Na první pohled kus obyčejného ohnutého železa, který drží šest, někdy osm hřebíků. Aby ale ten obyčejný „kus ohnutého železa" seděl koním na nohou správně a skutečně chránil, nikoliv ubližoval, musí být někdo, kdo ví jak na to. A právě dvěma takovými muži jsou podkováři Bohumil a Ondřej Benešovi z Benešova.

Jak jste se vlastně k podkovařině dostal?
Bohumil: Já jsem původně, až do roku 1994 pracoval v JZD Petroupim coby agronom, kde jsme měli jezdecký oddíl. A tím jsem se vlastně ke koním a i ke kování dostal. Tehdy bylo podkovářů strašně málo a k nám jezdil kovat mého bratra tchán, který mi vždycky říkal, abych se to také naučil. Takže v roce 1993 jsem složil státní podkovářskou zkoušku, a rok poté jsem se stal živnostníkem. Od té doby jsem na volné noze.

Kolik bylo v té době vašemu synovi Ondrovi?
Bohumil: Dvanáct let.

Syn to tedy od vás okoukal a šel se rovnou podkovářem vyučit?
Ondřej: To ne. V té době jsem ke koním ani nijak netíhl. Vlastně jsem ani nemohl, protože jsem měl na koně alergii. Nastoupil jsem tedy na Integrovanou střední školu technickou tady v Černoleské. Jenomže když jsem chtěl jít o prázdninách na nějakou brigádu, tak žádná nebyla. Táta mi tedy nabídl, abych si šel podržet nějakého koně, že mi za to nějakou tu korunu dá. Tak jsem s tátou začal jezdit, začalo mě to bavit a už jsem u toho zůstal.

Udělal jste si tedy nějaký rekvalifikační kurz …
Ondřej: Ze začátku musíte dělat pod nějakým mistrem. To byl táta. A teď na jaře 2015 budu skládat na učilišti v Jaroměři státní podkovářskou zkoušku.

Jak dlouho se tedy vy podkovařině věnujete?
Ondřej: Od roku 2002. Takže to už je dvanáct let.

Říkal jste ale, že máte alergii na koně. Jak to děláte?
Ondřej: Tehdy, když mi na to lékařka přišla, řekla, že po pubertě se uvidí. A také že jo. Alergie ustoupila. Práce s koňmi mi už nic nedělá. Nebo je to tím, že jak je člověk u těch koní pořád, tak si vybuduje imunitu. Kdo ví.

Podkováře děláte už dvacet let. Je ještě něco, co se můžete naučit?
Bohumil: Člověk se učí každý den. Pokaždé je to kopyto jiné.

Stalo se vám někdy, že by vás kůň vážně zranil?
Bohumil: Zatím se tak nestalo. Měl jsem otevřenou zlomeninu palce u nohy, ale to jsou úrazy, kterým se člověk nevyvaruje.
Ondřej: Kousnutý jsem několikrát do týdne. I když jeho majitel tvrdí, že ten jeho nekouše, tak zrovna jako na potvoru ten den a zrovna mě kousne. Kopnutý tak jednou do měsíce, ale vážně zraněný jsem nebyl.

Podkovařina je fyzicky namáhavá práce, i nebezpečná, … Napadlo vás někdy s tím lidově řečeno praštit?
Bohumil: Těžká práce to je. Ale problémových koní, kteří by vás od toho případně odradili je málo. To si řekne tak u jednoho ze sta, že to nemá cenu.

Vy máte pojízdnou kovárnu. Máte tam úplně všechno?
Bohumil: Dneska to ani jinak nejde. Dřív chodili koně za kovářem, protože byl takřka v každé vesnici, teď je to naopak. Kováři jezdí za koňmi.

Takže kovárnu jako takovou už nemáte?
Ondřej: Máme.

Tam si tedy připravujete podkovy, a tak?
Ondřej: Podkovy si už sami neděláme. Lidé chtějí špičkové podkovy, které se sem dováží, a o ty, co by člověk vykoval, by asi ani nestáli. I když by to byla ruční práce. Ale ukovat je umíme.

Jak dlouho trvá okování jednoho koně?
Ondřej: V první řadě si musíte toho koně nechat předvést, jak jde. Zaprvé aby vám pak jeho majitel neřekl, že kulhá, protože jste ho zakoval, a zadruhé, aby člověk věděl, co si má připravit. Pak sundáte starou podkovu, vyčistíte kopyto, ostrouháte ho, dáte novou podkovu a kopyto celé doupravíte. Tedy hodně stručně řečeno.
Bohumil: Když není ten kůň problematický, tak za tři čtvrtě hodiny, za hodinu je hotový. Pokud je problém, upravuje se třeba podkova, kůň je neklidný, tak se to může vyšplhat klidně i na půl druhé hodiny.

Kolik je zhruba velikostí podkov?
Bohumil: Jsou různé druhy a u nich máte různý počet velikostí. Ale zhruba by se dalo říct, že je dvanáct, třináct velikostí. Musíte si uvědomit, že jsou to podkovy od poníků, přes dostihové koně až po ty, co pracují v lese.

Pokaždé se musí podkova před použitím rozpálit?
Bohumil: Ne. Existuje i kování za studena. Dnes už jsou podkovy na takové úrovni, že stačí do ní dvakrát, třikrát ťuknout a může se přitloukat na kopyto.

Kolika hřebíky se podkova přibíjí?
Ondřej: Podkova má osm děr. My jí přiděláváme na šest, aby byla v případě potřeby na každé straně na jeden hřebík rezerva. Ale někdo to dělá rovnou na osm.

