Daniel Marczell, který je nepsaným lídrem kapely, se věnuje ve volném čase kapele na sto procent. V tuto chvíli ale mnoho času tráví také v Dětském domově v Sázavě, kde pracuje coby vychovatel. “Hudba je koníček. Chtěl bych ale zůstat v dětském domově. Přál bych si totiž být příkladem pro děti, že vše, co si přejete, se dá zvládnout,” řekl Daniel Marczell.

Nedávno měla vaše kapela koncert v Lucerna Music Bar v Praze. Hráli jste zde poprvé?
Nebyla to premiéra. Již minulý rok jsme se zúčastnili akce, kde s námi vystupoval výběr kapel z České republiky a Slovenska. Při té příležitosti jsme ale měli na vystoupení jen 25 minut. Nyní jsme hráli jako speciální host muzikanta Pekaře, což nám poskytlo při koncertě svobodu.

Lucerna Music Bar je pro mnohé umělce určitě místo number one, kde by si chtěli zahrát. Vnímáte to také tak?
Rozhodně. Nejvíce nás těšili reakce lidí, kteří nebyli ani tolik našimi fanoušky, ale spíše Pekařovými. I tak nás ohodnotili velkým potleskem. I zmínka z následného reportu byla milá. Přirovnali nás k The Corrs.

Stýkáte se často s kritikou, že nehrajete česky?
Ano. Ale na druhou stranu, i já, když jsem by malý, tak jsem poslouchal spíše zahraniční, anglicky zpívající, hudebníky. Třeba Michaela Jacksona nebo U2. Nikdy jsem tomu nerozuměl, ale poslouchal jsem melodie. Tímhle způsobem se fanouškům snažím hudbu také ukázat.

Písně si skládáte sami. Není těžké složit skladbu v jazyce, který není vaším rodilým?
Pro nás je angličtina jednodušší. Dost času většina z nás strávila v Anglii, Irsku, Německu. Angličtina je zkrátka skvělý prostředník. Když jsme kapelu zakládali, přišlo nám vtipné, že se budeme jmenovat Czech It, a že budeme zároveň zpívat anglicky.

Jak dlouho vaše kapela funguje a kde koncertujete?
Fungujeme sedm let a za tu dobu jsme hráli i na Rock For People. Nyní koncertujeme spíše na menších akcích. Třeba 19. května podpoříme Dětský domov Husita na Příbramsku, kde nás mohou fanoušci slyšet. Na okresní festivaly je celkem těžké se dostat, právě anglické texty plno lidí odrazuje. Proto by bylo naším velkým snem účastnit se festivalu The Great Escape ve Velké Británii. Tam by angličtinu naopak uvítali, doufám (smích).

Co nyní chystáte pro fanoušky?
Ve spolupráci s mladými kluky z Písku připravujeme náš první film, který vznikl při točení našeho nejnovějšího videoklipu. Také skládáme novou písničku, ke které by se také nový videoklip hodil. Radost máme i z toho, že tuto píseň máme možnost namíchat a namástrovat ve známém, pražském studiu, kam jezdí i zahraniční hvězdy. Aktuálně máme radost ještě z jednoho, zásadního úspěchu. Zanedlouho fanoušci uslyší naši nejnovější písničku v éteru jednoho z nejposlouchanějších českých, komerčních rádií. Z toho máme velkou radost, protože dostat se do povědomí manažerů rádií je hodně těžké.

Ze začátku jste byli v kapele tři. Nyní vaše skupina sestává z šesti členů. Kdy se stala tato změna v uskupení skupiny?
U zrodu kapely jsem nebyl. Založili ji Lucie Konečná, Rút Škvorová a náš kamarád z dětského domova. Ten s námi ale již nehraje. Nejdříve skládali písničky pro známé k narozeninám, zároveň ale sháněli bubeníka. Tak mě oslovili, znali jsme se totiž ze školy. Nyní je nás skutečně šest, i když hrajeme především v pěti. Naše violoncellistka, Jitka Pallová, je totiž časově vytížená, tak s námi hraje jen někdy.

Koncertování není ani pro jednoho z vás prací, ale koníčkem. Čím se tedy vy živíte?
Jsem vychovatel v Dětském domově v Sázavě. V tomto dětském domově jsem se poprvé ocitl, když mě do domu pozval na návštěvu kamarád, který kapelu spoluzakládal. V domově se mi zalíbilo, tak jsem ji nabídl, že bych mohl děti učit na hudební nástroje. No a nakonec jsem v domově zůstal jako vychovatel, teď tomu budou tři roky. Domov je moje druhá rodina.

Májové slavnosti 2018 ve Vlašimi.
OBRAZEM: Počasí vlašimským Májovým slavnostem opět přálo

Co vás na této práci nejvíce naplňuje?
To, že mohu vidět do světa, který spousta lidí zná jen velice zkresleně. Plno lidí ví, že ústavní péče existuje, ale to je asi tak vše. Já mám možnost nahlédnout do osudů dětí, které neměly ani v jednom případě jednoduchý život. Snažím se jim být podporou.

Přeci jenom ale nejste o tolik starší oproti nejstarším chovancům. Máte mezi dětmi respekt?
Je pravda, že jsem spíše starší brácha. Doopravdy jsem v domově nejmladší zaměstnanec. Proto to máme s kolegy a s kolegyněmi rozděleno tak, že oni jsou ty tety a strýcové, a já spíš ten bratr. Oni dělají s dětmi určité věci, já se zase soustředím na jiné činnosti. Myslím si, že máme s dětmi dobrý vztah.

Jeden z vašich nynějších členů kapely je patnáctiletý hoch právě ze sázavského domova. Přivedl jste ho k hudbě vy?
Postrádali jsme v kapele kytaristu, a jelikož s dětmi v dětském domově hraji na hudební nástroje, všiml jsem si, že jeden z kluků má talent. Řekl jsem mu, že může u nás zkusit hrát, ale že to bude velká dřina se všechno naučit. No a on vzal kytaru do ruky a za pár měsíců už s námi hrál velké koncerty. V Lucerna Music Baru s námi byl samozřejmě také.

Jaké máte vy osobně plány do budoucna?
Nyní si dodělávám vzdělání na Karlově univerzitě v Praze, abych mohl dělat práci v dětském domově. Studuji speciální pedagogiku a chci ve své práci zůstat. Zároveň bych ale rád pokračoval v trendu naší kapely. Jsem velice rád, že se již dostáváme do povědomí lidí, i když všechno jde velice pomalu. Nyní uvidíme, jak dopadne další nahrávka písní. Zda se budeme líbit posluchačům rádia. A jak dopadnou letní koncerty, kterých máme hodně. V září se také těším na festival mladých kapel, který pořádám v Týnci nad Sázavou.

Vizitka: Daniel Marczellnarozený v roce 1992
pochází z Týnce nad Sázavou
nyní se živí jako vychovatel v Dětském domově v Sázavě
je lídrem, zpěvákem a kytaristou v kapele Czech It
vystudoval střední školu obor letecké dopravy
nyní studuje speciální pedagogiku na UK v Praze
jeho zálibami je hudba, sport, práce

Čarodějnice ve Hvězdonicích.
FOTO: Pět metrů vysokou hranici měli ve Hvězdonicích