Agrodružstvo Studený používá méně pesticidů. Chce v tom pokračovat dál

Na jaké výměře vaše agrodružstvo hospodaří a kolik hektarů vyčlenilo pro programu Ministerstva zemědělství?

Jsme malý podnik pouze s rostlinou výrobou a osmi zaměstnanci včetně mě. Hospodaříme na výměře 340 hektarů, přičemž 300 z nich je orná půda. Do programu jsme přihlásili asi pětinu celkové výměry orné půdy, tedy zhruba 60 hektarů.

Mohl jste pro projekt navrhnout jakákoliv pole?

Mohli jsme si vybrat. Záměrně jsem do výběru nezařadil pole, kde pěstujeme brambory. Právě pole s nimi jsou hodně náchylná na šíření plevele, a proto se brambory bez herbicidů pěstují velice obtížně.

Jak je to se stříkáním vašich polí chemikáliemi?

Naštěstí pro naši výrobu lze i v ochranném pásmu vodního zdroje Švihov u některých plodin herbicidy nebo fungicidy používat, i když je to rok od roku složitější. Některé osvědčené přípravky už ale používat nesmíme.

Od počítače k bylinám. Z pražského designéra se stal bylinkář a zemědělec

Za období programu jste už měli tři úrody. Zkuste porovnat, jaké byly v době před ním a s ním.

Jistíme se tím, že je v programu půda s plodinami nenáročnými na herbicidní ošetření. Pšenici máme na 90 hektarech a v ochranném pásmu, kde jedeme podle programu ministerstva, je jen 20 hektarů. Když se na těch dvaceti vyčleněných hektarech urodí o pětinu méně, než na zbylé výměře, nikdy se nestane, že by byla sklizeň velkým průšvihem. Ale celkově naše hospodářství vychází, protože pěstujeme více plodin. Třeba i len, který se ošetřuje herbicidem jen jednou.

Blíží podpis nové pětileté smlouvy s ministerstvem. Je proto možné, že výměru, kde použijete méně chemie a dostanete na ni více dotací, ještě rozšíříte?

To samozřejmě záleží na penězích. Tím, že plníme podmínky programu, děláme něco navíc, proto za to máme také dotace. Běžně jsou totiž vyjmenované látky, které se ve druhém pásmu ochrany vodního zdroje nesmějí používat. Ale ministerský program jde ještě dál a zakazuje i další látky. Například glyfosát, totální herbicid používaný na hubení plevelů není zakázaný, ale v programu je určeno, že se ho bude používat méně. Myslím si, že bude možné přidat do programu další pole, protože záměrem programu je co nejčistší voda v přehradě Švihov. Všechno ale bude záležet na tom, jak velký dotační balík bude a kolik se přihlásí zemědělců. Pokud by se jich přihlásilo hodně, možná už to nebude tak zajímavé. 

Někteří zemědělci o programu nevěděli

Jak to mají zemědělci z vašeho okolí?

Někteří před těmi čtyřmi roky nevěděli, že nějaký program je. Dnes už to ví a příští rok budou mít možnost se zapojit také. Velké zemědělské podniky v našem regionu program také využívají na mnohem větší výměře, než my ve Studeném.

Program, kterého se kvůli želivské vodě účastníte, je dobrovolný. Jsou pro zemědělce, nejen ty hospodařící na březích Švihova, ještě nějaká další povinná opatření, která by měla vést ke zlepšení životního prostředí?

Ano, to jsou. Dříve to bylo dobrovolné, ale zákon nám nyní ukládá, že musíme určitou výměru ponechat bez obdělávání, respektive z takových polí vznikne takzvaný zelený úhor. Zákon také stanoví podmínky, které by měly být platné i v dalších pěti letech, které plodiny na této ladem ležící půdě mohou být. Jediná výjimka se vztahuje na ty, kteří na těchto polích mají zaseté ozimy a norma tam bude platit až od příštího roku. My na to ale najíždíme už letos.

Jaké výměry se to u vás bude týkat?

Budou to tři procenta orné půdy, tedy jen devět hektarů. Vybral jsem si zhruba dvacet metrů široké pásy kolem lesů, kde stejně nic neroste a příliš mě to nemrzí. Zasejeme tam to, co nám zákon povolí. Třeba kvůli včelám nektarodárné rostliny. Jestliže chceme do podniku dostat nějaké peníze navíc, v tomto případě další dotace 1600 korun na každý obhospodařovaný hektar, musíme se podřídit. Splnit se ale bude muset i řada dalších podmínek, ne jen vytvořit úhor. Platit to bude další dva roky a na těchto polích se nebude smět nic sklízet. Nechápu smysl zmenšování obhospodařované půdy. V celé Evropě jí ubudou miliony hektarů.

