Přes 250 účastníků si vyslechlo výklad trasy, v táboře byl také k dispozici odborník, u kterého si mohli dát seřídit kolo a do toho všeho hrála příjemná hudba staršího data. Trasy byly čtyři, Jasoň, Drsoň, Drsný Jasoň a Šmudla pro malé závodníky.
Po krátké zábavné scénce se začalo postupně startovat, před samotnými cyklistickým kláním čekal na účastníky běh a zdolávání disciplin jako lukostřelba nebo Tarzanův skok. Pak už mohli nasednout na horské kolo, na kterém dojeli podle mapy na přiměřený počet kontrol. Ti, co si vybrali kratší trasy pak čekali do půlnoci na odvážlivce při ohni a opékání buřtů.
Radek Čížek z Ejpovic u Plzně a Štěpán Aubrecht z Liberce mají za sebou už druhý ročník ze čtyř. „Na tyto závody chodíme moc rádi, je tady legrace, ale nejsme opravdoví sportovci, nejezdíme pro poháry. Když se už účastníme, tak chceme, aby to bylo dlouhé, takže jedeme tu nejnáročnější trasu, která sčítá kolem 200 kilometrů a přijíždí se před půlnocí. Nejlepší na tom celém je, že člověk nemusí přijet první. Přijede třeba třetí, ale ten první nemá všechny kontroly. Tahle akce na rozdíl od profeionálního závodu na kole vypadá tak, že všichni přijdou do cíle, koukají po sobě a nikdo neví, kdo vyhrál. Výsledky se dovíme až tak po půl hodině, kdy přijde pořadatel a sdělí nám jméno vítěze.“
A jak se cítí o půlnoci? „To záleží na tom, jestli vyhrajeme, ale jinak jsme samozřejmě unavení a rádi, že jsme to zvládli,“ dodávají oba svorně s úsměvem.

