Dinouška, jak mu jeho majitelka láskyplně říká, dostala coby miminko jako dárek od svého partnera. To ještě žila ve Zlatníkách, a přestože bylo Dinovi teprve sotva pár měsíců a vypadal spíš jako trochu přerostlá kočka, už tehdy tento poněkud výstřední domácí mazlíček některé obyvatele děsil. Jiřina Horká je ale ujistila, že Dinoušek je hodné zvíře a špatný skokan.

Takový je ostatně i nyní. Spokojeně si hoví ve své kleci, která splňuje veškerá bezpečnostní kritéria, a čeká, kdy se s ním jeho milovaná panička přijde pomazlit. 

Jiřino, co vás vedlo k tomu si pořídit coby domácího mazlíčka lva?

To vzniklo více méně náhodou. Já se šelmami pracuji už více než deset let, a pravdou je, že jsem nikdy nechtěla mít doma šelmu nastálo. Jenomže když se Dinouš narodil, měl ještě sestru, která ale bohužel nepřežila, samice ho odmítla. Vypiplala jsem ho tedy na láhvi, a už mi zůstal. Vzniklo mezi námi abnormálně silné pouto. Jinak bych to asi neudělala. Takovýto krok, je závazek na pětadvacet let. To se nikam nedostanete. Lev není zvíře, které můžete dát jen tak někomu na hlídání, když jedete na dovolenou.

To bylo vaše rozhodnutí?
To bylo trochu složitější. Pravdou je, že to pouto bylo mezi námi opravdu silné. A když to viděl můj bývalý přítel, dal mi Dinouška jako dárek k zásnubám.

Říkáte, že pracujete se šelmami. Co děláte?
Já jsem rodinná přítelkyně rodiny Berousků, kteří provozují v Doksech zoo park. Hlavně mají chov bílých lvů a tygrů, a ještě jiných kočkovitých šelem, a já s nimi spolupracuji. Takže jsem tím pádem v úzkém kontaktu s šelmami. No a když nějaká samice odmítne mladé, což se stává teď poměrně často, tak přebíráme, střídavě s mámou Berouskovou její roli my. První dny zůstávají v Doksech, aby byl po ruce veterinář a tak, a poté si je vezmu domů do Břežan, kde je dopiplávám.

Teď je Dino v kleci. Kdy jste ho do ní dala?
My jsme původně bydleli ve Zlatníkách, a to byl Dinoušek s námi doma, jelikož byl ještě kotě. Do Břežan jsme přišli, když mu byl asi rok, a to šel rovnou do výběhu.

To už byl nebezpečný?
Pro mě, a co se týká rodiny, ne. Ale pro ostatní moje zvířata. Navíc ploty, které tady jsou, nejsou takové, abych ho mohla pustit volně na zahradu.

Do kdy tak mohou chodit šelmy „normálně" mezi lidi?
Tak do půl druhého roku. Samozřejmě záleží na jejich povaze, a jak to zvíře vychováte. Ale do těch osmnácti měsíců dokáží být ještě dětmi. Poté se v nich začne probouzet pud lovce, kdy vidí jako kořist především děti, které vydávají neustále nějaké zvuky a jsou plné energie, a zvířata. Takže na to se musí dávat pozor. V tu chvíli ho musíte mít v bezpečném výběhu.

Můžete vzít Dina na zahradu alespoň na vodítku?
To není možné. On je klidný, ale pořád je to šelma, u které i když je vychovaná, si nemůžete být jistá, že nezaútočí. Dinoušek má 220 kilogramů, takže kdyby ho něco vyprovokovalo, není síla, která by ho zastavila.

Kolik je Dinovi let, že nemá ještě hřívu?
Tři roky, a hřívu nemá, jelikož je vykastrovaný.

Říkáte, že šelmy jsou odjakživa vaše krevní skupina. Máte tedy i nějakou školu na ně zaměřenou?
Ne. Zemědělka by mi byla v tomto případě k ničemu, a veterina. Ta možná ano, ale tu nemám, a upřímně, v mém věku si takhle těžkou školu už asi dodělávat nebudu.

