Vlašim/ Zrekonstruovanou čističku odpadních vod s ojedinělou technologií začátkem září postihla havárie. Hrozila destrukce zařízení do téměř šedesátimetrové šachty a únik fekálií do říčky Blanice, jemuž se nepodařilo zcela zabránit. Přesto provozovatel nedostal od České inspekce životního prostředí (ČIŽP) pokutu.


“Sankce by byla neadekvátní, protože provozovatel hned havárii nahlásil, a ve spolupráci s inspekcí i odbornou firmou se podílel na jejím odstranění,“ zdůvodnil Robin Náse, vedoucí odboru ochrany vod regionálního inspektorátu. „Příčinou havárie bylo zkorodování údajně nerezavého potrubí technologického potrubí rozvodu vzduchu v šachtě, šroubů i závěsných lan,“ vysvětlil Robin Náse.

„Hrozilo nebezpečí úplné destrukce potrubí a jeho zřícení na dno šachty. Bez odstavení čistírny z provozu by oprava nebyla možná,“ dodal vedoucí odboru. Zastavení přívodu vzduchu do šachty s odpadní vodou by znamenal celkový kolaps čističky, postupné usazování zhruba deseti až patnáctimetrové vrstvy kalů, která by se jen velmi těžko odstranila, na dně a vytékání splašků přímo do Blanice.

„Ve spolupráci inspekce, odborné firmy a provozovatele se podařilo najít řešení, které umožnilo vyčerpat zhruba čtyři sta kubických metrů aktivační směsi až do hloubky pětačtyřicet metrů a opravit potrubí tak, aby čistírna nebyla jako celek odstavená z provozu a minimalizovalo se znečištění toku,“ doplnil Robin Náse. K odhalení havárie došlo v neděli 7. září poté, co zaměstnanec provozu uslyšel ze šachty nezvyklé zvuky. Tehdy zrezavělými přírubami potrubí začal unikat do jedné komory vzduch, který měl odpadní vodou probublávat v druhé části šachty. Plný provoz zařízení byl obnovený po sedmi dnech, poté co odpadní voda proudila do říčky jen po mechanickém předčištění, v neděli 14. září.


Vlašim neměla v 80. letech minulého století dostatečně zajištěné čištění odpadních vod. V roce 1993 byla zahájená rekonstrukce čističky, které skončila o 3 roky později. Vypouštěná odpadní voda však stále překračovala limity. Ve vodě zůstávalo velké množství dusíkatých látek a fosforu, takže v roce 2000 dostalo město od ČIŽP téměř stotisícovou pokutu. Další rekonstrukce zařízení se uskutečnila před třemi lety a poté už vypouštěná voda splňovala požadované hodnoty.


K zářijové havárii došlo tím, že zkorodovalo vodící lano, šrouby sloužící k jeho uchycení a příruby potrubí. „Při výstavbě čistírny a instalaci technologie nebyly použité materiály odolné korozi, jak uváděl schválený projekt,“ upřesnil Robin Náse příčinu havárie ojedinělé technologie používané v Japonsku, Kanadě, Anglii, Německu a ve středočeských Roztokách u Prahy, kterou odborně posoudil pražský Výzkumný ústav vodohospodářský i Vysoká škola chemicko-technologická.

„Inspekce doporučí provozovateli obdobné čistírny v Roztokách při technologických odstávkách a revizích důkladnější kontrolu přírub potrubí a jeho uchycení, aby nedošlo ke stejné havárii,“ ujistila ředitelka ČIŽP Eva Tylová. „Za hlavní nedostatek projektu lze považovat jednolinkové řešení čistírny, u níž nelze v případě závad opravovat technologii bez dopadu na životní prostředí. Zároveň nikdo nepředpokládal, že dojde ke korozi nerezových částí,“ vysvětlil vedoucí odboru.