Že jeho jméno nezní příliš česky? Samozřejmě. Andrew je Američan. A to není jediná zvláštnost, která se s jeho osobou pojí. Andrew je výjimečný i tím, co dělá. V útulné dílně na zahradě rodinného domu Pittsových staví kontrabasy. Jak pro interprety vážné hudby, tak třeba pro příznivce country muziky u nás, ale i v zahraničí. Takže jak sám říká, na nedostatek zákazníků si rozhodně stěžovat nemůže. K tomu navíc přispívá i skutečnost, že výrobců kontrabasů je oproti houslařům minimum. V Čechách jsou podle dostupných informací pouze dva. Jeden je v Brně a druhým je Andrew Pitts.

„Zrovna poslední nástroj, který jsem udělal šel na hudební konzervatoř do Anglie," uvedl Andrew Pitts, kterému poté, co odjede jeho žena Adéla do zaměstnání a devítiletý syn Oliver do školy dělá společnost nezkrotný tříletý boxer Barky.

„On vám neublíží, že by byl zlý, ale tím, že se chce pusinkovat, mazlit a chovat. Tak hlavně pozor na zuby," upozornila redaktorku Benešovského deníku Andrewova manželka Adéla těsně předtím než otevřela vrata.

Věděla, co říká. Jen co se vrata otevřela natolik, aby se jimi Barky protáhl, začal radostně skákat, vrtět ocáskem a návštěvu olizovat.

„Takhle se tváří jako největší kamarád a dobrák, ale obávám se, že kdyby hrozilo nějaké nebezpečí, dokázal by docela slušně bránit," poznamenal Andrew, rodilý Američan, který ovšem poskytl rozhovor plynnou češtinou.

Andrew, pocházíte z Ameriky. Odkud konkrétně?
Z Los Angeles. Tedy ne přímo z L.A., ale z jedné jeho části (Metropolitní oblast tvoří přes 80 samostatných měst a městeček. Poznámka redakce).

Celkem běžné je, že Češi odchází „za lepším životem" do USA. Opačně to ale už tak časté nebývá. Co vás k tomuto kroku vedlo, a navíc tady i zůstat?
Můj děda byl Chorvat, takže pro mě nebyla Evropa úplně cizí. V roce 1992 jsem přišel do Čech jako učitel angličtiny. Už za týden jsem měl zaměstnání a tím pádem i hodně práce, seznámil jsem se se spoustou zajímavých lidí, a jako muzikant jsem našel v bazaru za pár šupů slušný kontrabas, na který jsem začal s partou kamarádů hrát na Karlově mostě, po hospodách a tak. To trvalo pár roků. Pak jsem ale tu basu prodal a našel jsem si lepší. No a postupem času jsem začal se starými hudebními nástroji trochu kšeftovat. Můj děda, otec i bratr jsou truhláři. Takže jsem od nich něco pochytil a začal se pokoušet ty hudební nástroje i opravovat. Což se mi ohromně líbilo.

Takže jste tady už zůstal natrvalo.
To ještě ne. Kolem roku 1996, 1997 jsem se vrátil do Ameriky. V tu dobu odešel otec do důchodu a začal si stavět dům v Nevadě. Tam jsem jeden rok makal na dřevostavbě. Pak jsem ale říkal, že bych se chtěl do Čech opět vrátit, ale už ne jako pouliční muzikant, ale chtěl jsem dělat něco vážnějšího. Začal jsem tedy chodit do školy pro houslaře v Lubech u Chebu. Tam jsem se učil stavět housle, protože škola pro výrobu kontrabasů není. Po jejím ukončení jsem sehnal práci v Praze, kde jsem vyrobil svůj první kontrabas. A v roce 1998, nebo tak nějak jsem si založil vlastní dílnu a začal chodit na odborné konzultace do České filharmonie za houslařem Janem Slípkou, který je náš cechmistr.

Takže jestli tomu dobře rozumím, tak stavět kontrabasy jste začal až v České republice. To znamená, že už to děláte zhruba sedmnáct let.
Ano. První dílnu jsem měl v Praze Pod Petřínem, další, zhruba čtyři roky v Jakubské ulici blízko Staroměstského náměstí, a dalších čtyři, pět let v Nuslích v ulici Mečislavova. Nakonec jsme se ženou postavili dům tady v Krhanicích a odstěhovali se sem. Ale než jsem si postavil tuto dílnu, pracoval jsem v patře v prázdné koupelně a jednom pokoji. To jsem navíc neměl žádné stroje a všechno musel dělat ručně. To trvalo asi pět let. Dílnu včetně vybavení mám totiž teprve necelé dva roky. Mělo to ale jednu výhodu. Kdykoliv jsem schopen vzít do ruky pilu, hoblík a zvládnout práci bez strojního vybavení.

