„Ta vzdálenost je ideální, kratší trasu jsme jít nechtěly. Jsme natrénované, většinou běháme, já dělám třeba také halové veslování,“ připomněla. „Bojím se jen toho, že budu mít velké puchýře na nohách. Na cestu mám proto dvoje tenisky, čtvery ponožky a hodně náplasti,“ zasmála se mladá žena. Cestu si dobře naplánovala. Na žízeň měla vodu, müsli a proteinové tyčinky zase na doplnění energie. „V cíli si dám pivko,“ těšila se před startem.

„Doufám, nás to naplní pozitivní energií, že ze sebe vydáme maximum, sáhneme si až na dno a zjistíme tak, kolik jsou naše nohy schopné ujít,“ dodala s širokým úsměvem a ujistila, že záchranný scénář, kdy by pro ně na trať přijel někdo jako zachránce autem, nemají. „Musíme to zvládnout samy“! Na trati ale samy rozhodně nebyly. K týneckému startu přišel, aniž by to Katarína věděla předem, i její kamarád, který se také baví sálovým veslováním. Ale nejen on. Do Prčice se tentokrát, už po dvaapadesáté, vydalo přes 20 tisíc pochodníků. Bylo to o ale něco méně, než loni, kdy chodce na trati sužovalo velké vedro. A to je podle Petra Karlovského hlavního pořadatele z Klubu českých turistů Praha Prčice, trochu paradox. „Ve vedru se totiž chodí mnohem hůř a je to podstatně náročnější," vysvětlil.
Chodci si vybírali z celkem 16 tras. Další čtyři měli cyklisté a svou speciální, z Miličína, třináctikilometrovou i vozíčkáři. Do Prčice jich vyrazilo před 80.

Vyhlášený Pochod Praha Prčice zahájil svou tradici v roce 1966. Tehdy téměř 500 vytrvalců vyrazila z hlavního města s cílem překonat 100 tisíc loktů českých. Jeden loket český je 0,594 metru, což je necelých 60 kilometrům. Rekordní účast měl pochod, který někteří pravověrní turisté kvůli masové účasti nesnášejí, ale ti příležitostní ho milují, v roce 1981. Do Prčice dorazilo tehdy na 35 tisíc lidí.