A na jeho obrazech či figurálních keramikách je to vidět. Nejsou to jen „obyčejná" díla. Každému z nich vdýchne Filip duši. Snaží se, aby v nich bylo něco z něj.

„Rád kombinuji přírodu s něčím mystickým. Co mě naprosto fascinuje, je vesmír. Snažím se malovat něco, co vychází z člověka," vysvětlil Dušan Filip Škrášek, který čerpá inspiraci ve svém bezprostředním okolí.

Značnou část svého života strávil malíř a figurální grafik ve velkých městech. Pak se ale odstěhoval na venkov. Do Bukovan.

Tam už žije osmnáct let, a často a rád vyráží do posázavských lesů nebo jen za zahrádku u svého domku hledat náměty pro vlastní tvorbu.

„Skutečně jen za zahrádku. Nikoliv za zahradu. Takzvané pozemky jsem neměl rád už ve škole. Okopávání záhonků, pletí mrkve, sázení brambor a podobně mezi moje hobby rozhodně nepatří," přiznal bukovanský umělec.

Cesta Filipa ke své velké lásce, malování, byla poměrně spletitá. Vždycky chtěl malovat, ale jak říká, před revolucí, pokud neměl člověk známé, bylo těžké se dostat na výtvarnou školu. Proto se přihlásil do Brna na Pedagogickou fakultu na výtvarný obor, aby byl alespoň trochu blíž tomu, co chtěl dělat.

„Pak, ještě na vojně, jsem zkoušel přijímačky na animovaný film. Ale bylo mi řečeno, že už jednu vysokou mám, a to prý stačí," zavzpomínal Dušan Filip Škrášek na léta dávno minulá.

Zatímco k malířskému plátnu se Filip dostával oklikou, ke keramické hlíně to už tak těžké nebylo. Začal vyrážet na nejrůznější keramická sympozia a nyní se může pyšnit celou řadou skutečně zajímavých a nevšedních děl.

Malíř a figurální keramik Dušan Filip Škrášek žije v Bukovanech teprve osmnáct let. Přesto se cítí být starousedlíkem. A nejen on. Stejně ho vnímají i jeho sousedé. Vůbec si nepřipouští, že je ve skutečnosti uhersko-brodská „náplava."

Říkal jste, že pocházíte z Jižní Moravy, konkrétně z Uherského Brodu. Jak jste se vlastně do Bukovan dostal?
Díky Věře Křesadlové. Nejprve jsem bydlel ve Zbořeném Kostelci, ale potom jsem si řekl, že už bych měl mít něco svého, a tak jsem koupil tuším v roce 1996 tuto chýši a od té doby ji dávám stále dohromady. Já jsem se dostával do Bukovan postupně. Nejprve jsem studoval v Brně Pedagogickou fakultu. Potom jsem se se svou druhou ženou, herečkou Divadla Na provázku přestěhoval do Prahy, odtud jsem putoval k Velkým Popovicím, pak do již zmiňovaného Zbořeného Kostelce a nakonec jsem se usadil tady v Bukovanech.

Přiznal jste se, že zahrada není vaše hobby. Přitom jste dobrovolně odešel na venkov.
To ano. Ale sama vidíte, že tenhle domek má skutečně minimální pozemek.

Takže od roku 1996 v Bukovanech nejen bydlíte, ale i tvoříte. Co konkrétně?
Maluji, dělám figurální keramiku a spolupracuji s restaurátory. Díky tomu jsem se dostal k práci, ke které se člověk dostane jednou za život. Pro konferenční centrum v nedalekém Štiříně jsem modeloval velké keramické předměty. To byla prostě bomba. Dělat plastiku v opravdu velkém formátu.

Jak jste se k malování a keramice vlastně dostal?
Malovat jsem chtěl vždycky. Ale v době, kdy jsem se hlásil na vysokou, bylo takřka nemožné se na výtvarnou školu dostat. Tak jsem šel alespoň na Pedagogickou fakultu do Brna na výtvarný obor. A Keramika? Té jsem propadl až daleko později. Začal jsem jezdit na nejrůznější keramická sympozia a tím to vlastně začalo.