Boty vydrží člověku i roky. Jak dlouho vydrží koni podkova?
Ondřej: Podkova by se měla měnit jednou za šest až osm týdnů.
Bohumil: To kopyto roste jako nehet. Pokud je kůň v pořádku, rohovina by měla přirůstat za měsíc jeden centimetr. A jak to odrůstá, tak ta podkova přestává sedět.

Platí pravidlo, co kování, to nová podkova?
Ondřej: Ne. Pokud má kůň pravidelný postoj a chůzi, dá se dát jedna a týž podkova klidně dvakrát.

V čem je podkova pro koně dobrá?
Bohumil: Chrání před opotřebením kopyta. Pokud po koni chcete práci, a on by měl chodit bos po tvrdém povrchu, tak druhý den bude ležet a nevstane, protože ho to bude bolet.
Ondřej: Koně se začali kovat, kvůli tomu, aby je lidé mohli používat k práci. Pokud bude chodit pouze po výběhu, není třeba mu dávat podkovy, ale jenom přizpůsobit kopyto pohybu na louce.

Bolí koně, když mu řežete kopyto?
Ondřej: To musíme udělat tak, aby to necítil. Vzít pouze odumřelou a dorostlou rohovinu. Samozřejmě se může stát, že člověk vezme trochu víc. Ale to je výjimečně a nic, co by toho koně nějak ohrozilo.

Kolik koní máte na starosti?
Ondřej: V rajonu máme tak 400 koní. Ale za tu dobu, co kováme, nám jich rukama prošlo tak sedm set.

Odkud kam sahá váš rajon?
Bohumil: V podstatě od Prahy k Táboru. Vyjíždíme od Benešova tak do čtyřiceti kilometrů. Dál ne.

Pracujete i o víkendech?
Ondřej: Musíme se přizpůsobit zákazníkům. Takže ano.
Bohumil: Je lepší jet o víkendu než třeba v sedm večer.

V autě máte brusku, výheň, … Čím to napájíte?
Bohumil: Na elektriku se napojíme vždycky ve stáji, a co se týká výhně, ta je plynová.

Pojízdnou kovárnu máte jen jednu?
Ondřej: Dvě. Musíte mít rezervu. Nejde říct zákazníkovi, rozbilo se nám auto, týden s námi nepočítejte.

Konzultujete u některých koní okování s veterinářem?
Ondřej: Určitě. Někdy musí udělat doktor rentgen kopyta a teprve potom můžeme dát podkovu.

Existují i jiné podkovy než železné?
Bohumil: Hliníkové, které se používají většinou u dostihových koní, protože jsou lehké, a potom jsou plastové. Ty jsou poměrně drahé a je to spíš takový módní výstřelek. Ale jsou majitelé koní, kteří je používají pravidelně a jsou spokojení.

Na začátku jsme se bavili o tom, že kováři si už podkovy nevyrábí, ale kupují je. Kde?
Bohumil: V Čechách, ale vyrábí je v Holandsku a Švédsku.

Musí mít kůň na všech čtyřech nohách podkovy od stejného výrobce?
Ondřej: Vždycky musí mít alespoň dvě stejné na předních nohách a dvě na zadních. Všechny čtyři být nemusí.

Říkal jste, že jste jezdil na koni. Jezdíte stále?
Bohumil: Už ne.
Ondřej: Já nikdy nejezdil. Z koní mám respekt. Když se chci odreagovat, jdu hrát fotbal, s přítelkyní na sqush, …
Bohumil: To já si zajdu do sauny, zaplavat si, …

Vždycky jezdíte ve dvou, nebo někdy jedete kovat každý zvlášť?
Ondřej: Ve třech. Ještě s námi jezdí o šest let mladší brácha Michal coby pomocník. My kováme a on drží koně. Pokud si je tedy nechce majitel držet sám.

Co je víc namáhavé. Celý den být v předklonu a ošetřovat kopyta nebo držet koni nohy?
Ondřej: Nejhorší je se rozjet. Rozhýbat se.

Bolí vás záda?
Bohumil: Asi před dvěma lety jsem se nemohl tři měsíce kvůli plotýnkám vůbec hýbat. Tedy při práci mi to nevadilo. Ale ujít třeba sto metrů v celku jsem nedokázal.

Zmínili jste se, že někteří koně zlobí. Máte na ně nějakou zaručenou metodu, jak je zvládnout?
Ondřej: Dělat rychle než je to přestane bavit. To funguje asi na všechny. Jinak u někoho zabere něco dobrého, u jiného zase zvýšený hlas. A pokud je nevychovaný, jedeme prostě pryč. Nejde tam strávit celý den nebo se nechat zranit. Jednou mě kůň kopl, že jsem šel ze stáje takovou rychlostí a rovnou do nemocnice, že jsme tam už víckrát nejeli.

Bohumil Beneš
- Narodil se v roce 1955
- Pochází z Benešova
- Vystudoval Střední průmyslovou školu ve Vlašimi
- Dlouhá léta pracoval v JZD Petroupim jako agronom
- Od roku 1994 je osoba samostatně výdělečně činná a živí se jako podkovář
- Má dva syny Ondřeje a Michala

Ondřej Beneš
- Narodil se v roce 1982
- Celý život žije v Benešově
- Vystudoval Integrovanou střední školu technickou Černoleská v Benešově
- Po škole začal s otcem podnikat
- Je svobodný, bezdětný, ale zadaný
- V roce 2015 bude skládat státní podkovářskou zkoušku