Ujít kilometr je pro mladého a zdravého člověka hračkou. Staršímu a navíc nemocnému se ale může zdát tato vzdálenost nepřekonatelná. Své o tom ví obyvatelé benešovských ulic Sukova, Dvořákova, Smetanova či například Fibichova, kteří byť jen pro pár čerstvých rohlíků musí chodit do zhruba kilometr vzdáleného centra města, nebo do supermarketu, jenž je přibližně stejně daleko. Obchod, který měli v sousední Hodějovského ulici totiž skončil.

„Jediná prodejna potravin v této lokalitě, pravděpodobně kvůli mnohaměsíčního budování vodovodu a tedy rozkopané Hodějovského ulici zkrachovala," postěžovala si Jaroslava Drncová, která už čtyři roky bydlí v jedné z ulic „za kolejemi".

Její starší a staří sousedé, které potkává, jsou prý velmi nešťastní, protože nemají auta a pořízení nákupu potravin pro ně představuje jinému těžko pochopitelný každodenní stres. Navíc takzvaný velký nákup sotva unesou.

Podle Jaroslavy Drncové není problém jen ve vzdálenosti do nejbližších obchodů, kde je možné si základní potraviny pořídit, ale i v samotné trase k nim. Pokud se vydají do centra města, musí absolvovat cestu, kde například v těchto tropických dnech není žádný stín, a navíc vede do kopce, z kopce. V případě, že jdou na nákup do nejbližšího supermarketu, jdou sice po rovině, ale zase chodník vede podél velmi frekventované silnice.

„Co vím, tak kvůli stavbě vodovodu měla existenční problémy i restaurace, která s obchodem s potravinami sousedila. Ta se ale naštěstí udržela," poznamenala paní Jaroslava.

Zoufalí senioři z ulic „za kolejemi" nabízí Jaroslavě Drncové maximální podporu při sepsání petice za navrácení obchodu do jejich části města. S tím nemá vitální důchodkyně žádný problém. S čím si ale neví rady, je adresát petice.

„Komu ji poslat, a z jakého titulu by o tom měl rozhodovat? Podle mého názoru to není v gesci města. Podnikání je totiž soukromou věcí," tápe žena.