Známý norimberský patricij Pirckheimer byl rádcem císaře Maximiliána I., přítelem Albrechta Dürera či Erasma Rotterdamského. Zabýval se překlady řeckých klasiků do latiny. V roce 1525 z řečtiny nově přeložil stěžejní dílo světové geografie a kartografie od Klaudia Ptolemaia.

„K velkému překvapení exemplář tohoto štrasburského vydání obsahoval i přiložený dopis, který Pirckheimer sepsal v listopadu 1525 v domovském Norimberku. Jeho adresátem byl další z jeho četných přátel, císařský stavitel a brněnský rodák Johann Tzerte neboli Jan Čert,“ uvedl Glonek.

„Procházel jsem všechny atlasy od Ptolemaia, které tady v Olomouci máme, a začal jsem je popisovat. Musel jsem pečlivě projít každou stranu a na konci jsem narazil na dopis. Bylo přitom velice snadné ho přehlédnout,“ popisoval Glonek.

„Měl jsem z toho radost, nepodaří se to každý rok. Byla to výjimečná událost a je to další potvrzení toho, že olomoucké fondy jsou skutečně unikátní v rámci České republiky a mají i evropský přesah,“ uvedl Glonek. Sám přitom byl před dvěma lety u jiného významného objevu – námořního atlasu z roku 1563.

Pirckheimerův dopis psaný v latině poskytuje jedinečný pohled do důvěrných myšlenkových pochodů významného představitele raného humanismu. Autor jednak popisuje obtíže s překladem, jednak sžíravě kritizuje rozvrácené společenské a náboženské poměry v Německu na pozadí probíhající takzvané Selské války.

„V dopise se zmiňuje Pirckheimer, že posílá svému příteli Janu Čertovi výtisk k posouzení, zda se mu řecký překlad knihy povedl. Podle toho usuzujeme, že výtisk, který máme v rukou, je přímo ten, který Pirckheimer Čertovi poslal. Ten pak dopis do knihy vložil, svázal ji a nějakým způsobem se dostala k nám do Olomouce,“ vysvětlil možnou cestu historické cennosti Glonek.

Zajímavý nález teď odborníci převádějí do digitální podoby. „Zatím nevíme, zda ho při nějaké příležitosti vystavíme. Určitě však oslovíme kolegy v Německu. Tam už od 19. století postupně vycházela korespondence Pirckheimera, zejména s Dürerem. Tento dopis jim určitě chybí,“ doplnil badatel.

Překladem práce nekončí

Dopis Willibalda Pirckheimera je psaný humanistickou latinou z první poloviny 16. století. „Poprat“ se s ním musela překladatelka historických textů Alena Niklová. „Nešlo jen o to dopis přeložit, ale také ho přečíst. Jen samotná transkripce (přepis – pozn. red.) zabrala polovinu času. Zajímavá práce to určitě byla a z mých dosavadních zkušeností byla i výjimečná, protože jsem se do té doby věnovala spíš středověkým textům,“ vysvětluje překladatelka.

Jednolistovému dopisu se musela věnovat tři až čtyři večery. „Je potřeba vycházet ze srovnání s dalšími texty a také z vlastních zkušeností. Existují i pomůcky, jako je například Slovník zkratek. Překladem to však nekončí, k textu bude potřeba dohledat další dobové souvislosti,“ řekla Niklová.