Původně ho zajímala především vojenská historie, a to asi, jak sám říká, kvůli válečným filmům, které sledoval. „Zabýval jsem se dvacátým stoletím, především pak oběma světovými válkami,“ upřesňuje svůj původní záběr sympatický Brňák s pěstěným, zatočeným knírem. Ruku v ruce s tím šel i jeho zájem o uniformy a vojenskou techniku. Posléze se k tomu přidalo i objevování detailů souvisejících událostí a jejich politické pozadí.

„Kde se ve mně ale ten zájem vzal, to přesně říct nedokážu,“ říká Milan Varták. Prý neměl ani strýčka, který by mu ukazoval staré stejnokroje, ani stařičkého učitele dějepisu, jenž by pamatoval monarchii a vyprávěl mu o tom.

K osobnosti FF, kterého na Konopišti tento týden ztělesňuje, se dostal vlastně náhodou. „Bylo to v roce 2000 při příležitosti plesu, který měl podtitul osobnosti tisíciletí. Tam jsem se se svojí kamarádkou vypravil právě jako arcivévoda, ona představovala Žofii (manželku FF – pozn. red.). Potom jsme okamžitě šli do prvního knihkupectví a vykoupili veškerou literaturu o nich,“ vypráví o zlomové události Varták, který ač hraje rakouského arcivévodu, němčinou podle vlastních slov příliš nevládne.

Jak se dostane obdivovatel následníka rakousko-uherského trůnu z Brna na Konopiště? „Měli jsme na Moravě přátele, kteří měli přes národní památkový ústav kontakt právě na správu konopišťského zámku. Tak jsme se sem jednoho dne rozjeli a domluvili si na zkoušku tuhle prázdninovou akci,“ vzpomíná Varták. Jelikož spolupráce vyhovovala oběma stranám, stala se z návštěv arcivévodovy rodiny i mezi turisty oblíbená tradice. „Letos jsme tu už podesáté,“ spočítal Varták.

Základ skupiny, která představuje Františkovy nejbližší, tvoří šest lidí: FF, jeho manželka Žofie, tři děti a Ferdinandův vojenský pobočník. Tyto role přijali většinou příbuzní a známí, které podobně jako Milana Vartáka období konce monarchie přitahuje.

K jejich autentičnosti neodmyslitelně patří i dobové oblečení. O něj se stará představitelka Žofie Lenka Krajíčková, která kostýmy šije. „Má perfektní přehled o tehdejší módě, sehnala si dokonce repliky šatů,“ chválí kolegyni představitel arcivévody. Uniformy si však nechává šít ve speciálním salónu v Praze, když na ně, jak upřímně říká, krvavě našetří. Dobové doplňky pořizují ve starožitnictvích, některé jsou jim darované například z pozůstalostí. „Netroufám si odhadnout, kolik by byla nominální hodnota našich propriet,“ nechce hádat Varták.

„Naším hlavním cílem je přiblížit osobnost FF běžnému občanovi. Neděláme si z toho legraci, ale naopak se snažíme působit jako kdysi oni, aby návštěvník poznal, o jakou dobu vlastně šlo, jakou měla náladu a jak se lidé chovali,“ uzavírá Varták, který v civilu pracuje v Muzeu města Brna na Špilberku.

TOMÁŠ MACHÁČEK