Jak jste jako malíř začínal?
Úplně původně jsem začínal coby ilustrátor dětských knížek a dětských časopisů jako byl Ohníček, Sluníčko, Mateřídouška. Měl jsem i nějaké omalovánky, ale po sametové revoluci se knižní trh celý nějak rozsypal a byl konec. Potom jsem také nějaký čas působil jako výtvarník v Divadle ABC a v Karlínském divadle.

Zmínil jste se, že dlouhá léta jste maloval olejovými barvami. Teď jste se vrhl na akrylové barvy. Co vás k takové změně vedlo?
Abych se přiznal, tak dřív jsem akrylové barvy neměl moc rád. Technika malování s nimi mi přišla taková tvrdší. Ale nakonec jsem v nich našel zalíbení. Namaloval jsem s nimi červenou figuru na černém pozadí, a ty barvy začaly tak zářit, že jsem si řekl, že je zkusím využít v obrazech z přírody.

Kde berete pro svá díla inspiraci?
Všude. V přírodě, kterou rád kombinuji s něčím mystickým. Co mne naprosto pohlcuje je vesmír. Rád dávám do obrazů něco svého. To ovšem neznamená, že bych nedokázal namalovat něco reálného. Ale myslím si, že na realitu jsou tady fotografie.

Namaloval jste nějaký portrét?
Když má někdo zájem, tak ho namaluji. Dokonce se přihlásil kamarád, že by chtěl namodelovaný portrét. Ale nakonec nevydržel to sezení. Přišel jednou, dvakrát, ale potom to vzdal.

Dá se říct, jak dlouho trvá namalování obrazu?
To záleží na spoustě okolností. Na velikosti, na tématu, a i na náladě. Někdy to jde samo, jindy se nad prázdným plátnem trápím třeba půl roku.

Máte děti, které jdou ve vašich šlépějích?
Mám dceru, která měla velký talent. Ale zda maluje, nevím.

Vystavujete v současné době někde?
Tím jak v současnosti spolupracuji s restaurátory, nemám na výstavy příliš čas. Naposledy jsem vystavoval v roce 2012. Ale jinak jsme většinou dělali výstavy se skupinou TÝN. To je sestava lidí, kteří hodně jezdili do Koněšína na Moravě na letní keramická sympozia. Někdo sehnal prostory a udělali jsme společnou výstavu.

Proč TÝN?
To je jednoduché. Poprvé, někdy v roce 1994 jsme měli společnou výstavu v Týnci nad Sázavou, takže TÝN. Mění se pouze rok. TÝN 1994, TÝN 1996, TÝN 2012,…

Je možné vidět vaše díla i v Bukovanech?
Drobnou připomínkou mé práce je keramický reliéf Adam a Eva na fasádě mého domu. Potom jsem maloval místní hasičskou zbrojnici, kamarádovi na barák sv. Huberta, a teď mne požádal soused o sluneční hodiny. Spíš se jedná o menší věci. Všechno je to o čase, kterého mám bohužel, nebo naštěstí málo.

Cítíte se být víc Uhersko-Brodák nebo Bukovaňák?
Samozřejmě. Uherský Brod je moje rodiště, mám tam pár výborných kamarádů a spolek Uherskobrodští Patrioti mne vede jako svého člena. Ale tady mne to Posázaví chytlo, doslova jsem si ho zamiloval, a sousedé mne berou jako starousedlíka.

Dušan Filip Škrášek se narodil 12. února 1954 v Uherském Hradišti. V letech 1990/1993 byl členem Unie výtvarných umělců. Od roku 1993 je členem Syndikátu výtvarných umělců a zároveň umělcem na volné noze. Hlavními atributy jeho děl je výrazná barevná nadsázka a imaginace.