Kdy jste se dala na dráhu mažoretek?

Dřív se nezačínalo s mažoretkami v šesti nebo už ve dvou, třech letech jako je tomu teď, ale až na střední škole. Takže tak v patnácti letech. A to byl můj případ. No, a jelikož jsem žila a studovala v Trutnově, byla jsem členkou mažoretek ve Rtyni v Podkrkonoší, které byly součástí dechového orchestru Koletova hornická hudba. Tam jsem byla aktivní až tak do pětadvaceti let. Dokonce ještě asi před pěti lety jsem jim vypomáhala coby mažoretka na jednom vystoupení.

Trénování mažoretek se věnujete jak dlouho?
Vlastně hned od té doby, co jsme se nastěhovali do Chocerad. To bylo v říjnu 2005. Přišlo za mnou pár malých holčiček, které se dozvěděly, že jsem dělala mažoretky, a že v Choceradech je pouze fotbal pro kluky, ale pro holky nic. Takže hned od listopadu jsem je začala trénovat. Příští rok budeme mít desetileté výročí.

Kolik mají Smetanky členek?
V roce 2005, kdy jsme začínaly, měly šest holek. Další rok to bylo už asi patnáct a letos je jich už třiapadesát. A věkové kategorie jsou 6 až 9 let, 9 až 12 let, 12 až 15 let a 15 let a výš. Nejstarší holčině je jednadvacet nebo dvaadvacet let.

Jaký je váš NEJ úspěch?
Vůbec to, že jsem to jako malá a nyní jako trenérka mohla a můžu dělat na takové úrovni. Jezdit do zahraničí, program je tak nabitý, že není čas přemýšlet o lumpárnách, úžasný kolektiv, a i přestože naši neměli příliš peněz, mohla jsem já i moje sestra mezi mažoretkami být a všechno s nimi absolvovat. Projet s nimi celou republiku, podívat se do Německa, Rakouska, Francie. Medaile jsou pěkné, ale já dávám přednost spíš účastem na různých přehlídkách. Třeba v Německu na Dnech Saska, kde jsou až dva miliony lidí, kteří vás vidí v průvodu. A to je podle mého názoru víc.

Kde vás mohou lidé v dohledné době vidět?
My spolupracujeme s hudebním orchestrem Vranovanka, který bude zrovna tuto sobotu vystupovat na Otvírání studánek v Mačovicích.

Kolikrát ročně tak vystoupíte? Kromě soutěží.
S Vranovankou je to tak pět vystoupení. Potom nějaké karnevaly, plesy, to je dalších pět až osm akcí, Dětský den v Choceradech. Plus v Německu. Tam jsme předloni navázaly spolupráci s německým orchestrem, s kterým jsem já od roku 1995 pochodovala ve Rtyni. Když to sečtu, tak je to tak kolem třicet akcí ročně.

Máte čtyřletou dceru. Věnuje se také mažoretkám?
Ne. Ona chce být kluk. Víc se jí líbí fotbal, modré oblečení, kalhoty. Žádné sukénky a tak. S holkami kamarádí, ale tím to končí.

Vaše mažoretky se jmenují Smetanky. Kdo s tím nápadem přišel?
Můj manžel.

Kdo vybírá kostýmy?
Necháváme si je šít. V současné době jich máme už tak dvanáct druhů. Začínaly jsme sukénkami, které ušila jedna maminka a bílými tričky z výprodeje. Potom jsme si nechaly v Praze ušít první kostýmy od švadleny, která se prezentovala jako odbornice. No, všechny se musely nechat přešít, protože holkám vůbec neseděly. Teď máme dvorní švadlenu odněkud z Havířova, která šije pro celou řadu oddílů. Jeden vyjde zhruba na 2500 korun. Dvoje šaty máme dokonce od firmy z Moravy, která šije na zakázku nejen pro mažoretky, ale i krasobruslaře.

Kdo vymýšlí choreografii k vašim vystoupením?
Donedávna já. Ale jak holky, seniorky dospívají, tak si ji vymýšlí ony. A pomáhají s ní i těm mladším.

Jak dlouho jednu sestavu trénujete?
Soutěžní sklady začínáme vymýšlet tak v říjnu, v listopadu. Jak pro kadetky, juniorky i seniorky. A první soutěž bývá v březnu. Takže čtyři měsíce určitě.

Víte, kolik váží hůlka?
Přiznám se, že nevím. Ale je v nich velký rozdíl. Já začínala s dřevěnou hůlkou, která měla sto gramů. Teď ty pro seniorky mohou mít tak čtyři sta gramů, půl kila.

Je daná délka hůlky?
Měla by být od konce prostředníčku po podpažní jamku.

Kolik stojí hůlka?
Pro seniorky tak tisíc korun. Ty jsou z Ameriky a jejich délka je 75 centimetrů. Pro juniorky jsou od české firmy, ty stojí zhruba pět set korun a měří 70 centimetrů.

Znáte historii mažoretek? Kde vznikly, kdo je zakladatelem, kdy přišly do Čech,…?
Vyšla o nich knížka, kterou si holky koupily, tak si ji musím přečíst. Ale přiznám se, že teorii příliš zmáknutou nemám.

Jste spolumajitelkou stavební firmy, máte malou dcerku, trénujete mažoretky. Jak se to dá všechno skloubit?
Je to hodně náročné. Ale já jsem hodně líný člověk. Takže moje základní pravidlo je: „Co nemusíš udělat dnes, odlož na pozítří a máš zase tři dny volna". Ale tím, že toho mám hodně, tak naštěstí nemůžu té své lenosti popustit uzdu. Protože já jsem jinak schopná si sednout a koukat na televizi. Přiznám se, že občas mám chuť s těmi mažoretkami praštit, protože je to všechno časově náročné. Ale pak přijde úspěch a to je impuls k tomu, abych v tom pokračovala dál, i když jsem unavená. Třeba teď vyhrály na soutěži juniorky zlatou medaili, loni se velice pěkně umístily všechny tři skupiny,… Navíc nemůžu ty svoje holky opustit.