Jak jste se tedy naučila s nimi pracovat?
Takový ten základ, kolik váží, kolik měří, dobu březosti a tak jsem vyčetla z knížek, a zbytek postupem času praxí. Jsem s nimi 
24 hodin denně a já se ta zvířata snažím vnímat. Hodně je to o intuici. Pro člověka, který nebude k šelmě přistupovat s respektem, se může tato chyba stát osudnou.

Co musí všechno splňovat výběh pro šelmu?
Musí mít minimální rozměry dané zákonem, oplocení musí mít určitou výšku a musí být zahnuté dovnitř, nesmí chybět zimoviště, a třeba tygr tam musí mít bazének. Ten má i náš Dinoušek. Já budu dávat i elektrický ohradník, i když to není povinnost, a upřímně. Čtyři metry Dinouš nepřeleze a ani nepřeskočí.

A co papíry?
Výběh musí být zkolaudovaný a na základě toho vám krajská veterinární správa povolí chov nebezpečných zvířat. Když máte ale kolem sousedy, musíte mít od nich souhlas. A to bývá občas problém, je přesvědčit, že se nemůže nic stát. Já měla problémy i s týneckým stavebním úřadem, který měl obavy z toho, že tady budu mít lva. Takže se zdráhal mi výběh zkolaudovat.

Zmínila jste, že lev je závazek na mnoho a mnoho let. Co kdybyste ale musela někam odjet?
Postarala by se o něho dcera. Ale tady jde spíš o mou a Dinoušovu psychiku. Jsme na sebe opravdu hodně fixovaní. Jakmile za ním jeden den nepřijdu, Dino celý den propláče.

Kolik toho Dinoušek sežere, a kde pro něho sháníte maso?
Tak sedm, osm kilo masa denně, plus nějaké kosti, a většinou z výseku. Ale sehnat výsek je v dnešní době docela složité.

Vy jste Dina dostala, ale co kdybych si lva chtěla koupit?
Legálně je to téměř nemožné. A cena? Vím, že ve světě se cena bílého lva pohybuje kolem 150 tisíc korun. Ale já zastávám názor, že pokud nemá člověk alespoň desetiletou praxi s chovem šelem, neměl by k jeho držení dostat v žádném případě povolení. I když je to váš miláček a je rozmazlený, pořád musíte mít na paměti, že je to šelma, a že se z toho výběhu nemusíte jednou dostat živá.

Až jednou Dino nebude, pořídíte si domů jinou šelmu?
To asi ne. I když, nikdy neříkej nikdy. Spíš bych se odstěhovala do Keni, a tam bych zachraňovala zvířata. To mě láká.

Kromě lva máte ale ještě další zvířata. Jaká?
Cikánku a Casie, což jsou kočky plemene sphynx, vlkodava Kvída, a z útulku jsem si před pár měsíci vzala kříženku Ennie. No a už asi deset měsíců čekám na opičku makaka rhesus.

Jak Dino reaguje na Kvída a Ennie?
On ví, že patří do rodiny, takže je bere jako součást smečky. Ale samozřejmě tady funguje hierarchie. Nejvýš jsem já, potom Dino, následuje Kvído, Ennie, za ní pak Cikánka a Casie.

Jak řešíte veterináře?
Dobrý veterinář by měl lva zvládnout ošetřit. Je to v podstatě jen větší kočka. Ale problém je v tom, že nemívají flusačku, narkotizační pušku. My máme ale svého pana doktora Krále, takže není problém.

Vy máte jako pojistku, kdyby něco, uspávací pušku?
Zatím ne, ale uvažuji o tom. Stačí, kdyby se Dinoušek čirou náhodou dostal do baráku. První co by obsadil, by byla sedačka, a já už bych ho z ní nemusela dostat zpět do výběhu.