Tak vnímají žáky Dětského domova se základní školou a školní jídelnou Načeradec, což je oficiální název instituce, lidé nejen v obci.

Pro veřejnost je to stále jen pasťák

Zařízení, kterému ta druhá skupina neřekne jinak, než pasťák, je určené pro problémové děti do osmnácti let. „Většinou to všechno začne záškoláctvím,“ tvrdí ředitel domova Jan Kudrna. „Potom přijdou krádeže, šikana a různé druhy násilí. To jsou asi nejčastější důvody, pro které se sem problémoví chlapci dostanou,“ doplnil.

Zámek uprostřed obce, v němž instituce sídlí, už měl mnoho názvů. Vždy ale plnil jen jeden účel. Žijí v něm nejen chlapci s problémovým chováním, ale i mentálně postižení se zvýšenou agresivitou.

„Nejčastěji jsou tu od šestého ročníku do devítky a na příkaz soudu. Z popudu rodičů tady nikoho nemáme. To by se jednalo o dobrovolný pobyt a na to nejsme zařízeni. Většina kluků je z problematických a sociálně slabých rodin. Ale jsou tu i děti z dobře situovaných rodin,“ uvedl trochu překvapivě Kudrna.

Po pánech žili na zámku sirotci

Na samém začátku zámek sloužil sirotkům pro které ho upravila Družina válečných poškozenců po první světové válce. Teď už má několik desítek let hanlivý lidový název pasťák nebo polepšovna.

Postupem času si lidé z Načeradce i okolí na mladé hříšníky zvykli a berou je jako přirozenou součást života. Pokud chovanci nedělají nějaký malér, často místní i zapomenou, že jsou jejich sousedy. A to je právě případ posledního období.

„Ani nevíme, kdy naposledy něco provedli. To už musí být docela dlouho. Chovají se normálně a my o nich téměř nevíme,“ shoduje se většina oslovených obyvatel Načeradce.

Spíš než na veřejnosti, vyvolávají školáci šarvátky mezi sebou na domovské půdě.

„Stalo se, že si jeden hoch vyrobil z tupého příborového nože ostrý. Použil ho tehdy na svého spoluchovance, aby ho mohl držet jako rukojmí. Bohužel jediný trest, který mohl dostat, byl zákaz odjezdu na návštěvu domů nebo o třetinu snížit kapesné,“ hodnotí situaci Kudrna.

Chlapci, kteří jsou často v péči psychiatra mají možnost pravidelných vycházek. Někteří si toho váží, jiní to berou jako příležitost dostat se k drogám, alkoholu nebo cigaretám. Nebo k útěku.

„Teď máme na útěku jednoho chovance. Utíkají stále titíž. Dá se říct, že je to tak jedna třetina kluků. Utíkají tak třikrát až čtyřikrát do roka,“ postěžoval si ředitel.

Rodina jim chybí, i když nepomáhá

Pro útěkáře je potom velmi obtížné získat si důvěru vychovatelů a sociálních pracovnic. Právě oni rozhodují o délce pobytu při návštěvách v rodině. Ten může být během prázdnin od 14 dnů až po celé dva měsíce. Pro ty, kteří nikam nejedou, vychovatelé připravují dvou až třítýdenní prázdninové pobyty nebo i trampské výlety.

V každém klukovi je ale jistě i něco dobrého. Občas pomáhají obci s různými pracemi, ať už je to uklízení, hrabání listí, trávy nebo drobné odbornější práce.

Mladík, nad kterým by většina řadových občanů zlomila hůl, se přijel do domova pochlubit svou manželkou a malou dcerkou. Jakmile skončí jejich povinný pobyt v domově, dostanou se zpět do rodin. Ty se ale většinou během pobytu dítěte v Načeradci nezmění.

„Mladík měl tři měsíce před vyučením, když dovršil osmnácti let. Máma ho vzala z učení, vybrala všechny jeho uspořené peníze a opět ho strhla tam, odkud jsme ho několik let dostávali,“ lituje marné snahy Kudrna.

Plány na pokrok jsou stále jen vize

Načeradecký domov chtěl před několika lety realizovat projekt Rodinná skupina. Ten spočíval v tom, že by v zahradě postavili domky, dvě ložnice, obývák, kuchyň a sociální zařízení, kdy by bydlelo osm chlapců a dva vychovatelé. Každá skupina by měla určitý obnos, s nímž by disponovala při vaření, úklidu či nákupu drobného vybavení. A za peníze, které by dokázali ušetřit, by mohli jet na výlet nebo si koupit něco navíc. Cílem bylo snížit agresivitu a vandalství kluků.

Bohužel i když už byl připraven projekt, ministerstvo školství, které je zřizovatelem zařízení, od realizace odstoupilo. Hlavním důvodem byly kvůli dodržení hygienických norem plánované stavební úpravy. Proto byla kapacita snížena ze čtyřiceti na třicet dva lidí a devět vychovatelů.

Ústav má výjimku do konce roku. Pokud nebude prodloužena, skončí.