Při tom může dojít také k situaci, kterou mnoho lidí nejspíš ani nezná. Dřenice, jak se tomuto jevu říká, je situace, kdy se ledový příkrov řeky při zvýšení hladiny rozláme a ledy plují po proudu dolů tak dlouho, až se na nějaké překážce zastaví.

Jenže připlouvají další a další a led se pak na sebe vrství. Čím víc ho je, tím je těžší. Led pak začne zabírat víc a víc prostoru pro průtok vody. To se nakonec zavře a to přinese vylití řeky z koryta a záplavy. Když led neodolá tlaku vody, startuje se záplavovou vlnou skutečná dřenice. Ta „hobluje“ všechno, co jí stojí v cestě. Především rozrývá břehy a poškozuje vegetaci.

Přitom může dojít i ke zlomení či vyvrácení stromů a ty pak v korytu účinek jevu násobí. Naši předkové v zákrutách řek kvůli zachování pobřežních cest, v Týnci nad Sázavou například na levém břehu proti Náklí, zpevnili břeh z mlýna lomovým kamenem, aby zabránili erozi způsobené masami ledu při jarním tání.

Výše popsaná situace sice aktuálně v tak katastrofální podobě nehrozí, přesto k vrstvení ledu dochází. Děje se tak v úseku Sázavy mezi brodeckým břehem a lávkou u Zbořeného Kostelce. Ledy, které se tam navršily, připluly z místa nad jezem v Nespekách či dalších výš položených míst. Celou tu situaci pozorují kromě kolemjdoucích například kachny, volavky nebo kormoráni, kteří se usadili na akátech pod zříceninou hradu Zbořený Kostelec.