Unikátní projekt Akce cihla, podporující život lidí s mentálním postižením, vstoupil do 9. roku své existence. Cihly se letos budou prodávat na 49 prodejních stáncích ve 25 městech České republiky.
Prodej začne 22. dubna na Stavebním veletrhu v Brně. „V Praze bude prodej slavnostně zahájen 5. května a cihly se budou v hlavním městě prodávat na 6 nejfrekventovanějších místech Prahy (Na Příkopech, Havelský trh, náměstí Republiky, Anděl, I. P. Pavlova, Františkánská zahrada). Prodej cihel v Praze potrvá nepřetržitě 24 hodin denně až do 18. července, tedy 74 dnů,“ uvedl Tomáš Masopust, hlavní manažer projektu Akce cihla.
V ostatních místech republiky potrvá prodej různě dlouhou dobu.
Ve středních Čechách se stánky objeví také v Kolíně a v Kutné Hoře. Uvažuje se i o jednorázovém prodeji v dalších středočeských okresních městech, včetně Mělníka a Mladé Boleslavi.
Výtěžek Akce cihla v regionech vždy podpoří místní regionální projekt zaměřený na lidi s mentálním postižením.
Získané prostředky z pražské sbírky Akce cihla budou směřovat na rozšíření pracovního centra, které umožní zvýšení výrobní kapacity, a to konkrétně na rekonstrukci chráněné dílny na výrobu nakládaných hermelínů a utopenců v obci Slapy, které jsou v prodejní síti nabízeny pod názvem Dobroty s příběhem.
Akci cihla podporují známé osobnosti – dlouholetými patrony jsou houslový virtuos Jaroslav Svěcený a herečka Simona Stašová.
Patronkou letošního ročníku Akce cihla se stala i herečka Jana Krausová. Do podpory se zapojila letos i televize Nova se svým seriálem Ulice. Mediálním partnerem je také Deník.
„Prodejní stánky s cihlami považuji za velice originální a přitom nevtíravé upoutání kolemjdoucích, kteří si jich musí všimnout. Je to milé upozornění, jak může veřejnost pomoci lidem s mentálním postižením,“ uvedla Jana Krausová.
Za Akcí cihla, stejně jako za chráněným bydlením ve Slapech, stojí občanské sdružení Portus Praha.

Budou v Ulici jíst hermelíny?

Slapy/ Ve Slapech se objevili herci z „nováckého“ seriálu Ulice! Co se stalo? Bude se snad seriál přesouvat do vesnice nedaleko od Prahy? Tak to v žádném případě. To jen herci Adrian Jastraban a Tomáš Valík přijeli podpořit charitativní Akci cihla. A při setkání s vedením sdružení Portus, které organizuje Akci cihla a provozuje ve Slapech dva objekty s chráněným bydlením pro lidi s mentálním postižením, vznikly zajímavé myšlenky.
Herci přijeli původně jen na pár minut, ale nakonec vydrželi dvě hodiny. „Pocházím z Opavy, oba rodiče pracovali v tamější psychiatrické léčebně. Takže moc dobře vím, co se tady děje, jakou práci vykonáváte a jak je náročné,“ vysekl poklonu pracovnímu kolektivu Valík. Ten se příliš nezabýval diskusemi s vedoucími pracovníky, ale dlouhé minuty debatoval s klienty. „Jen jsem vstoupil na tenhle pozemek a dýchla na mne příjemná atmosféra., Tady je prostě cítit nějaká pozitivní síla, která všude vyzařuje. Tihle lidé cítí všechno stejně jako my. Akorát to neumějí svému okolí předat,“ podotkl herec.
Anna Lukešová, brand manažerka seriálu Ulice, pak nabídla, že klienti mohou přijet na exkurzi do exteriéru seriálu Ulice. „A tak si říkám, že tam máme catering a ti utopenci a hermelíny by byl skvělý doplněk,“ zamyslela se Lukešová. A když někdo na setkání vyřkl nápad, že by Jaroslava Obermaierová v roli Niklové mohla klidně nabízet i nakládané hermelíny, manažerka Lukešová se jen pousmála, ale myšlenku nezavrhla. „Uvidíme,“ řekla jen stručně.

Kdyby mne to tady nebavilo, tak to nedělám!

