti.

Dá se tedy říct, že tvorbě pro děti se věnujete už od svých teenagerovských let.
Opravdu ano. Mě to vždycky moc bavilo.

Od kdy se hraní pro děti věnujete naplno?
Od svých pětadvaceti, šestadvaceti let. Po ukončení DAMU. Začala jsem hrát v Divadle Bez opony, to bylo takové hodně tradiční divadlo, přestalo hrát teprve před pár lety, a poté jsem začala vystupovat sama. Miroslav Vildman mi napsal pohádku pro loutky O Popelce, s kterou vystupuji dodnes. Ještě mám Princeznu se zlatou hvězdou na čele, a Janička má Sůl nad zlato a Princeznu Zpěvanku. Teď má navíc nový titul, s kterým přijede do Týnce příští rok, a to je Princ a švadlenka.

Souhlasíte se mnou, že děti jsou daleko náročnější publikum než dospělí?
Určitě. Dospělý člověk vydrží ze slušnosti až do konce představení. Kdežto dítě, když ho to nebude bavit, jednoduše odejde. Děti to musí zaujmout hned na začátku. Proto máme všechny představení kontaktní, aby děti na nás reagovaly, odpovídaly nám na otázky, někdy si je bereme i na jeviště.