Na první školní den 1. září 2011 do stejného objektu doprovodil své vnuky, dvojčata Jakuba a Vojtěcha.

Kluci tam nastoupili už do třetí třídy.

„V době, kdy jsem chodil do školy já, byla škola jen na osm let,“ zavzpomínal. „Bylo to tehdy hezké, zábavné. Škola je stejná, ale jinak se třídy i kabinety změnily,“ vypráví muž.

V polovině minulého století se rodiče při hlídání nemohli v týnecké škole například spolehnout ani na družinu.

Žáci tehdy v jediné obecní škole, na jejíž výstavbu přispěli v meziválečném období místní občané a nejvíce podnikatel, továrník František Janeček, majitel Jawy, neměli ani klasickou jídelnu v objektu školy.

Přesto ani tehdy nechyběla školní strava.

„Na jídlo jsme chodili do restaurace U Heřmanů, dnes Pod Hradem. Tam jsme dostávali polévku. Při polední přestávce jsme později chodili na druhé jídlo do objektu, který patřil Korbelům. Ten stál vedle cesty k týneckému mlýnu a my tam měli školní jídelnu,“ připomněl Ladislav Měchura.

Cestu tam a zpátky do třídy si žáčci samozřejmě hodně užívali.

„Dnešní děti mají velkou výhodu, že mají jídelnu ve škole. Ale nám přecházení vůbec nevadilo. Po cestě jsme si užili hodně legrace i lumpárniček,“ dodal Jakubův a Vojtěchův dědeček Ladislav Měchura.