„Tady nebyla javorová alej, ale úvozová cesta, která pole tak významným způsobem výškově diferencovala, že oba tyto pozemky byly v podstatě roviny. Podobaly se terasovitým polím, jaká jsou k vidění v některých zemích, jelikož každá rovina je protierozní. Všechno, co je kopec totiž vyvolává příčiny eroze," vysvětlil Vladimír Babka, a zároveň odpověděl na otázku, zda šlo o obnovu aleje či o její zcela novou výsadbu .

Z informačních materiálů zasílaných Mikroregionem Posázaví Boušičtí zjistili, že je možné přes jednu nejmenovanou nadaci získat dotace na takzvané liniové sadby. Okamžitě tedy pojali myšlenku, že cestu jako takovou obnovovat nebudou, ale udělají v jejích místech protierozní pruh, který bude ohraničovat alej, jenž se nebude zemědělsky obhospodařovat.

„To znamená, že se zatravní a bude se normálně sekat," uvedl lesní inženýr.

„Já chci jen podotknout, že možnost dotací nám přeposlala místostarostka Benešova Nataša Bruková, která se dnešní výsadby coby čestný host také účastní, a sama si symbolicky jeden strom zasadí," doplnila svého švagra Jaroslava Babková, předsedkyně osadního výboru Boušice.

Celková částka dotace byla 140 tisíc korun, kdy 100 tisíc stálo padesát javorů, zbylých 40 tisíc pokrylo náklady na veškerý materiál, jako jsou jistící kolíky, ochrana proti okusu nebo třeba bagr, který připravil jámy, do nichž se pak vzrostlé stromy sázely.

„Vykopávat ručně padesát děr o rozměrech 70 x 70 x 70 by bylo tak na měsíc. Ale práce už byla zadarmo v rámci občanských iniciativ, což jsou členové mysliveckého sdružení, sboru dobrovolných hasičů a obyvatelé a přátelé Boušic," zdůraznil jeden z hlavních aktérů výsadby stromové aleje.

Aby dobrovolníci připravili kořenovým systémům padesátce javorů, jejichž stáří odhadl podle výšky a systému zapěstování Vladimír Babka na deset let lepší podmínky, zavezli nejprve všechny jámy, zhruba deset dní před samotným sázením do poloviny ornicí z deponií.

„To není jen jednodenní akce. V podstatě se tady kolem toho motáme dva týdny," poznamenal Vladimír Babka.

Dodavatele stromů vybíral boušický osadní výbor z celkem pěti nabídek. Nakonec vyhrála ta nejlevnější a zároveň firma z regionu. Tudíž i náklady na dopravu nebyly vysoké.

Stejně jako vlastní výsadbu i následnou péči o stromy, to znamená zalévání, stříhání, eventuálně nějakou jejich další ochranu si vzali na starost obyvatelé Boušic.

„To je to, co jsme tady vždycky chtěli mít, takže se o to budeme starat bez jakýchkoliv finančních potřeb od města či kohokoliv jiného," zdůraznil lesník tělem i duší.

Součástí aleje je i vzrostlý dub letní, o kterém jsou si Boušičtí téměř jistí, že se všemožným úpravám krajinného rázu ubránil jen díky tomu, že byl významným prvkem ve vojenských mapách, jako pomocný bod na zaměřování děl na naše západní sousedy.

„Jde o překrásný exemplář, který by si zasloužil mít fotografii v nějaké kronice. Navíc stojí přesně na hranici té meze, která měla v minulosti tři metry. Takže člověk jedoucí s koňmi, stojící na žebřiňáku přes ní nebyl vůbec vidět," dodal Vladimír Babka.