Jak říká její nadřízená, vrchní sestra Jana Pěkná, kdo jiný by si měl Řád srdce zasloužit, než právě ona? Je obětavá, spolehlivá, zodpovědná, pracovitá, empatická, a i když nemá někdy zrovna den plný úsměvů, je ochotná kdykoliv a komukoliv pomoci. Ilona Spálenková bere své povolání jako poslání. Proto často podává pomocnou ruku pacientům i nad rámec svých pracovních povinností. Důkazem je i to, že toto náročné povolání vykonává už více než třicet let.

„Já jsem ve zdravotnictví od roku 1982. Dvanáct let jsem dělala na anesteziologicko-resuscitačním oddělení v Táboře. Poté jsem kvůli malým dětem šla na dva roky na obvod, který jsem měla blízko, ale vzhledem k tomu, že jsem vždycky tíhla k akutní medicíně, odešla jsem v roce 1996 do benešovské nemocnice na chirurgické oddělení na post směnné sestry a od roku 2005 zastávám funkci staniční sestry," popsala v kostce svůj profesní život Ilona Spálenková, která míní, že jakákoliv pomáhající profese, tedy i povolání zdravotní sestry se nedá dělat bez empatie.

„Pokud to člověk v sobě nemá, je lepší jít dělat něco jiného, míní staniční sestra chirurgického oddělení.

Řada lidí se profesi, kterou vystudovala, nevěnuje. Ať už z jakéhokoliv důvodu. To ale není případ Ilony Spálenkové, která navíc svého rozhodnutí, stát se zdravotní sestrou nikdy ani na okamžik nezalitovala.

„Čas od času si asi každý člověk položí otázku, zda to, co dělá má smysl. Takže se to samozřejmě nevyhnulo ani mně. Ale nikdy jsem se nedostala do stádia takzvaného vyhoření, nebo že bych řekla, že už to dělat nechci a nebudu," prozradila zdravotní sestra.

Ilonu Spálenkovou práce nejen baví, ale velké plus, jak ona říká je skvělý pracovní kolektiv, který v benešovské nemocnici našla. Ten ji často podržel nejen po pracovní stránce, ale i po té osobní.

„Ono je všechno snadnější, když víte, že máte vedle sebe někoho, na koho se můžete spolehnout, a potom jsou to i samotní pacienti, kteří přijdou a poděkují vám," poznamenala staniční sestra, podle které je stále více pacientů, kteří jsou vděční a poděkují, než těch za všech okolností nespokojených.

Přestože se slova díků nedostanou dál než ke dveřím výtahu, kterým uzdravený pacient odjíždí, Ilonu i její ostatní kolegyně nesmírně těší. Vědí, že jejich snaha došla správného cíle.

„Nikdy jsem nezažila, že když ji někdo o něco požádal, že by řekla ne. A kolikrát by odmítnout mohla. Ale ona ne. Pokaždé vyšla všem vstříc," vložila se do hovoru nadřízená Ilony Spálenkové vrchní sestra Jana Pěkná.

„Ilona to možná slyší nerada, ale ona je ta, která si nominaci na Řád srdce zaslouží. Zaslouží si, aby se o ní vědělo, že dělá svou práci opravdu dobře," dodala Jana Pěkná.

Ilona má jeden zaručený recept, jak dělat svou práci dobře. Vždy se vcítit do role toho pacienta. Zastavit se, a říct si: „Ten pacient jsem já, a já bych chtěla, aby bylo o mne postaráno tak, a tak, aby se ke mně personál choval takhle a takhle. Pak prý nejde dělat práci zdravotní sestry méně jak na sto procent.