Máte někoho, po kom jste zdědil hudební nadání?
Já si myslím, že člověk, který se chce věnovat hudbě, ať už v jakékoliv podobě nepotřebuje k tomu předky. Záleží na jeho zájmu.

Umíte hrát na housle, kontrabas, kytaru, …
Na housle nehraji. Na ty hraje můj syn Oliver. Já hraji na basu a kytaru.

Říkal jste, že jste měl dílny v Praze. Navíc v centru. Nebyl příchod na venkov trochu šok?
S klienty, kteří jsou z celého světa, komunikuji prostřednictvím internetu, takže to nevadí, a naopak, mám tady klid na práci. Jediné, co mi trochu vadí, že mám líné kamarády, kteří nechtějí za mnou prý takovou dálku jezdit, a potom, že je trochu obtížnější jít někam za kulturou. Ale jinak je to tady super. Na památku na Prahu tady mám 350 let staré trámy z Jakubské katedrály, které vyhodili.

Máte klienty z celého světa. Odkud například?
Z Anglie, Ameriky, Japonska, Číny, ale i z Čech.

Jak dlouho trvá výroba kontrabasu?
Když jsem byl mladší, dokázal jsem ho postavit i za šest týdnů. Teď mi to trvá déle. Ale musím říct, že stavím kvalitnější nástroje a pro náročnější klienty.

Jaké dřevo se na kontrabas používá?
Zadní stěna a boky jsou z javoru, ale může být i topol nebo buk, a přední je ze smrku. Dřevo je řidší a tedy lépe rezonuje. Na každý smyčcový nástroj musí být rezonanční deska smrková.

Kde sháníte dřevo?
Dřív bylo na Šumavě hromada smrků. Takže jsem měl zásobu. Ale teď už je to horší. Už nejsou tak velké. Takže musím do Německa. Co se týká javoru, buku nebo topolu, to není těžké sehnat. Dřív jsem si stromy kácel sám. Teď mám ale problémy s páteří, takže kupuji už desky ne neopracované kmeny.

Jak dlouho musí dřevo schnout než je možné s ním začít pracovat?
Minimum je sedm, osm let. Musí mít určité procento vnitřní vlhkosti. Pokud má 9,5 procenta, lze ho považovat za suché. Ta vlhkost je už stabilní. Již se nebude kroutit.

To musíte mít docela velkou zásobu materiálu.
To mám. Je tady i přes dvacet let staré dřevo. To jsem koupil už suché. Ale jinak si ho ve většině případů suším sám.

Děláte kontrabasy. Stavěl jste i housle?
Pár kusů jsem udělal. Ale na moje ruce jsou malé, a navíc je tady spousta špičkových houslařů. Tak proč? Raději se specializuji na basy, které tady téměř nikdo nevyrábí. Pokud opomenu výrobce z Číny. Ale ty nemohou být podle mého názoru příliš kvalitní, když jich dokážou mít na skladě třeba tři sta padesát. Zatímco já vyrobím za stejnou dobu jeden nástroj.

Nástroj je hotový. Sám zkoušíte, jak zní?
Ne. Vždycky požádám nějakého lepšího muzikanta, než jsem já.

Stavíte pouze nové nástroje nebo děláte i opravy?
Určitě. Dokonce protahuji i žíně na smyčcích.

Kontrabasy jste začal stavět až v Čechách. Co je vaše původní povolání?
Vystudoval jsem anglickou literaturu. Ale našel jsem se až ve výrobě kontrabasů.

Nástroj, který právě dokončujete je zdobený intarzií. Co je to za dřevo?
Eben a javor. Ale může být eben a třešeň, nebo eben a hruška. Což je nádhera. Ale to není jen ozdoba, ale brání to i prasknutí ozvučné desky.

Děláte s pilou, hoblovkou. Co úrazy?
Dneska jsem se zrovna řízl. Ale naštěstí se mi nikdy nestalo nic vážného. Vždycky jsou to jen povrchové rány.