Příběh studentské solidarity a vůle pomáhat začal asi před třemi lety. Tehdy na benešovské gymnázium zavítaly pracovnice Humanistického centra Narovinu, jež adopce na dálku organizuje. „Popsaly studentům neutěšenou situaci, v níž se Keňa nachází, a zároveň nastínily, jak by bylo možné keňským dětem pomoci, přičemž zmínili právě možnost adopcí na dálku,“ upřesnila profesorka Hana Dvořáková, která projekt na škole zaštiťuje, s tím, že už tehdy se do projektu zapojily dvě třídy.
V současnosti mají „své“ dítě adoptovány čtyři třídy: sekunda B, tercie A a oktáva osmiletého studia a 4A studia čtyřletého. „To však není všechno. Chodí za mnou další studenti a chtějí se také zapojit,“ přidává Dvořáková, která keňské dítě již také adoptovala. Nejčerstvějšími novými zájemci jsou žáci tercie B, ti si však na internetových stránkách Humanistického centra Narovinu svého budoucího svěřence ještě nevybrali.
„Některým je jedno, koho adoptují, jde jim o princip někomu pomoci. Jiní si vybírají podle věku nebo třeba konkrétní sociální situace dítěte. Studenti čtvrtého ročníku si zvolili svého vrstevníka, který byl podle nich tak „krásný“, že by si ho jiní kvůli tomu určitě nevybrali, a proto se rozhodli pomoci zrovna jemu,“ říká s uznáním Hana Dvořáková.
V čem pomoc tříd malým Keňanům spočívá? Každoročně „svému“ dítěti studenti odesílají částku 7 200 korun, tyto peníze jsou použity na nákup školních pomůcek či uniforem, jedná se tedy o investici především do vzdělání dítěte. Zpětnou vazbou pro studenty jsou dopisy, fotografie a kopie vysvědčení, které jim z Keni posílají, mají tak jistotu, že se peníze dostaly přesně tam, kam měly.
Průměrné měsíční náklady jsou po hrubém rozpočítání asi 25 korun na studenta. „Mnozí si dokonce odpustí i dobroty ze školních jídelních automatů a takto uspořené vlastní peníze věnují právě na tento účel,“ chválí profesorka Dvořáková. Výběr a odesílání peněz zajišťují sami třídní profesoři, kteří se mnohdy adopce také účastní spolu se svojí třídou.
Velmi aktivně se do projektu zapojuje tercie A, která již adoptovala malého Keňana Robinsona. Možná právě tento čin podle vyučujících velmi zklidnil atmosféru ve třídě a navíc žáky vzájemně více semknul. „V rámci multikulturní výchovy, jež je součástí nového školního vzdělávacího programu a měla by fungovat na základě mezipředmětových vztahů, se terciáni začali zajímat právě o Keňu,“ vysvětluje Dvořáková to, jak se žáci o projektu dozvěděli.
Kromě samotné adopce se tito studenti také zapojili do nedávno proběhlé sbírky SOS Keňa, při níž gymnázium (mezi lidmi ve škole i v ulicích) vybralo více jak 4 500 korun, což je při její nízké medializaci podle Hany Dvořákové slušný zisk. „Terciáni se pro Keňu doslova nadchli a chtějí ve své činnosti pokračovat i v příštích letech,“ zakončuje optimisticky Hana Dvořáková, která by se do Keni v létě ráda podívala.

TOMÁŠ MACHÁČEK