Takže dost administrativy, že?

To ano, jsem sice předsedou představenstva, ale když je to potřeba, sednu do traktoru nebo kombajnu a jedu na pole.

Jaké plodiny vlastně pěstujete?

Vedle řepky také pšenici, ozimý ječmen, jarní pšenici, pelušku ozimou, jetel inkarnát a samozřejmě také brambory. Ty jsou pro nás nosnou plodinou. Poslední tři roky pěstujeme také len na olej. Na polích je totiž potřeba pěstovat různé plodiny, protože stále dokola točit řepku nelze. Na druhou stranu se výnosy z minoritních plodin, jako je peluška nebo len, nedávají srovnávat třeba právě s takovou řepkou. Vůbec ale nepěstujeme například kukuřici, která je z hlediska ošetřování podobně problematickou plodinou jako brambory.

Kukuřici zničila prasata

Říkal jste, že ty úhory vytvoříte u lesů. Jak vnímáte ničení úrody lesní zvěří? Je to skutečně tak velký problém jak někdy slyšíme?

Není to tak hrozné. Je ale pravda, že jedním z důvodů, proč jsme přestali s pěstováním kukuřice, bylo totální zničení úrody na našem desetihektarovém poli. Byla to jediná kukuřice široko daleko, proto se do ní seběhla snad všechna divoká prasata z širokého okolí. Loni nám prasata zryla pelušku, ale to byla moje špatné plánování. Zaseli jsme ji tam po bramborách a prasata na tom poli hledala zapomenuté hlízy. Nejhorší řádění prasat je ale na loukách. Tam hledají brouky nebo myši.

Program, do něhož jste se zapojili má zlepšit životní prostředí. To za své začalo brát rozoráváním mezí. Nedávno jsem viděl dokument, který porovnával zemědělství v příhraniční oblasti Moravy a Rakouska. Na Moravě obří lány, za hranicemi malí pole. Na Moravě pár zajíců a bažantů, v Rakousku dropi. Na Moravě velká vodní i vzdušná eroze, v Rakousku bohatý turistický a cykloturistický ruch. Co říkáte nápadu znovu vytvořit meze a zmenšit lány?

Ve Studeném máme průměrně tříhektarová pole a největší má 29 hektarů. Menší bych je nerad dělal. Když budou pole mít jen deset hektarů, musí se vyřešit například přístupy. U velkých lánů, kde je velká eroze jsem pro, aby se lány zmenšovaly. Jenže Rakousko, které nám je dáváno za příklad mělo jiný vývoj než Československo. Oni tam po generace hospodaří na svých polích. Větší pole jsou pro obdělávání pohodlnější a myslím si že je pro zemědělce přirozené chtít mít velká pole. Ukazuje to i případ z Bavorska, kde tamní zemědělci skupují farmy v Sasku ve východním Německu. My tady v Česku jsme vždycky „chytřejší“ než lidé jinde.

Učitelé si v Benešově oživili znalosti o výrobě pitné a čištění odpadní vody

V Česku se zdražilo snad úplně všechno. Postupně se ale výkupní ceny od zemědělců zase snižují. Jenže obchodníci na tento vývoj moc pružně nereagují. Zkuste prosím okomentovat tuto situaci.

Člověk může být jen naštvaný, ale neovlivní to. Loňský rok pro celé české zemědělství dopadl velice dobře, protože jsme platili nízké vstupní ceny hnojiv. Kvůli válce na Ukrajině vyletěly nákupní ceny pšenice a řepky na dvojnásobek. Pšenici jsme pak prodávali za 750 korun za metrický cent a řepku za necelé dva tisíce korun. To bylo perfektní, i když jsme se za to vlastně ani nezasadili. Na to však reagovali obchodníci zdražením. Jen pro zajímavost, metrák ledku stál před válkou 450 korun, ale letos v lednu, kdy jsme ho nakupovali my, 2000 korun. Jenže v březnu už zase jeho cena klesla pod 800. Nikdo neví, jak jsou takové výkyvy možné. To přináší další obrovské náklady. Navíc z Ukrajiny putuje do polských přístavů pšenice, která by měla skončit mimo Evropu. Jenže pšenice tu zůstává v poměrně velkém množství a projevuje se to na komoditních burzách poklesem její ceny. Dnes je výkupní cena pšenice jako před válkou, tedy kolem 500 korun za 100 kilogramů.