Tak je tomu například na Církevní základní škole Archa v Petroupimi. Zde se známkuje až od osmého ročníku - a to jen kvůli přijímačkám na střední školy, které si se slovním hodnocením neumí poradit
Ředitelka školy Jitka Hřebecká je přesvědčena, že zrušení klasického známkování u dětí sníží míru stresu. Vychází přitom z názoru, že se touto změnou z rukou dospělých, a to jak kantorů, tak rodičů, odebere systém cukru a biče, jímž podle ní známky jsou.
„Nezbude nám nic jiného, než v dětech podpořit jejich vrozenou potřebu učit se proto, aby přišly problému na kloub, ne pro dobrou známku nebo pro rodiče, aby se nezlobili,“ vysvětlila.
Plošné zavedení? Nesmysl,“ říká ředitelka
Také na ZŠ Chotýšany mají se slovním hodnocením zkušenosti. A to velmi bohaté. Žáky na prvním stupni zde touto formou hodnotí už dvě dekády. Starší děti na druhém stupni jsou pak hodnoceny kombinovaně, tedy slovně i známkami.
Ředitelka Daniela Kalinová ale o povinném zavedení slovního hodnocení přesvědčená není. „Vše, co se dělá plošně, je nesmysl. Pokud je škola nastavená na slovní hodnocení, je to fajn, ale musí to být přání i učitelů, nejen ministerských úředníků,“ sdělila pedagožka, podle níž je za současným stylem hodnocení na ZŠ Chotýšany velká práce podložená letitou zkušeností a nelze se to naučit ze dne na den.
„Musí to tak cítit všichni učitelé na škole, protože pokud to dělají jen proto, že musí, výsledek tomu bude odpovídat. Navíc takoví kantoři budou neskutečně vyšťavení a naštvaní,“ je si jista.
Známky jsou motivací, zní ze škol
To v malé ZŠ Lešany ředitelka Pavla Marková zastává zcela opačný názor. Podle ní by se známkování mělo ponechat, protože funguje i jako motivace. „Děti bývají smutné, pokud nevidí jedničku, ale jen slovní hodnocení. Nemyslím si ani, že by žáky hodnocení známkami nějak stresovalo,“ míní.
Hodně se o úřednickém nápadu diskutovalo ve sborovně malotřídní ZŠ Teplýšovice. Podle ředitelky Charlotty Kurcové se nakonec místní učitelé shodli na tom, že rušit zcela známkování, byť jen v prvním až třetím ročníku, by nebylo dobré - a to především pro děti samotné.
„Děti jsou na každou jedničku velmi hrdé a současně je to pro ně zdravá motivace. Pokud učitel známkuje s rozmyslem, tak stejně používá v nižších ročnících motivačně pouze hezké známky, které navíc doplní o pochvalu, tudíž je slovní hodnocení spojené s klasifikací,“ připomněla a doplnila, že o slovní hodnocení si mohou požádat rodiče žáků, pokud nechtějí, aby bylo dítě klasifikováno známkou. „Navíc se domníváme, že chránit děti zcela před stresem je špatná příprava do současného života. Proto by bylo lepší nechat volbu na rodičích a škole,“ dodala.
Známky jsou čitelné pro žáky i rodičě
Na základní škole v Jiráskově ulici v Benešově se při rychlém průzkumu napříč prvním stupněm učitelé shodli na tom, že tradice známkování je čitelná pro žáky i rodiče.
„Některé děti mohou mít ze známek stres, ale vždy záleží na učiteli, rodičích a celkové spolupráci mezi učiteli, rodiči a žáky. Na známky v první třídě najíždíme postupně a pětky se v tomto ročníku děti nedostávají,“ uvedla Hana Mikulcová, zástupkyně ředitele ZŠ pro první stupeň.
Většina učitelů se také podle ní shoduje na tom, že pokud by neměli hodnotit známkou, mělo by se tak dít až od čtvrtého ročníku. Do třetí třídy totiž většina dětí učivo zvládá bez problémů.
„Malé děti na jedničky přímo čekají, mají z nich radost a většina je také dostává. Navíc od začátku školního roku jsou prvňáci hodnoceni několik měsíců místo známkami jen motivačními razítky. Ke zdravému vývoji dětí je i zažívání neúspěchu důležité. Učí se, a tady je důležitý postoj a životní hodnoty rodin, jak řešit v běžném životě potíže, aby si jejich děti uměly poradit s problémy, které jim život přinese,“ dodala Hana Mikulcová.
S takovými názory koresponduje také odpověď ředitelky ZŠ Čechtice Dany Vesecké, ačkoliv přímo na rušení známek a nastolení slovního hodnocení nemá vyhraněný názor.
„Děti jsou různé, jedny mají rády známky, jiné slovní hodnocení. Ale v první třídě se stejně známkuje motivačně. Zhruba dvě třetiny dětí a jejich rodičů by bylo pro zachování známek,“ potvrdila.
Odůvodnění, že nahrazením známek se sníží stres žáků, ředitelka příliš nebere. „Mám takový pocit, že děti se vůbec nestresují,“ podotkla s tím, že prosazování toho, aby děti hlavně nebyly stresované a jejich počínání bylo hodnoceno především pozitivně, vede jen k tomu, že nejsou připravené do reálného života, a když se pak setkají s nenadálou krizovou situací, neumí ji správně řešit.
Zvykat by si museli žáci, rodiše i učitelé
Také Miroslava Ottlová, ředitelka ZŠ Postupice, zastává názor, že pokud se se známkami zachází jako s motivačním prostředkem, tak nikoho nestresují.
„Systému známek všichni rozumějí. Pokud by se zavedl nový systém, museli by se všichni - učitelé, děti i rodiče - zaškolit a zvyknout si na něj. Pro dítě je jedno, jestli uvidí napsanou jedničku nebo ,zvládáš s přehledem’, anebo čtyřku či ,spíše nezvládáš’. Jde spíš o to naučit děti s těmito informacemi zacházet. Nejtěžší pro nás ale je některé děti motivovat k nějakému výkonu,“ přiznala ředitelka.
