Přes pětašedesát těchto koženkou potažených krasavců mohli lidé o víkendu spatřit na silnicích Benešovska a v Bukovanech, kde se opět sešli fandové těchto originálních veteránů na pravidelném Ortotraxním srazu Velorexů. Bukovanský sraz v areálu sokolské restaurace Stodola každoročně o třetím zářijovém víkendu uzavírá řadu setkání příznivců těchto unikátních dvoutaktů.

„Je to už šestnáctý ročník podzimního srazu Velorexů. První čtyři roky jsme je měli v Týnci nad Sázavou. Jsou tu majitelé Velorexů z celé republiky. Účastní se sjíždějí už od pátku a akce trvá po celý víkend," řekl organizátor každoročního dostaveníčka dnes už málo početných vozítek Tomáš Jaroň s tím, že sedmašedesát tří a čtyřkolových Velorexů je druhou nejvyšší účastí v historii srazu. Do Bukovan přijeli majitelé „hadráků" ze západních Čech, Krkonoš, z Hané, severní Moravy a tři posádky dorazili na setkání až z Maďarska.

V sobotu dopoledne vyrazila více než šedesátka Velorexů na tradiční zhruba sto kilometrový orientační závod po silnicích Týnecka a Benešovska. Za obdivného zájmu přihlížejících na trase, na níž posádky plnily úkoly a musely projet v daném čase šesti kontrolními stanovišti, byla mapa nezbytnou součástí každého jezdce.

„Je na každém, jak se na stanoviště dostane, protože není daná pevně trasa. Nově se soutěží po týmech a úkoly se plní skupinově. Na dojezd do cíle mají posádky necelých dvanáct hodin. Neděle patří hodnocení a vyhlášení výsledků a potom společně jedeme na Slapy a podíváme se do prostor vodní elektrárny," dodal organizátor srazu.

V depu strojů stojí vyrovnané tříkolky, které jsou jen o málo větší než dětský kočárek. Vedle plátěných krasavců mají jejich majitelé postavené stany. Mezi tříkolkami lze spatřit i opravdové rarity, jako je „korbička" z šedesátých let, kterých bylo vyrobeno asi jen patnáct kusů nebo další kousek, model Oskar vyrobený už v roce 1953. Nikdo z přítomných však nemá tušení, kolik Velorexů se v současnosti na českých silnicích pohybuje a kolik jich ještě ukrývají půdy nebo stodoly. Podle údajů některých jezdí už asi jen sedm stovek z původně osmnácti tisíc těchto plátěných krasavců, kteří byli původně určeni invalidům.

Majitelé tříkolek s obsahem 250 nebo 350 kubíků říkají, že na hlavních tazích je s jejich stroji většinou neuvidíte. Oblíbili si méně frekventované silnice, kde svou cestovní rychlostí kolem osmdesátky nejsou brzdou provozu a kde také tolik nefouká. Vítr s poryvy je asi největším nepřítelem majitelů Velorexů. Ale i v ostrých zatáčkách si řidiči „hadráků" musí dávat pozor.

„Jsou to fandové, kteří tomu propadli, protože ten Velorex je fenomén, který nemá ve světě obdoby. Svařenec z trubek potažený koženkou k tomu tři kola. Propadli tomu lidé nejrůznější věku i profese od dělníků v tiskárně až třeba po kardiochirurgy," popsal typického uživatele Tomáš Jaroň s tím, že do na první pohled malého vozítka se vejdou i lidé kolem dvou metrů aniž by si hlavu otloukali o trubkový rám.

KAREL CHLUMEC