Úsměv na tváři nevidíte. Je zaujatá prací. Přitom ale odpovídá na otázky, jako kdyby to dělala léta. Sedí, ustrojená v bílém plášti, na hlavě bílou pokrývku. Pečlivě opakuje jeden úkon za druhým.
Jsme ve výrobně chuťovky, po které prahne každý chlap. A stále častěji i ženy. Tady voní hermelíny. A ten výrobek se jmenuje Nakládaný hermelín.
Hermelíny vyrábí už třetím rokem. A je spokojená. Patří mezi desítku těch, kteří v chráněné dílně pracují. Každý všední den čtyři hodiny. Jeden týden dopoledne, druhý odpoledne. O hermelíny je totiž stále větší zájem. K tomu se tu vyrábějí i stejně chutní utopenci.
„Líbí se mi tady. Kdyby se mi to nelíbilo, tak to nedělám,“ říká přímo na položenou otázku, zda jí práce baví.
Ta sympatická dáma se jmenuje Olinka Kubelová. Je jí 56 let. Na první pohled stejná jako většina lidí na ulici. A přece je jiná. Má mentální postižení. A ve Slapech nachází smysl života. V tamní dílně pracuje, a v areálu s chráněným bydlením, který se jmenuje Fara, žije.
Takových, jakých je Olinka, tu žije dvanáct. Jsou to ti, kteří jsou schopni mnohé životní činnosti zvládnout tak, že vlastně nepotřebují pomoc. Potřebují ale dohled a správnou „injekci“, která jim připomene, co je třeba dělat. A často to jsou věci zcela banální – snídaně, hygiena, úklid, ale třeba i už zmíněná práce.
Zatímco Olinka pracuje v dílně na výrobu nakládaných hermelínů a utopenců, jiní pomáhají obecnímu úřadu při úklidu, jiní uklízejí v pizzerii, obsluhují v cukrárně.
Smyslem existence chráněného bydlení ve Slapech není selektovat lidi, kteří vnímají život po svém. Naopak, začlenit je mezi běžnou populaci. To, že mnozí při setkání s nimi odvracejí tvář, není problém jejich. Je to problém nás. Nás, relativně zdravých lidí.
„Oni“ jsou totiž bezprostřední, upřímní, bezelstní. Mají své radosti, starosti, splíny. Smějí se a pláčí. Mají dobrou náladu, ale někdy s nimi není vůbec řeč. Jsou takoví, jací jsou. Jsou mezi námi a svět s nimi musí počítat. Jako počítá s námi.
A taková je i Olinka. Je milá, naštvaná, nadšená i urážlivá, pracovitá a někdy třeba možná i líná. Je jen, na rozdíl od nás, malinko jiná. Prostě Olinka.
„Jo, a nevíte, jak dneska dopadne Ulice? Jen jestli to nevíte, já se na to strašně ráda dívám. Nesmím vynechat,“ říká Olinka a ani nehne brvou. Rozřezává jeden hermelín za druhým, že bys nepoznal, že to nedělá stroj.
Ten plísňový sýr, okořeněný a zalitý olejem, se jmenuje Hermelín s příběhem…

Tak tam žijí…

Slapy/ Občanské sdružení Portus Praha provozuje od roku 2001 chráněné bydlení v centru obce, kde byl z výtěžku projektu Akce cihla zrekonstruován objekt bývalé fary. Žije tu 12 občanů s mentálním postižením, kteří jsou vedeni k maximálně možné samostatnosti.
Den se tady podobá běžnému stylu života - vaří se, pere, nakupuje, uklízí, chodí nebo i dojíždí do zaměstnání a raduje se z volného času. Obyvatelé jsou začleněni do běžné společnosti. Asistenti jim pomáhají jen v situacích, které bez cizí pomoci nemohou zvládnout.
„Jako mentálně postižený je označován člověk, který má IQ nenávratně snížené na jistou hodnotu. Máme ověřené, že i mentálně postižený člověk je schopný učit se a rozvíjet, a to především v rámci své sociální role ve společnosti, pokud jsou mu k tomu vytvořeny vhodné podmínky, “ uvedl Jiří Sobek, předseda výboru občanského sdružení Portus.
Začátkem roku byla ve Slapech otevřena nová budova chráněného bydlení Na Vyhlídce, kde žije 8 lidí s lehčím mentálním postižením. Rozsah odborné asistence je daleko menší než na Faře.
V areálu fary je zřízena chráněná dílna na výrobu nakládaných hermelínů a utopenců, v níž klienti pracují.
„Denně tu 10 lidí s mentálním postižením pod dohledem asistentů vyrobí 250 hermelínů a 150 utopenců. Ty pak míří do 25 restaurací v Praze,“ uvedla Šárka Michalíková, vedoucí pracovního centra.