Kapela se na jevištích sokoloven a kulturních domů objevuje už čtyři dekády. Za tu dobu v ní hrála řada muzikantů. Ale jen dva jsou v ní od samého začátku – kytarista, který umí také na trumpetu nebo harmoniku, zpěvák a skladatel Štěpán Kojan a klávesák, skladatel a zpěvák Petr Dudík. Je dnes doplňuje bubeník Václav Suchý a basák Václav Šobíšek. Keks už dávno překročil malý „benešovský rybníček“ a je známý rockovým fandům v celé republice. Vlastními skladbami, i když zpočátku hrál především převzaté rockové fláky. Jeho další vystupování hodně přibrzdila vládní opatření kvůli koronaviru. I Keks se ale nyní nadechuje na další porci koncertů a tanečních zábav.

Keks začal vystupovat na začátku osmdesátých let 20. století a nechyběl při tom ani bubeník Petr Štěpánek (druhý zleva).
Zemřel první bubeník kapely Keks Petr Štěpánek. Byl také velmi dobrý zpěvák

O tom, co chystá Keks v blízké budoucnosti a jak se popral s covidem jsme si povídali s Štěpánem Kojanem.

Plánujete první pokoronavirové vystoupení?
Samozřejmě, rádi bychom hráli. Vždyť jsme dva roky byli doma. Snad si zahrajeme už v březnu.

Kde by to mělo být?
Nejspíš znovu v Kovářově, což je místo kousek od Milevska.

Když jste nemohli vydělávat, dostali jste alespoň kompenzaci?
Minimální, na přežití. Ale příjem, jako z vystupování, to nenahradilo.

Možná jsme se s koronavirem trochu naučili žít a už by se život mohl vrátit do běžných kolejí…
No, nikdo pořád neví, co bude na podzim. Teď půjdou dolů respirátory, ale obávám se, že covid na podzim zase udeří. Znovu ti nasadí roušku a během deseti minut všechno zakážou.

Štěpán Kojan vystoupil v Benešově.
OBRAZEM: Štěpán Kojan potěšil fanoušky mixem písniček Keksu a své sólové tvorby

Ale chystáte se na další koncerty?
To ano. Jenže každá taková akce potřebuje pořádnou propagaci. Ale dávat peníze do reklamy, když ani nevíš, jestli budeš moct vystupovat, je těžké.

Keks existuje už čtyřicet let. Nabízí se proto výroční koncert, jako byl ten při třicetinách, kdy jste si zahráli v pražské Lucerně…
Plánovali jsme to. Měli jsme už všechno zařízené, nasmlouvané hosty, jenže všechno nakonec padlo. Až bude covid jako nějaká chřipečka, tak už to snad půjde. Ale s koncertováním to pořád vypadá špatně. Nejhorší je ta nejistota. Nejen pro nás muzikanty, ale i pro divadelníky nebo hoteliéry. Já už jsem starý, mně je to celkem jedno, ale co mladí muzikanti, kteří mají malé děti a hypotéky? Nechci ani pomyslet.

Když jste nekoncertovali, alespoň se vám vyhnul covid, že?
Vůbec ne! Prodělal jsem ho také, i když jsem očkovaný. Nemohl jsem vůbec chodit, strašně mě bolela záda. Potřeboval jsem nasekat dříví, abych si doma zatopil a musel jsem se do kolny doplížit o hůlce. Nebudeš tomu věřit, nemohl jsem ani oloupat cibuli. Ztratil jsem čich, necítil jsem ani ocet. Moje kamarády ale covid zabil. Neberu ho na lehkou váhu, legraci si z toho nedělám. Nemoci se obávám nyní vlastně stejně, jako toho, co může vzniknout na Ukrajině.