Pro Kamberk, který se ještě na začátku devadesátých let minulého století jmenoval Zlaté Hory, to bylo přelomové rozhodnutí. Jak v roce 1998 tehdejší zastupitelé rozhodli, tak to je do dnes. Alena Jenšíková, která krátce po Novém roce oslaví kulaté narozeniny, se loni na podzim opět stala starostkou. Už posedmé. „Už jsem se starostkou stát nechtěla,“ přiznává vitální, štíhlá, vzrůstem nevelká žena. „Po těch letech jsme měla před loňskými podzimními volbami dokonce s kolegy z obcí Mikroregionu Voticko oficiální rozlučku s mým starostováním,“ uvedla. A přesto, že už nechtěla dokonce ani kandidovat, do voleb se nakonec znovu zaregistrovala. Kvůli místnímu muzeu.

Alena Jenšíková nad soupisem exponátů muzea:

Alena Jenšíková nad soupisem exponátů muzea | Video: Zdeněk Kellner

„Obávala jsem se toho, že když úplně odejdu, může se mu něco stát,“ tušila s tím, že se jí o tom jednou v noci dokonce zdálo. „Mladí lidé k tomu nemají vztah,“ tvrdí a pro příklad nechodí daleko. „Můj vnuk byl v muzeu jen dvakrát,“ přiznává smutně. Osvědčené starostce její spoluobčané loni na podzim opět dali důvěru. Při všech předešlých volbách se většinou stala nejpopulárnější kandidátkou s nejvyšším počtem hlasů. Jen v roce 2014 skončila v tomto poměřování třetí a loni druhá. Ale důvěru jí k postu lídra obce opakovaně dali znovu také kolegové zastupitelé. Původní rozhodnutí, které nakonec Alena Jenšíková přehodnotila, vycházelo právě z úcty k tradici a snaze zachovat ji i do dalších let.

Muzeum je srdeční záležitost

Tím hlavním motivem, což starostka bez zdráhání přiznává, je totiž Muzeum venkova Kamberk. Pochopitelně, na prvním místě má jako představitelka obce stále řešení problémů spoluobčanů. Ale muzeum je pro ni srdeční, navíc i osobní záležitostí. Myšlenku na jeho založení pojal už manžel paní starostky, Josef Jenšík. Jeho předkové založili v roce 1878 v Kamberku strojnický závod na hospodářské stroje a nářadí. Firma dodávala drobné zemědělské stroje a vybavení sedlákům v širokém okolí.

close Josef a Alena Jenšíkovi založili v Kamberku muzeum v roce 2007. info Zdroj: se souhlasem Aleny Jenšíkové zoom_in Josef a Alena Jenšíkovi založili v Kamberku muzeum v roce 2007.

Bylo komu. Mezi válkami totiž jen v samotném Kamberku žilo na 700 obyvatel, kteří se živili zejména zemědělstvím. V současnosti má v obci trvalé bydliště pouhá stovka lidí, s přilehlými osadami Hrajovice a Předbořice jen o čtyřicet více. Takový neblahý vývoj poznamenal i místní obecnou školu. V roce 1976 byla zrušena pro nedostatek dětí. Během První republiky do ní však docházelo až 300 žáků.

Začalo to na půdě školy

Slibný rozvoj Jenšíkovy soukromé firmy uťali v roce 1948 komunisté. U Jenšíků jako u dobrých hospodářů, se však nic nevyhodilo. A to platí do dnes. Proto zbyly z manufaktury hotové neprodané stroje i vybavení dílen. Myšlenku na založení muzea začali manželé Jenšíkovi naplňovat v roce 2007. Na půdě školy našli lavice a velkou spoustu dalších předmětů, které se k ní vztahovaly. První expozice pak v budově, kde dnes sídlí kamberský obecní úřad, tedy ve staré škole, instalovali v někdejších třídách.

Pracovali každý den, dlouhé hodiny. A tak to bylo po celé dva měsíce. Den co den. Obec později získala dotace na rekonstrukci nevyužívané kampeličky. Vzniky tři sociální byty a zbylé prostory zůstaly bez využití. Po souhlasu nejvyššího orgánu obce se muzeum rozšířilo i tam. Na půdu vytahali zakladatelé muzea i celé těžké vozy - žebřiňáky. Pochopitelně, rozebrané a složili je teprve na místě, kde je dnes návštěvníci mohou obdivovat.

Sdružení nejspíš zaniklo

„Dnes je muzeum ve dvou objektech v celkem pěti místnostech,“ připomíná starostka. Jak to s ním bude dál, ale není jasné. Muzeum totiž neprovozovala obec, nýbrž občanské Sdružení rodáků a přátel Kamberka. To obci platilo symbolické nájemné 300 korun ročně. Jenže občanská sdružení přešla z gesce Ministerstva vnitra pod Ministerstvo spravedlnosti a přeregistrace se podle starostky Kamberka nepovedla.

close V Kamberku, kde kdysi žilo až 700 stálých obyvatel, je jich dnes přihlášena pouhá stovka. Muzeum venkova Kamberk, obci však mohou závidět i daleko větší sídla. Právě kvůli jeho zachování se starostkou obce znovu stala Alena Jenšíková. info Zdroj: Deník/Zdeněk Kellner zoom_in Muzeum venkova v Kamberku.

Je sice pravděpodobné, že tím sdružení zaniklo, ale jak Alena Jenšíková uvedla, žádnou oficiální informaci k tomu nemá. Přesto je muzeum zájemcům dál na požádání otevřené. Vstupné však nikdo nevybírá. Platí se jen dobrovolné, do dřevěné kasičky, která není ani přišroubovaná. Není to potřeba, nemá totiž ani zámek. Kolik v ní je Alena Jenšíková netuší. Při pohledu dovnitř tam leží jedna stokoruna a po dně několik mincí různé hodnoty.

Návštěvníků ubývá, pomůže televize?

„Dříve jsem návštěvníky provázela a exkurze trvala třeba dvě hodiny. Dnes už to nedělám. Otypuji si hosty a když vidím, že se jedná o slušné lidi, jdou do expozic sami,“ uvedla starostka, která už sice znovu kandidovat nebude, ale žije stále v naději, že lidé začnou do muzea přicházet znovu a častěji. Podobně, jako tomu bylo v prvních letech po založení. Pomoci k tomu by mohlo natáčení reportáže televizní Toulavé kamery. Právě k popularizaci muzea prostřednictvím veřejnoprávní televize se Alena Jenšíková dost upíná. „Hledám cestu jak muzeum uvést do širšího povědomí, aby z něj obec něco získala. Proto jsem televizi pozvala. Pokud o nás budou vysílat, uvidí to hodně lidí a pak o nás může i vyjít informace i v knížce, která se na pořad váže,“ dodala starostka Kamberka.

close Alena Jenšíková info Zdroj: Deník/Lucie Sedláková zoom_in Alena Jenšíková se narodila v Pelhřimově v lednu 1944. Vystudovala zemědělskou ekonomii v Českých Budějovicích. Do Kamberka (původně Zlaté Hory) se přivdala v roce 1976. Pracovala v místním zemědělském družstvu a později ve Vlašimi v Komerční bance. Kvůli starostování odešla do předčasného důchodu. Jak sama říká, k doktorovi chodí jen na preventivní prohlídky jednou za dva roky. Zato po okolí mašíruje po svých stále velmi často. A má také výbornou genetickou výbavu. V její rodině není výjimkou věk i přes devadesát let. Její srdeční záležitostí je Muzeum venkova Kamberk, které založila s manželem v roce 2007.