Největší odpor neozbrojené veřejnosti proti okupantům se soustředil do velkých měst. Obyvatelé venkova, přesto, že polní ležení okupačních vojsk viděli často, protestovali jen podpisovými akcemi a výtvarnou dovedností na zdech a silnicích.

Svou formu protestu připomněl například zpěvák benešovského Big Bandu Pacholata s přezdívkou Božský Glenny, Jiří Hřebíček. Po studiích na vysoké škole pracoval ve výzkumném ústavu, a právě tam ho zasáhl 21. srpen 1968. „Nechal jsem si na protest narůst plnovous. Když bylo jasné, že tu jsou Rusové dočasně - napořád, vousy jsem shodil," řekl.

O vlastních zážitcích z doby před 50 lety rád hovoří také Benešák Ladislav Hendrych. Celý měsíc měl u svého domu na okraji Benešova za „sousedy“ posádku tanku.

„Tank stál při výjezdu z Benešova na Týnec vpravo před křižovatkou k mezinárodní silnici E55. Dnes tam stojí bytovka, ale tehdy tam bylo místo a tank mířil hlavní přímo na náš dům. Nebyl to vůbec příjemné,“ vzpomíná.

V roce 1968 pracoval jako řidič autobusu a na linku Praha – Jílové – Neveklov vyjížděl z nádraží na pražské Pankráci. „Přivezli nám tam z tiskáren noviny a letáky a my je rozváželi dál, na venkov,“ uvedl s tím, že to tehdy nebyla žádná legrace. „Na všech výpadovkách z Prahy stály ozbrojené ruské hlídky a kontrolovaly všechny vozy,“ řekl s tím, že letáky pro venkov schoval pod potah sedačky, takže Rusové nic nenašli. „Jednomu cestujícímu ale v tašce našli šišku salámu a i tu mu zabavili,“ dodal pamětník.

Ne všichni Češi ale okupanty odsuzovali. Jak zavzpomínal při návštěvě režiséra Jaroslava Hanuše v Čerčanech herec Jiří Lábus, který tam k tomu poskytl Benešovskému deníku rozhovor, události té doby vnímal velice citlivě. „Studoval jsem na gymnáziu a měl třídní učitelku, velice komunisticky založenou ženu. Maturoval jsem v roce 1968 a právě ona učitelka nám často na jaře toho roku říkávala: Už aby tady byla sovětská vojska, už aby ta hrůza skončila, vládne tady deziluze a chaos. Na konci léta se bohužel dočkala. Dnes je v blázinci. To jí přeju, babě!,“ zasmál se známý herec.

Také známý hledač pokladů Helmut Gaensel při rozhovoru pro Benešovský deník zmiňoval rok 1968. Tehdy mělo začít jeho hledání na Hradištku. „Den D stanovilo Ministerstvo vnitra na 21. června 1968. Jenže přijeli Rusové a bylo po hledání,“ poznamenal smutně.

Okupanti se v zemi chovali jako sloni v porcelánu. Své o tom věděl i neveklovský patriot a tamní starosta, později i senátor Karel Šebek. Ten vyprávěl, že kaplička, která na křižovatce pod kostelem stojí už tři století, sloužila na podzim 1968 ruským regulovčíkům jako ohniště. „V kapličce pálili oheň a ohřívali se u něj,“ potvrdil Karel Šebek.

Podobné zkušenosti s Rusy mají i ve Voticích. V tamní Táborské ulici už v roce 1945 do jednoho domu vjel ruský tank. Do stejného objektu se „trefili“ i okupanti v roce 1968. „Pontonem utrhli kus zdi i se střechou,“ potvrdil Deníku pamětník Bohumil Diviš.

Jenže v okrese Benešov se odehrály i daleko dramatičtější události. Do starých Dolních Kralovic, dříve než zmizely pod vodou přehrady Švihov, dorazili ve středu 21. srpna 1968 Rusové. Jak dokládá publikace Oběti okupace, Československo 21. 8. – 31. 12. 1968, vydaná Ústavem pro studium totalitních režimů v roce 2008, zahynuli tam tehdy pod pásy jejich tanku dva lidé. Tehdy dvaašedesátiletý Josef Bulík a třiasedmdesátiletá Božena Veselá. Ani jeden z nich neměl šanci osudové události uniknout.

Žena pracovala ve vlastní trafice, kterou získal její manžel po té, co během první světové války utrpěl zranění. Do trafiky u zatáčky na kralovický most často brávala svoji čtyřletou vnučku. Osudný den už brzy ráno projížděly městečkem směrem na Prahu dlouhé sovětské kolony. Snacha paní Veselé ji přemlouvala, aby dnes zavřela a šla raději domů. To ale paní Veselá odmítla. Nechtěla zklamat své zákazníky. Snacha domů odvedla alespoň malou vnučku, čímž jí zachránila život.

Před polednem se z dlouhého a poměrně ostrého kopce směrem od Bezděkova přiřítil sovětský tank. Obrněnec dřevěnou stavbu doslova rozdrtil a rozmetal po okolí. Tank pak odjel pryč a později se nenašel jediný doklad o tom, že by byl řidič vyšetřován nebo potrestán.

Při nehodě s vozidlem sovětské armády zemřeli také Luděk Pokorný, Martin Vonka a Luděk Hájek, mladí muži ve věku 22 až 25 let. Všichni tři zahynuli na přeložce státní silnice v Benešově poblíž Tužinky v osobním automobilu. Kolem osmé hodiny večerní, v pondělí 2. září vůz najel v plné rychlosti zezadu do odstaveného sovětského trajleru. Řidič auta, který podle vyšetřování Veřejné bezpečnosti nehodu zavinil, se při kolizi těžce zranil.

V neděli 20. října zemřel i čtyřiadvacetiletý benešovský rodák Jan Kakos, traktorista JZD Domašín.

Na motocyklu, cestou na dostihy, předjížděl na silnici mezi obcemi Obora a Višňová na Příbramsku kolonu sovětských náklaďáků. Na vrcholu stoupání však v protisměru vyjela další sovětská kolona. Jan se chtěl zařadit zpět do kolony, ale zachytil o jedno z auta a havaroval. Zemřel při převozu do nemocnice. Jeho spolujezdkyně se těžce zranila.

Legraci z jinak šílených a dramatických událostí si dělají pravidelně v Drahňovicích. Po roce 1989 mohou. Obec totiž dočasně obsazují vojska U.S. Army. „Bude ztečena kóta 440 a vypuzeni rudí komisaři,“ potvrdil šikovatel Aleš Vaněk a starosta obce František Košata. Akce se koná jako připomínka srpna 1968.