„Ikony jsou jako okno. Pokud se z něj díváme do krajiny, slouží okno jako nástroj, a vnímáme jen krajinu. Stejné je to i s ikonami. Nevnímáme je jako předmět úcty,předmětem úcty je zobrazený světec. Ikony jsou vlastně taková okna do nebe,“ vysvětlil význam a pokračoval výkladem postupu samotné tvorby ikony.

„Prostor dřeva se rozdělí do tvaru kříže a napíše se požehnání pro každého, kdo bude před tou ikonou stát. Jako první vrstva se nanáší zlato, které v ikonografii není považováno za barvu, ale je podle ní původu nebeského,“ dodal.

Nanesením zlata se oddělí nebe od země. Potom se již nanáší jednotlivé barevné vrstvy žloutkové tempery obarvené různými pigmenty, hlinkami a podobně. Nesmí chybět zemina z Jeruzaléma, která se vkládá již do podkladu ikony. Vrstvy se nanáší od nejtmavších k nejsvětlejším. I to má svůj význam. Člověk se postupně dostává od temnot, ke světlu.

To je jen střípek informaci, které vždy rád předá Martin Damian na konci kurzu, kdy se koná beseda pro veřejnost a jsou k prohlédnutí i samotné ikony.